Nelituji ničeho, co jsem v životě učinil

Nelituji ničeho, co jsem v životě učinil
Foto: archiv  /  Skupina Plavci.
Slovácko Kultura 10 / 03 / 2010

Dělám kvočnu mým malým synům a občas se snažím žít zdravě, říká Honza Vančura

Po velmi úspěšných a neopakovatelných koncertech na Ogaru v Luhačovicích v posledních třech letech, včetně posledního silvestra, který Plavci rozproudili a svým výjimečným projevem se vryli do srdcí všech, se Ogar rozhodl uspořádat dva koncerty mimo domovské místo, aby umožnil širšímu publiku zažít tak nádhernou podívanou. Koncert kapely, která stále hraje jako za starých časů, se uskuteční v úterý 9. března na Malé scéně ve Zlíně a v sobotu 13. března v Redutě Uh. Hradiště. Oba koncerty začínají v 19.00.

V předprodeji stojí vstupenka 250 korun a v ceně vstupenky je sleva na ubytování a občerstvení v hotelu Ogar a vystoupení rodící se hvězdy na folkovém nebi Darebandu. „Srdečně zveme všechny ogarovské a plavcovské příznivce!“ vzkázala Petra, spolumajitelka rodinného podniku.

Zároveň dodává: „Přijďte se přesvědčit, že přestože byli Rangers poznamenáni smutným odchodem dvou členů, hraje oživená kapela jako za starých časů. Samozřejmě že je to zásluha všech členů kapely, přesto však Honza Vančura září ještě více jak před 45 lety. Je to málo uvěřitelné, ale je to tak…“

Rangers-Plavci byli dlouhá léta jednou z nejúspěšnějších kapel naší hudební scény. Kvůli smrti dvou významných členů, Tondy Hájka (1989) a duše kapely Milana Dufka (2005), v roce 2005 stáli Plavci na rozcestí: Skončit, nebo jít dál. Jít dál se rozhodl Milan Řihošek s Janem Vančurou, který se po patnácti letech do kapely vrátil a tři roky pod Milanem Dufkem hostoval. Před uherskohradišťským a zlínským koncertem jsme Honzovi Vančurovi položili několik otázek.

 

Litoval jste někdy, že jste pomyslné veslo převzal vy a kapelu udržel při životě?

Nelituji ničeho, co jsem v životě učinil, a už vůbec ne, že jsme Rangers nejen udrželi při životě, ale vrátili  zpět do povědomí příznivců a na scény, kde se v posledních letech nevyskytovali.


Z kapely jste odešel v dobách její největší slávy. Nechyběla vám? Co jste celé ty roky dělal, že o vás moc slyšet nebylo?

V době, kdy jsem odcházel z kapely a dělal jakýsi komplexní životní kotrmelec, jsem se neobával, že mně muzika bude chybět. Kdybych se obával, pravděpodobně bych věci řešil jinak. Po odchodu jsem podnikal a snažil se, aby o mně moc slyšet nebylo.


Jaká náhoda vás přiměla k návratu?

V roce 2000, kdy jsem se vrátil k muzice, jsem mimo jiné spřádal i plány s Milanem Dufkem o užší spolupráci. Milanova náhlá smrt naše záměry zhatila a současně nás násměrovala dohromady s Mirkem Řihoškem k návratu Rangers ke kořenům.

 

Skočil jste tehdy do stejně rozjetého vlaku - stejný hudební styl, vokály, akustické nástroje, nebo k původnímu soundu bez bicích, el. kytar a ke kvalitním vokálům?

Z reakcí příznivců a fanoušků jsem vnímal, že jsme na správné cestě. Těšil jsem se z toho a těším dodnes.


Bývalí členové Rangers založili hned tři odnože skupiny: Rangers, Rangers band a New Rangers - a z laického hlediska vystupují s obdobným repertoárem. To bylo opravdu tak moc těžké pokračovat jako jedna kapela v odkazu bývalých Plavců?

Bývalí členové nějaké odnože založili. Mirek Řihošek pouze pokračuje se mnou a dalšími členy současných Rangers-Plavců v činnosti. To, že se v posledních letech na značce Rangers přiživují různí lidé, neřeším.

 

V čem vnímáte největší rozdíl v atmosféře koncertů před dvaceti třiceti lety a teď?

Atmosféru před 20 lety nedokážu posoudit, v té době jsem v kapele nebyl. Myslím, že se ze scény poněkud vytratili. V porovnání s dobou před 30 a 40 lety velký rozdíl nevnímám. Dnes nás publikum bere stejně nadšeně jako v dobách původní sestavy Rangers-Plavců.

 

Mnoho kapel je odsuzováno za to, že hrají několik desetiletí stále dokola to samé. A když repertoár změní, jsou napadány pro změnu za to, že staré věci opomíjejí - kde jste tu hranici našli vy? Je totiž těžké udržet si fanoušky v dnešní době. A vy je máte...

Hranici jsme našli v tom, že jsme ji nehledali. Hrajeme to, co se nám líbí, a věříme, že se bude líbit i divákům. Udržet fanoušky je těžké a mě těší, že nejen neprchají, ale i přibývají.


Jak fanoušci přijímají nové písničky - vlastní tvorbu?

Nové písně, které zařazujeme, mají úspěch. Ať už jsou autory Karel Macálka, Goliš, nebo někdo jiný.


Pracujete na nové desce?

K 45. výročí, které letos oslavujeme, jsme natočili v současném složení kapely jakýsi průřez celým „plaveckým obdobím. 80 titulů na pěti nosičích vyšlo koncem minulého roku. Repertoár na další desku je převážně připraven a vychází autorsky především z naší dílny.


A co ženské? V začátcích s vámi zpívala Jarka Hadrabová, sem tam hostovala Schovanka Iva Hajnová a další. Názor, že ženské jsou rozvracečky kapely, jste nezměnil?

„Názor jsem nezměnil. Dlouhá léta jsem v kapele suploval zpěvačku já (pozor, jen ve zpěvu). Náš kontrabasista Goliš je skvělý tenor, takže v současnosti máme v kapele zpěvačky dvě. Asi jsme si u feministek šplhli.


Co kromě kapely ještě stíháte?

Moc toho stíhat nepotřebuju. Je mně 63 (ale nevypadám, co), miluji svoji rodinu. Dělám kvočnu mým malým synům a občas se snažím žít zdravě. Jsem šťastný. Po poslední autohavárii před třemi lety už moc nesportuju.


Na Ogaru jste zdomácněli - máte s Moraváky nějaký fajn zážitek?

S Moraváky mám spoustu veselých zážitků. Těch fajn spíš s Moravankami. Dokonce jsem měl jednu za manželku. Na Moravě i na Ogaru bylo, je a bude vždy krásně.


Na co se mohou návštěvníci zlínského a hradišťského koncertu těšit?

Pokud se přijdou na koncert potěšit, pobavit a zazpívat si, tak na nás. My se zase moc těšíme na ně!

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace