Nová kniha o starých řemeslech na Slovácku

Nová kniha o starých řemeslech na Slovácku
Uherské Hradiště Kultura 22 / 11 / 2019

UNIKÁT

Buchlovický rodák Jaroslav Jochymek se ve svých vzpomínkách Orkafář, šlejfíř a sicař aneb Stará řemesla na Slovácku věnuje řemeslům, živnostem a povoláním ze začátku dvacátého století. V knize je zastoupeno třicet pět řemesel, z nichž každé je obšírně popsáno, doplněno o bezprostřední kolorovanou ilustraci, navíc ke každému z nich autor připojil drobnou vzpomínku či krátký příběh, básničku, píseň nebo říkanku, aby je co nejvýstižněji představil čtenáři. Texty jsou psány v buchlovickém nářečí a své kouzlo mají právě ve své původní podobě.
Kniha bude poprvé představena příští čtvrtek 28. listopadu v 18.15 v čítárně Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana.

PÉŘAŘ

   Býl zajímavý obchodní produkt - staré péří. Je pravda, ono se prodávalo i péří nové, ale to se prodávalo vzájemně, když chtěl někdo koupit péří do nových peřin, tak si ho musel někde dlouhou dobu předem zakázat. Tam, kde měli husy, kde se péří po několik let šetřilo, dralo a na komoře nebo na hůře na luftě sušilo, a potom se domluvilo, kolik kilo ho bude a kolik jedno kilo stojí. To lidé věděli, v jaké ceně péří je.
    V chalupách bývalo hodně peřin a duchen. V jizbě dvě nebo tři lůžka a na každým nastlaných peřin až do vrchu, to bývala výbava chlapců aj děvčat. Peřiny, to bylo to hlavní, co patřilo do výbavy. A také se péří vyměňovalo, například když se mladí lidé zařizovali, tak se také z nedostatku husího dávalo péří slepičí, a to se moselo vyměnit, když se našetřilo péří husí. Staré péří se vysypalo na hnůj. Ale staří a prastaří lidé vyprávěli, že dříve, dávno, se i staré péří schovávalo pro případ, když nějaká zlá žena se v obci něčím provinila a byla vykázaná z dědiny, tak se namazala kolomazú a posypala se starým péřím (novýho bylo škoda pro takovú haňbulu), když ju potom metlama hnali z dědiny ven. A potom, když někdo zemřel a delší dobu ležel nemocen, tak všechny peřiny se vyhodily. Byla to veliká duchna a dvě nebo tři peřiny, a to už byla sakramencká hromada! A chodili muži, kteří staré péří kupovali a platili dle svého, neboť kdo mohl vědět, jaká je cena starýho smradlavýho péří. Ale platili dost dobře. Bylo pár šestek anebo aj korun pro nic za nic.
    Lidé byli zvědaví, co se s tím starým péřím dělá. A kupující odpověděl, že se používá při stavbě válečných lodí, dává se mezi pancéřované stěny, aby byly neprůstřelné. No, lidi věřili aj nevěřili, a aj si vykládali - dyť o péří je veliký zájem, teho je nedostatek. To péří zavezú negde do nejaký čistírny, tam ho přeberú, propařijú, pročistijú a potom se prodává velikým pánom, kteří ve svojich nobl ložnicách spijú v peřinách, v kterých je staré péří. Možná, že i měli pravdu.

                Tancuj, tancuj, vykrúcaj, vykrúcaj,
                len tú pecku nezrúcaj, nezrúcaj,
                pecka dobrá na zimu, na zimu,
                nepotreba perinu, perinu!

Jaroslav Jochymek: Orkafář, šlejfíř a sicař aneb Stará řemesla na Slovácku. Vydal Rado &Wan, Uherské Hradiště 201. Brožované s ilustracemi, 170 stran. Cena 179 Kč.

banner
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace