O telefonáty poprosila sestřička z Prahy i učitel z Norska
„Jako na zavolanou!” Herci těší seniory po telefonu
Uvědomili jsme si, jak někteří senioři potřebují úplně obyčejný rozhovor. Aby se někdo zajímal o to, co dělají, co mají rádi nebo i o to, čeho se třeba obávají. Tak zdůvodnil ředitel Slováckého divadla Michal Zetel, proč v minulém týdnu divadlo spustilo iniciativu s názvem Jako na zavolanou. Ta má jediný úkol - prostřednictvím telefonátů od oblíbených herců potěšit seniory a přivést je v této složité době na jiné myšlenky. Lidé mohou na sociální sítě divadla psát tipy, komu a proč by měli herci zavolat. A hned od začátku měla akce obrovský ohlas.
Moji babičku Aničku Martykánovou by telefon určitě potěšil. Bude jí 66, dědovi 68 a oba mají důchodcovské předplatné. Babi je sice plachá, ale chybí jí vnoučata a lidi kolem, prý se musí furt otravovat s naším nemluvným dědkem. Vaše divadlo má moc ráda, ta by koukala, přimlouvala se za svou babičku Romana Přikrylová.
Vy mně čtete myšlenky! Už asi týden přemýšlím, koho z vás oslovit s žádostí o natočení krátkého pozdravu pro naše staříčky do Charitního domova v Hluku, přidává se Jiřina Tomancová.
Všechny prosby jsme vyslyšeli a máme za sebou už tři desítky rozhovorů se silnými příběhy. Žádají nás o ně diváci z celé republiky, ozvala se nám zdravotní sestra z Prahy, která je téměř každý den v práci a nemůže navštívit maminku u nás na Slovácku. Napsal nám také učitel z Norska, že nemůže na Velikonoce přiletět za maminkou a přemýšlel, co by jí udělalo radost, říká jeden ze spoluautorů nápadu, herec Josef Kubáník. Dokud bude o naše telefonáty zájem, moc rádi si budeme se seniory povídat, slibuje herec.
Irena a David Vackovi: Vždycky propereme i divadlo
Že to je sympatická snaha, jak některým lidem aspoň trochu zpříjemnit čas v současných nepříliš radostných týdnech, jsme nepochybovali hned od začátku, ale jsme velmi mile překvapení, jak velkou vlnu zájmu o naše telefonáty akce okamžitě vzbudila, shodují se herečtí manželé Irena a David Vackovi.
Ti absolvovali několik telefonátů, všechny v srdečném a milém tónu. Je to velmi různorodé, ale o karanténě se překvapivě bavíme vždy jen chvíli, nebo vůbec. A je to dobře, protože pokaždé najdeme mnohem zajímavější témata rozhovoru. Samozřejmě vždy nějakým způsobem propereme divadlo. Jedním z našich přátel na telefonu byl i dlouholetý ochotnický herec, takže divadelní téma bylo ještě o něco živější.
Pavlína Hejcmanová: Po prvotním šoku přišla radostDivadelníci oceňují, že lidé, kteří přes sociální sítě domlouvají telefonáty od herců pro své blízké, jim předem nic neprozradí. O to větší překvapení to pak pro ně bývá.
Volala jsem jednomu pánovi, který to opravdu nečekal a byl tak překvapený, že v první chvíli vůbec nevěděl, o čem si má se mnou povídat, usmívá se s pochopením Pavlína Hejcmanová. Pak jsem ale od jeho blízkých dostala zprávy, že jakmile se vzpamatoval z prvotního šoku, byl moc vděčný a ten telefonát ho potěšil. Tak ho třeba ještě za pár dnů zopakujeme, těší se herečka.
Poděkování Jindry HojeraPrávě jsem slyšel v rádiu, že telefonujete seniorům, abyste je potěšili, zazvonil minulý týden Jožkovi Kubáníkovi mobil a v něm se ozvala pětadevadesátiletá legenda Jindra Hojer, pamětník začátku Rychlých šípů, podle kterého Jaroslav Foglar jednoho z čestných a spravedlivých hochů pojmenoval. A tak, aby se to vyvážilo, teď telefonuju já vám, protože si za to zasloužíte poděkování, dodal uznale.
Na otázku, jak se má, odpověděl stručně. Mám moc práce. Nejsem z těch, kteří by se zavřeli na pokoji a báli se, co přijde. Dopisuju další knížku o Jaroslavu Foglarovi, jedna kapitola bude věnovaná Slováckému divadlu, pořád dávám nějaké rozhovory a těším se na jaro, řekl obyvatel Domu pro seniory v Pardubicích. Snad to brzy pomine a na podzim se potkáme, když budou Rychlé šípy slavit 20. narozeniny, těší se Jindra Hojer.
S Jindrou jsme pořád v kontaktu, často mu volám, je velmi vitální a hlava mu pálí jako málokomu z nás. K narozeninám jsem od něj dostal hlavolam, na jehož řešení jsem dodnes nepřišel, usmívá se Jožka Kubáník.