„Jako na zavolanou!” Herci těší seniory po telefonu

„Uvědomili jsme si, jak někteří senioři potřebují úplně obyčejný rozhovor. Aby se někdo zajímal o to, co dělají, co mají rádi nebo i o to, čeho se třeba obávají.“ Tak zdůvodnil ředitel Slováckého divadla Michal Zetel, proč v minulém týdnu divadlo spustilo iniciativu s názvem Jako na zavolanou. Ta má jediný úkol - prostřednictvím telefonátů od oblíbených herců potěšit seniory a přivést je v této složité době na jiné myšlenky. Lidé mohou na sociální sítě divadla psát tipy, komu a proč by měli herci zavolat. A hned od začátku měla akce obrovský ohlas.
„Moji babičku Aničku Martykánovou by telefon určitě potěšil. Bude jí 66, dědovi 68 a oba mají důchodcovské předplatné. Babi je sice plachá, ale chybí jí vnoučata a lidi kolem, prý se musí furt otravovat s naším nemluvným dědkem. Vaše divadlo má moc ráda, ta by koukala,“ přimlouvala se za svou babičku Romana Přikrylová.
„Vy mně čtete myšlenky! Už asi týden přemýšlím, koho z vás oslovit s žádostí o natočení krátkého pozdravu pro naše staříčky do Charitního domova v Hluku,“ přidává se Jiřina Tomancová.
„Všechny prosby jsme vyslyšeli a máme za sebou už tři desítky rozhovorů se silnými příběhy. Žádají nás o ně diváci z celé republiky, ozvala se nám zdravotní sestra z Prahy, která je téměř každý den v práci a nemůže navštívit maminku u nás na Slovácku. Napsal nám také učitel z Norska, že nemůže na Velikonoce přiletět za maminkou a přemýšlel, co by jí udělalo radost,” říká jeden ze spoluautorů nápadu, herec Josef Kubáník. „Dokud bude o naše telefonáty zájem, moc rádi si budeme se seniory povídat,” slibuje herec.

Irena a David Vackovi: Vždycky „propereme“ i divadlo

„Že to je sympatická snaha, jak některým lidem aspoň trochu zpříjemnit čas v současných nepříliš radostných týdnech, jsme nepochybovali hned od začátku, ale jsme velmi mile překvapení, jak velkou vlnu zájmu o naše telefonáty akce okamžitě vzbudila,“ shodují se herečtí manželé Irena a David Vackovi.

Ti absolvovali několik telefonátů, všechny v srdečném a milém tónu. „Je to velmi různorodé, ale o karanténě se překvapivě bavíme vždy jen chvíli, nebo vůbec. A je to dobře, protože pokaždé najdeme mnohem zajímavější témata rozhovoru. Samozřejmě vždy nějakým způsobem propereme divadlo. Jedním z našich přátel na telefonu byl i dlouholetý ochotnický herec, takže divadelní téma bylo ještě o něco živější.“

Pavlína Hejcmanová: Po prvotním šoku přišla radost

Divadelníci oceňují, že lidé, kteří přes sociální sítě domlouvají telefonáty od herců pro své blízké, jim předem nic neprozradí. O to větší překvapení to pak pro ně bývá.

„Volala jsem jednomu pánovi, který to opravdu nečekal a byl tak překvapený, že v první chvíli vůbec nevěděl, o čem si má se mnou povídat,“ usmívá se s pochopením Pavlína Hejcmanová. „Pak jsem ale od jeho blízkých dostala zprávy, že jakmile se vzpamatoval z prvotního šoku, byl moc vděčný a ten telefonát ho potěšil. Tak ho třeba ještě za pár dnů zopakujeme,“ těší se herečka.

Poděkování Jindry Hojera

„Právě jsem slyšel v rádiu, že telefonujete seniorům, abyste je potěšili,” zazvonil minulý týden Jožkovi Kubáníkovi mobil a v něm se ozvala pětadevadesátiletá legenda Jindra Hojer, pamětník začátku Rychlých šípů, podle kterého Jaroslav Foglar jednoho z čestných a spravedlivých hochů pojmenoval. „A tak, aby se to vyvážilo, teď telefonuju já vám, protože si za to zasloužíte poděkování,” dodal uznale.

Na otázku, jak se má, odpověděl stručně. „Mám moc práce. Nejsem z těch, kteří by se zavřeli na pokoji a báli se, co přijde. Dopisuju další knížku o Jaroslavu Foglarovi, jedna kapitola bude věnovaná Slováckému divadlu, pořád dávám nějaké rozhovory a těším se na jaro,” řekl obyvatel Domu pro seniory v Pardubicích. „Snad to brzy pomine a na podzim se potkáme, když budou Rychlé šípy slavit 20. narozeniny,” těší se Jindra Hojer.
„S Jindrou jsme pořád v kontaktu, často mu volám, je velmi vitální a hlava mu pálí jako málokomu z nás. K narozeninám jsem od něj dostal hlavolam, na jehož řešení jsem dodnes nepřišel,” usmívá se Jožka Kubáník.