Odešel Miloš Hynšt

Odešel Miloš Hynšt
Foto: archiv divadla  /  Miloš Hynšt s Miroslavem Plesákem.
Zlín Kultura 05 / 11 / 2010

V pondělí 1. listopadu ve věku nedožitých 89 let nás navždy a nečekaně opustil Miloš Hynšt, výrazná režisérská a pedagogická osobnost českého divadelnictví. Během svého tvůrčího života byl podepsán pro více než 140 divadelními režiem nespočtem rozhlasových her. Také ve zlínském divadle (tehdejším Divadle pracujích) zanechal Hynšt výraznou a nesmazatelnou stopu. Většinu jeho inscenací, které v osmdesátých letech ve Zlíně nastudoval, je možno označit za profilové. Nebývalou měrou přispěl k tomu, že tehdejší Divadlo pracujících bylo řazeno mezi přední české scény.
Miloš Hynšt se narodil v roce 1921 v Chudobíně u Litovle, kde byl jeho otec poštmistrem. Brzy se přestěhovali do Loštic. Jeho dětství nebylo vůbec jednoduché, od desíti let vyrůstal jako úplný sirotek, žil ze sirotčí penze a kondic, které dával spolužákům ze zámožnějších rodin. Po studiích na reálném gymnáziu (1932-40) vystudoval ve válečných  letech 1940-44 brněnskou konzervatoř, oddělení dramatické a klavírní.
Po sedmi letech prvního angažmá v Horáckém divadle Jihlava se stal uměleckým šéfem Státního divadla v Ostravě. Jeho nejvýznamnějí umělecká éra je však bezpochyby spjata s Mahenovou činohrou Státního (dnes Národního divadla v Brně), kde vnesl (společně s dramaturgem Bořivojem Srbu a režiséry Evženem Sokolovkým, Aloisem Hajdou a Zdeňkem Kaločem) do tehdejší české divadelní kultury nové inspirační prvky moderního antiiluzivního divadla brechtovského typu. Ve stejné době byl také habilitován jako docent na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Jeho přednášky a pohled na divadlo ovlivnily v šedesátých letech mnoho studentů.
V roce 1970 musel z politických důvodů odejít z Brna (nejen s divadla, ale i ze školy, kam se mohl vráti až po roce 1989) do nuceného divadelního exilu do Slováckého divadla Uherské Hradiště. V něm působil jako režisér až do roku 1981. V komorním prostoru hradišťského divadla zaujal svými experimentujícími inscenacemi s moderní poetikou (Jana z Arcu, Višňový sad, Zadržitelný vzestup Arthura Uie a další). Tehdejší ředitel Divadla pracujích Gotwalldov Miloš Slavík společně s dramaturgem Miroslavem Plešákem sledovali pozorně Hynštovu práci a na začátku osmdesátých let jej získali pro naše divadlo.
V letech 1982 až 1989 se Miloš Hynšt zapsal do povědomí zlínských diváků patnácti inscenacemi. Každá z nich se stala událostí. Již první režií v tehdejším Divadle pracujících Královský hon na slunce Petera Shaffera prokázal své schopnosti dokonale ovládnout velký prostor místního jeviště. Následovaly další režie výpravných her, které dokázaly pojmenovávat nešvary tehdejší společnosti: Brechtova Matka Kuráž a její děti, Mádáchova Tragédie člověka, Ze života hmyzu bratří Čapků, Gogolův Revizor, Diktatura svědomí Michala Šatrova a další. Měl dramaturgickou a režijní odvahu uvádět hry v československých premiérách. Mimo jiné se režijně ujal her místního dramatika, herce a režiséra Karla Semeráda Paneloptikum nebo nedoceněné hry Vzhůru do údolí, hry o nepoučitelné posedlosti divadlem, i za cenu života.
Posedlost divadlem, precizní, mnohahodinové analýzy, férovost, profesionalita, schopnost pojmenovávat věci bez příkras – to vše podle tehdejšího dramaturga zlínského divadla Miroslava Plešáka neodmyslitelně patřilo k pevnému charakteru Miloše Hynšta.
Jeho poslední zlínskou režií byla v únoru 1989 inscence hry Jevgenije Švarce Drak. Se zlínským divadlem však nepřestal být spjat, přijížděl často na premiéry místních inscenací. V roce 2004 mu tehdejší ředitel Městského divadla Zlín Antonín Sobek předal Cenu Aplaus za umělecký a etický přínos české divadelní kultuře.

Inscenace Miloše Hynšta na zlínském jevišti:
Peter Shaffer: Královský hon na slunce, premiéra. 8. května 1982
František Langer: Dvaasedmdesátka, premiéra 26. února 1983
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor, premiéra 25. června 1983
Grigorij Gorin – E. Rjazanov: Příběh o šlechetném husarovi a sličné komediantce, československá premiéra 7. ledna 1984
Bertolt Brecht: Matka Kuráž a její děti, premiéra 23. června 1984
Romain Rolland: Vlci, premiéra 22. prosince 1984
Karel Semerád: Vzhůru do údolí, československá premiéra 14. září 1985
A.N. Ostrovskij: Les. Premiéra 21. prosince 1985
Imre Mádách, Tragédie člověka, premiéra 8. března 1986
A.Tolstoj – P. E. Ščegolev: Carevnino spiknutí, československá premiéra, 21. února 1987
Karel Semerád: Paneloptikum, československá premiéra 25. dubna 1987
Bratři Čapkové: Ze života hmyzu, premiéra 19. prosince 1987
Ludvík Kundera: Totální kuropění, premiéra 30. dubna 1988
Michail Šatrov: Diktatura svědomí, československá premiéra, 17. prosince 1988
Jevgenij Švarc: Drak, premiéra 20. února 1989

autor: Hana Šmardová

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace