Odešel Mistr TARGUS, král šerosvitu

Odešel Mistr TARGUS, král šerosvitu
Uherské Hradiště Kultura 10 / 10 / 2016

Ve čtvrtek 6. října tohoto neblahého podzimu nás ve věku dožitých osmaosmdesáti let opustil malíř, básník, novinář, příležitostný filosof, kavárenský povaleč, provozovatel galerií, typograf, číšník a v neposlední řadě též hrdý majitel Řádu města Uherské Hradiště ZDENĚK ČERVINKA, zvaný TARGUS. I když v jeho případě hovořit o tom, že nás opustil, je jaksi lehkovážné, neboť byl také mistrem klamu a překvapivých zvratů. Ale budiž.
Kdo byl vlastně tento éterický a noblesní lev salónů, přítel všech dostupných múz a miláček uměnímilovného publika?
Narodil se roku 1928 v Uherském Hradišti ve středostavovské rodině, ale o jeho dětství nejsou nám kunsthistorikům dostupné žádné relevantní údaje. O svém dětství hovořil mnohokráte, ale pokaždé jinak, takže to budilo dojem, že prožil dětství několik, od těch úplně šťastných, až po ty truchlivé, které rodí pouze prokleté básníky. Jisté jsou pak až ověřená fakta z dob jeho studií na Státní horolezecké škole v Kojetíně, ze které byl již v prvním ročníku pro závratě vyloučen. Další zmínka o něm se vyskytuje v archivu Československé lidové armády, kde v hodnosti četaře velel rotě, která byla chloubou útvaru. On sám, jdouce vojínům příkladem, vyhrál nejednu armádní soutěž v tělocvičných dovednostech. Jak sám vzpomíná: nejlepších výsledků jsem dosahoval v disciplíně leh na záda a výdrž. Poté, co zakusil jaké to je budovat vlastníma rukama ocelové město Ostrava, okamžitě svým důvtipem pochopil, že práce mozolnatých rukou není mu sudičkami do vínku vložena. Při následném zaměstnání topiče v kotelně se zejména v letních měsících, kdy mnoho práce nebylo, počal zabývati malováním obrázků. Toto jeví se dnes jako základní zlom umělcova života a tudíž je zde třeba nechat citovat doslovně samotného Mistra: vycítil jsem okamžitě, že by to mohl být dobrý šolich, a tak jsem u toho již zůstal.
Tím začala jeho skvostná a v mnoha ohledech i závratná kariéra umělce. Nefalšovaný zájem o jeho tvorbu uvedl jej ihned do prestižních výtvarných salonů a galerií. Záhy shledal, že galerijníci jsou vesměs potomstvo tupé a hamižné i počal provozovati galerie vlastní. Nejslavnější byla jeho Targusova pojízdná galerie. Již v dobách socialismu pochopil základní tržní mechanismus, totiž že poptávce po dechberoucí kráse je třeba jít naproti. Vozil své obrazy k natěšeným ctitelům múz až do domu. Zde se také projevil jako zdatný obchodník, známé jsou jeho sezónní slevy, kdy na každých zakoupených tucet obrazů dával slevu 12 korun. Natěšen úspěchem posléze  otevřel i kamennou galerii Anonym, ale ta měla většinu času zavřeno, protože v ní Mistr, obklopen svými obrazy, rád rozjímal a nepřál si býti zvědavými zákazníky rušen. Další významné galerijní počiny získaly prestiž a uznání převážně v zahraničí. Za všechny jmenujme alespoň Galerii 3B (burleskní, bizarní a bombastické).
Asi nejznámějším počinem Mistrova génia bylo Jeho Blahorodí ctihodné družstvo RUMOL (rozuměj ¬Ruční UMělecká Olejomalba). Toto družstvo dokázalo zhotovit jakýkoliv obraz do jakéhokoliv interiéru dle přání zákazníka. Jak sám ředitel družstva Targus vzpomíná: to byla zlatá žíla, těchto takzvaných gaučáků jsme nasekali mraky. A nikdy, zdůrazňuji nikdy, jsme nemuseli dělat na sklad!  Život umělců bývá vždy plný skandálů a potyček se zákonem. Ne tak Mistr, který dokázal vždy ukrýt svůj ateliér před všudypřítomným očkem paparazziů. Pouze jednou byl vyšetřován, když z jeho výstavy odvezli několik přidušených návštěvníků. Později byl obvinění zbaven, neboť se zjistilo, že si zdravotní obtíže způsobili diváci sami, když sledovali jeho obrazy se zatajeným dechem.
Zde stojí také za zmínku, že Mistr založil mnoho výtvarných skupin, podskupin a hnutí. Jen pro pořádek Klub synkretistů, hnutí Krampambula, nadaci Více papriky našim dětem, studio Auvies, spolek Sousrealistů, uměleckou skupinu Propytelpepře, a neméně slavný spolek zhrzených umělců Trupelnatí, tumpachoví a nejapní. Slavná je také umělecká beseda s názvem Bez názvu, která vyznávala poetický neokrutalismus, a která se proslavila ve světě umění tím, že nikdy nevznikla. Základní poselství těchto skupin by se dalo shrnout do motta: Učit se dívat na svět očima kamzíka.
Tato jeho bohulibá, umělecká činnost zakrývala činnost skrytou, ale neméně důležitou. Byl zakladatelem a redaktorem nekritické revue Dingo a Digger. Tato politicko-filosofická revue dala celospolečenské diskuzi o smyslu a povaze dějin novou dimenzi. Zde také vedl krásné filosofické disputace s takovými esy, jako byl Dr. Zimmertür, prof. Pučmidrát a docent Duspivo. Nejen že dohlížel bystrým okem i na typografickou úpravu periodika, ale také brilantně odháněl všechny potrefené a v časopise pomluvené politiky a jejich podržtašky.
Na rozdíl od jeho života veřejného byl jeho osobní život zahalen tajemstvím. Ač se nikdy oficiálně neoženil, přesto víme z důvěryhodných zdrojů, že měl celý život věrnou partnerku jménem Bellas Artes. Na dotaz, zda nechce konečně uzavřít tento celoživotní svazek manželstvím, odpovídal: Ale jděte, Múzy bývají vrtkavé, snadno si najdou nějakého jiného pitomce a zmizí vám, ani nevíte jak.
Ač vlastenec, zvolil si při sčítání lidu národnost patagonskou, neboť mu byl tento malý národ sympatický. V posledních letech se ale počal domnívati, že je národnosti neandrtálské, a tím se odpoutal od jakýchkoliv národnostních pout. Ostatně důsledně žitá svoboda byla jeho celoživotním krédem.
Jeho zajímavý život by jistě zaplnil celý tento novinový plátek, ale je třeba učiniti chválám přítrž. Vzpomeňme na závěr alespoň na jeho epitaf, který by si přál míti vytesaný na žulovém podstavci jeho budoucí nadživotní sochy: Miloval a trpěl – miloval peníze a trpěl jejich nedostatkem. V posledním rozhovoru, který poskytl časopisu ZVUK, odpověděl na otázku, zda touží po slávě: Samozřejmě, obzvláště po té posmrtné.
Tedy Mistře, přeji vám z celého srdce, aby ta posmrtná sláva byla alespoň tak bohatá, jako ta sláva životní.
S úctou spoluzakladatel a editor nekritické revue Dingo a Digger, prof. docent. Thomas von Mühlenbach
Poslední rozloučení s Mistrem Targusem bude v sobotu 15. října v 10.00 v obřadní síni hřbitova v Uherském Hradišti - Mařaticích.

autor: prof. docent. Thomas von Mühlenbach
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace