Ondřej Oliva zve do světa zaniklé Abysslantidy
Foto: Jakub Viktora, archiv Ondřeje Olivy / Vernisáž v úterý 11. srpna v 17.00 Krajská galerie Zlín
Nadechěte se. Jen jednou. Pak se ponořte... V momentě, kdy zmizí světlo z hladiny, tlak začne svírat hrudník a vy jste v naprostém tichu sami se sebou – v tu chvíli nevstupujete jen do vody, vstupujete do Abysslantidy. Do vnitřního prostoru, kde se potkává vaše tělo s mýtem hlubiny.
Na jediný nádech pod hladinu moří a oceánů
Před vámi se začnou vynořovat staré trámy, lana a pozůstatky staveb, které už dávno pohltil čas i oceán. Právě tento okamžik objevení se snaží akademický sochař Ondřej Oliva přenést do své nové autorské výstavy Abysslentis.
Její název odkazuje k oceánským hlubinám i mytické Atlantidě, zaniklé civilizaci, kde se lidská architektura postupně stává součástí přírody a z toho, co zaniklo, vzniká nový život. Vernisáž se uskuteční v úterý 11. srpna od 17.00 v Grafickém kabinetu Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně.
Za celým projektem stojí dlouholetá fascinace mořem, tajemstvím hlubin i adrenalinem. „Ten nápad nosím v hlavě už šest let. Fascinuje mě, že lidé detailně prozkoumali jen malou část mořského dna. Pořád tam mohou existovat místa, o kterých vůbec nic nevíme. Právě ta neznámá zákoutí mě bytostně přitahují,“ vyznává se sochař Ondřej Oliva.
Moře a oceány jej přitahují i inspirují
Přestože žije daleko od moře, podmořský svět je jeho dlouholetou inspirací. „Jsem vlastně takový paradox. Suchozemec, kterého fascinuje oceán. Mým snem je potopit se na jeden nádech do větší hloubky a proplout vrakem lodi. Když sleduji freedivery, kteří několik minut objevují svět pod hladinou, přesně ten pocit bych chtěl zprostředkovat i návštěvníkům výstavy,“ dodává autor, který na instalaci pracoval intenzivně rok a půl.
„Návrhy si moc nedělám. Celou instalaci vidím dopředu v hlavě. Pak už je to jen cesta, jak ji dostat do reality. Jsem perfekcionista a záleží mi na tom, aby bylo každé řemeslné řešení dotažené do posledního detailu.“
Díla volně navazují na autorův dřívější cyklus Instant Moule, tentokrát jej však posouvají mnohem dál jak po technické, tak i výtvarné a myšlenkové stránce. Olivovy objekty připomínají pozůstatky starých mol, lan a konstrukcí, které pohltil čas. Dřevo zakonzervované v kovu se stává symbolem pomíjivosti i touhy zastavit rozklad, zatímco mořský bentos si bere zpět vše, co kdysi vytvořil člověk. Vzniká tak poetická vize nové Atlantidy jako světa, kde zaniklá civilizace ustupuje novému životu.
Na výstavě ožívá imaginární podmořský svět
Šest monumentálních soch a dva bronzové objekty vyrůstají z tmavě modré scenérie evokující mořské dno. Atmosféru umocňuje nízkofrekvenční zvuková kulisa inspirovaná skutečnými zvuky oceánských hlubin, která navozuje pocit skutečného ponoru.
Mimořádně náročné řemeslné zpracování kovových odlitků dokonale klame smysly. Na první pohled připomínají staré trámy, lana a dřevo, které po desetiletí spočívaly na dně oceánu a postupně je pohltil čas i moře. Teprve při bližším pohledu odhalíte, že nejde o dřevo, ale o kov. Právě tato iluze spolu s promyšlenou prostorovou instalací vám dává pocit, že jste se ocitli uprostřed dávno zaniklé civilizace.
„Snažil jsem se zakonzervovat dřevo v okamžiku rozpadu. Je v tom i určitá úvaha o pomíjivosti a možná trochu strach ze smrti. Po čtyřicítce člověk přece jen začne přemýšlet trochu jinak. Chtěl jsem zastavit čas a zachytit okamžik, kdy se rozklad zastaví a věc zůstane navždy uchovaná,“ zamýšlí se Ondřej Oliva.
Tuto myšlenku rozvíjejí také dva objekty ozdobené bronzovými květy. Symbolizují okamžik, kdy se předměty po letech vynoří z mořských hlubin na světlo. To, co bylo dosud ukryté pod hladinou, se promění v pomyslný šperk – vzácný artefakt, který oceán po dlouhém čase vydává zpět světu.
Abysslentis není jen výstavou soch. Je pozvánkou do světa, který většina z nás nikdy na vlastní oči nespatří. Do tichých hlubin oceánu, kde se z pomíjivosti rodí nový život a kde se na jediný nádech může stát objevitelem každý z nás.