Opuštěný ateliér - signatura: Měšťánek

Opuštěný ateliér - signatura: Měšťánek
Foto: rodinný archiv
Uherské Hradiště Kultura 08 / 02 / 2021

Skutečných malířů je málo, alespoň těch pravých, nefalšovaných. A Tomáš Měšťánek byl tím ryzím malířem s velkým M. Bohužel, 30. ledna 2021 odešel tam, odkud není návratu. Ateliér zůstal opuštěný.

Navždy mi však v paměti zůstane ta zvláštní směsice vůní barev, terpentýnu a kouře cigaret definující jeho „ring volný“, i když vím, že to napětí zápasu, který se zde ještě před nedávnem odehrával, je nenávratně pryč. Zůstává však po něm trvalá stopa, a tou jsou obrazy a kresby, výjimečné dílo výjimečného malíře.

České umění přišlo o jednoho z nejvýznamnějších malířů novoexpresionistického zaměření. Tomášův ateliér s malířskými štaflemi, které váží snad tunu, kolik nánosů olejových barev na nich za ta léta je (samy o sobě jsou sochami a gilotinami, které občas vidíme na obrazech), sice hýří stále barvami a spoustou nejrozmanitějších figurálních námětů, ale my víme, že už nic nového se tady neobjeví. Tvorba se definitivně uzavřela.

Tomáš Měšťánek, rodák z nedalekých Březolup (20. 4. 1951), většinu života prožil v Uherském Hradišti. Zde započal svou uměleckou dráhu studiem na hradišťské „umprumce“ (1966-1971) a sem se po absolvování pražské akademie (1971-1976) zase vrátil. Téměř čtyřicet let mu po boku stála jeho žena Naďa, která nepraktickému umělci vytvářela podmínky pro jeho bohatou tvorbu.

Řada okamžiků a životních situací, jak už to bývá, ovlivnila nejen Tomášův život, ale i jeho další směřování. Samozřejmě studentská léta (hradišťská umprumka a později i pražská akademie), životní filozofie vycházející z latinského rčení "carpe diem" s doplňkem "et noctem" a další okolnosti určovaly životní běh umělce - bouřliváka, který si jako buldozer vždycky razil svou vlastní cestu. Už při studiích na hradišťské umprumce inklinoval k výrazovému pojetí malby, založeném na smyslovém přístupu k tématu, tvarové modifikaci a uvolněném malířském způsobu práce. Bylo proto přirozené, že svůj talent rozvíjel dál na Akademii výtvarného umění v Praze v ateliéru Karla Součka. V té době malířské ateliéry vedly vlivné umělecké osobnosti, které se podílely na formování nejvitálnějších proudů příštího vývoje (František Jiroudek, Arnošt Paderlík, Karel Souček, Jan Smetana). Měšťánkovo výtvarné povědomí se utvářelo nejen pod vlivem studií v Praze, ale i dalších okolností, plynoucích ze životního stylu umělecké generace, pohlcené rozporuplnou dobou.

Tomáš Měšťánek své obrazy maloval s posedlostí, jako by věděl, že je může udělat jenom on sám, se zaujetím, vášní, s nadsázkou, ale také s empatií a soucitem, aniž přestával vypovídat pravdu, na kterou nahlížel svou vlastní optikou. Ke každému z jeho obrazů si lze přimyslet děj, příběh, každý může mít předchůdce i pokračování, konce lze se jenom dohadovat. Věděl, že umění nemůže jenom těšit, má se také rvát a zneklidňovat, ptát se, a ne dávat odpovědi. To musí každý sám. Tomáš nesledoval nikdy, co se právě nosí. Nestaral se o to, co z něho kdo vyčte. Nebál se nevkusu. Byl malířem, který věřil ve svůj způsob. Zahrnoval do něj své výhry i lapsy, omyly a nedorozumění. Už teď nám chybí!

autor: Milada FROLCOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace