Orbis Pictus Zuzany Lapčíkové

Orbis Pictus Zuzany Lapčíkové
Kultura 06 / 06 / 2009

Má jediná ambice byla dílo dokončit, dodržet formu vedenou od Boha k člověku a zpátky k Bohu

Sedmidílný vokálně-instrumentální projekt na texty Jana Ámose Komenského ztvárnila hudebnice, cimbalistka, zpěvačka a skladatelka Zuzana Lapčíková. Světová premiéra se uskuteční v pondělí 22. června v 19.00 v Domě umění ve Zlíně.
Dílo Komenského nám na Slovácku leží u nohou. Je to výzva, aby se s ním člověk vypořádal a zaujal nějaký postoj. Je to dílo nadčasové, myšlenky a texty staré čtyři sta let jsou platné i v dnešní době.
Lapčíková si vybrala dílo filozofické, duchovní a světonázorové, i když je Komenský považován především za pedagoga. Rozdělila jej do sedmi částí: Svět možný, Svět pravzorový, Svět andělský, Svět hmotný, Od světa daného k světu vytvářenému člověkem, Svět mravní...
Podnět ke skladbě Orbis pictus vzešel z Filharmonie Bohuslava Martinů, se kterou  Zuzana Lapčíková dlouhodobě spolupracuje. „Hraji u nich cimbálové party, připravili jsme výchovné koncerty a také jsme s nimi i s jazzovým triem uskutečnili večery v duchu lidových písní. Když pak přišla další nabídka na společný projekt, ráda jsem souhlasila, nechtěla jsem se však opakovat,“ prozrazuje autorka zárodek nového díla. „Řekla jsem si, že mám-li tuto možnost, pokusím se o něco nového. Je to odvážný krok, nikoli však přelom, protože orchestrální věci jsem si vyzkoušela už dřív, právě pro svá vystoupení s jazzovým triem spolu se symfonickými orchestry, kdy bylo zapotřebí náš repertoár rozepsat, zaranžovat, dokomponovat pro velké obsazení. V případě Orbis pictus jde o vlastní komponovanou hudbu, která se snaží sloužit a podřídit obsahovému sdělení textu,“ vysvětluje Lapčíková.
„V Orbis pictus - Světu v obrazech - jsem hledala pohled Komenského na svět, jak vidí uspořádání a logiku světa. Část díla jsem věnovala i člověku, kde nelze nevzpomenout Komenského pedagogický nadhled,“ vysvětluje autorka, která se drží  rčení učitele národů, že člověk neví nic, čemu se někdy nějakým způsobem nenaučil. Pak už záleží na každém z nás, k jakému poznání dojdeme, a jakou cestu a prostředky si k tomu vybereme.
„V tom je schována velká pravda a já jsem se k tomu snažila vybrat a proložit texty. Komenský je navíc zanícený triadik, takže ve všem fungují trojice a práce s nimi,“ vysvětluje Lapčíková, která ke spolupráci přizvala Filharmonii Bohuslava Martinů Zlín s dirigentem Stanislavem Vavřínkem, Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou, muzikanty z jazzového kvintetu Ondreje Krajňáka (klavír), Rostislava Fraše (saxofon), Josefa Feča (kontrabas), Kamila Slezáka (bicí).
Sbor přednáší největší část textu, který zahraje velký orchestr. Další část textů divákům představí Aleš Procházka vokálním basem. Protipól proti formě mu vytvoří kontrastními texty sama autorka doprovázena jazzovým kvintetem.
Dílo Komenského studovala dlouho. „Dva a půl roku  jsem žila v jiném světě, tak trochu mimo časoprostor. Mám velké štěstí v podpoře rodiny. Manžel, děti i rodiče mi vytvářejí  prostředí, kde se pracovat dá. Štěstím je i můj tříletý syneček Toníček, který si dokáže hrát hodinu a půl sám, jen s vědomím, že má někde nablízku maminku. Je ale jasné, že jsem především maminkou, takže velká část opusu vznikla po nocích, na úkor spánku,“ podtrhuje Lapčíková.    
Při tvorbě jí velmi pomohl nejslavnější komeniolog, profesor Pavel Floss, se kterým ji spojila náhoda.  
„Mám velké štěstí, že v pravou dobu potkám člověka, kterého asi potkat mám,“ prozrazuje příběh opusu Zuzana Lapčíková. V době, kdy nosila v hlavě nápad, potkala Marušku Rossenfeldovou, profesorku uherskobrodského gymnázia. Svěřila jí své velké plány s dílem Komenského a ta ji seznámila s profesorem Pavlem Flossem, jedním z nejslavnějších světových komeniologů. Pod jeho vedením se vždycky někam ubrala, a když už nevěděla kudy kam, profesor jí ochotně poradil. Pak už individuálně vybírala texty z díla Jana Ámose Komenského. „Chtěla jsem nastudovat co největší část díla velkého učitele.“
I v tomto měla velké pomocníky v pracovnících brodského muzea, kteří jí vždy vyšli vstříc. „Nakonec jsem si vybrala vrcholný filozofický spis Obecná porada o nápravě věcí lidských. Dílo, které nebylo zcela dokončeno, tvoří několik knih. Třetí z nich nazvanou Pansofia Komenský napsal na sklonku života při pobytu v Nizozemí,“ informuje autorka. Do této formy pak vkládala další texty z Komenského literárního díla podle asociací, souvislostí, významu  a nálady. „Díky tomu, že jednotlivé oddíly nedokončil, otevírá se mi navíc velký prostor pro vlastní fantazii. Napsala jsem Introdukci + šest částí. Komenského závěrečný díl je vlastně obsahovým návratem, tím, co už bylo vyřčeno v I. části po Introdukci,“ vysvětluje skladatelka, která všechny noty píše ručně tužkou do partitury. „Vždycky, když jsem dokončila jednu z částí, popadla jsem noty a ujížděla za Alešem Pavlorkem či Viktorem Kozánkem, členy zlínské filharmonie, kteří mé noty nasázeli do počítače. Někdy jsme se nestačili divit, co se nám z toho počítače vrací,“ usmívá se autorka, která mívala momenty neuvěřitelných překvapení, co že to vlastně napsala.
„Před světovou premiérou mám takové zvláštní chvění. Prvním posluchačem byla rodina. Dokonce i děti si to chtějí poslechnout,“ dodává Lapčíková na závěr.

autor: IVA TYMROVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace