Vtipná komedie plná černého humoru Ošklivec měla na Malé scéně Slováckého divadla premiéru těsně před letními prázdninami. Po pár odehraných reprízách je zájem o ni tak velký, že se ji divadlo na několik repríz rozhodlo přesunout na svou velkou scénu.

„Ošklivce jsme v letošním roce nabídli studentům středních škol jako součást Studentského předplatného. A zájem byl tak velký, že na Malou scénu by se nám jednoduše všichni nevešli. Máme radost, že Ošklivec si našel svoje nadšené publikum,“ raduje se ředitelka hradišťského divadla Libuše Habartová.

Chce se ti smát, nebo brečet?

Lette je úspěšný výzkumný pracovník. Když však má představit svůj nejnovější vynález na mezinárodním veletrhu, dozví se poprvé v životě, že jeho obličej je pro prezentování výrobku nepřijatelný, neboť je neskutečně ošklivý… To je výchozí situace svěží komedie Ošklivec o tom, co se může stát, pokud si kvůli kariéře necháme „vylepšit“ obličej, a přitom možná ztratíme „svou tvář“.

Titulní roli ztvárnil herec David Vaculík. Podle svých slov si ještě před premiérou přál, aby diváci viděli hloubku příběhu a vážné otázky pod komediálním povrchem. „Vůbec by mi nevadilo, kdyby si z představení odnesli nejednoznačný pocit. Aby si nebyli jistí, jestli to dopadlo dobře, nebo ne. Aby si pak doma vzájemně kladli otázky: ‚Co si o tom myslíš? Chce se ti z toho smát, nebo brečet?'“ říká David Vaculík. „Samozřejmě hrajeme komedii a jsme šťastní, že se diváci i zasmějí. Ovšem nejsou to jen vtipy takzvaně na první dobrou, musí si je tak trošku najít. Ale už teď vidíme, že takový hravý úkol přijali rádi,“ raduje se David Vaculík.

Stěhovali se i Bůh masakru a Rychlé šípy

Už dvakrát se v minulosti stalo, že komorní inscenace díky zájmu diváků přerostly Malou scénu a přesunuly se na velké jeviště.

Jednou z nich byla inscenace Bůh masakru. Konverzační komedie o tom, co se stane, když se dva manželské páry v nejlepších letech „v dobré vůli" sejdou, aby urovnaly konflikt svých chlapeckých ratolestí, které se střetly při klukovských hrách a jeden chlapec vyrazil druhému dva zuby. Premiéru měla v roce 2010 a na repertoáru divadla se držela dva roky s úctyhodnou šedesátkou repríz.

Druhým počinem, který původně vznikl pro Malou scénu, ale zapsal se do historie celého českého divadla, byly Rychlé šípy. Parodie na slavné Foglarovy příběhy, kterou herci nazkoušeli jen tak pro zábavu ve svém volném čase, měla premiéru v roce 2000. Nakonec se držela na repertoáru neuvěřitelných 23 let, dosáhla 533 repríz a vidělo je 147 678 platících diváků. Herci komedii odehráli po celé republice a objevili se například i v televizní Manéži Bolka Polívky.