Ozvěny slavností vína

Ozvěny slavností vína
Foto: pri  /  Jan Maděrič (první zprava) s pohárkem vínka.
Uherské Hradiště Kultura 06 / 10 / 2009

Je stále čím zaujmout, překvapit, navnadit i poučit, říká Maděrič

O víkendu se Klub Kultury, Reduta, jarošovský pivovar i ostrožský zámek zahalí do přívalu špičkové lidové muziky. Festival hudebních nástrojů lidových muzik s podtitulem Ozvěny Slováckých slavností vína a otevřených památek proběhne ve dnech 9. - 11. října. V pořadech letošního festivalu se představí zástupci Visegrádské čtyřky - instrumentalisté a zpěváci z Čech, Slovenska, Polska a Maďarska.

Festival vzniká už devatenáct let pod taktovkou Jana Maděriče, zástupce ředitele Klubu Kultury, který jej dramaturgicky připravuje.

 

Podle jakého klíče vybíráte témata a účinkující?

V prvních ročnících to bylo docela jednoznačné - chtěli jsme na tomto ojedinělém festivalu postupně představovat instrumenty užívané v lidových muzikách. Proto jsme po prvním cimbálovém ročníku dávali dohromady např. dudy s píšťalami, nástroje strunné, drnkací... S dalšími ročníky jsme už nástroje představovali na pozadí nějakého vnitřně sevřeného tématu, např. Hudba z hor, Ovíněné instrumenty (nástroje vinorodých krajů), Hosti hudci (muzikantské rody), Majstré (to nejlepší z instrumentalistů), Musica aqua (Písně o vodě), Od Hradišťa města, Nástroje národů světa, Hudba národnostních menšin z ČR atd. Posluchačsky to bylo určitě rozmanitější, než kdybychom se věnovali vymezenému okruhu nástrojů, byť v podání vynikajících sólistů. Takže vždy na konkrétní téma příslušného ročníku dosazuji vhodné kapely a instrumentalisty.      

 

Z čeho míváte největší obavy?

Přesto, že jsem osobně nakloněn spontánnímu muzicírování, musím přeci jen řídit jevištní časy programů do přijatelných, divácky vnímatelných rozměrů. A pak tedy pokaždé při představeních trnu, jestli vystupující kapely dodrží smluvené vstupy nebo si je pojednají jako svůj profil a hrají a hrají... byť třeba moc dobře!

Holt z toho nesmí být „čínská opera. I když takový folklorní Woodstock, kdo ví?

 

Co považujete za největší dosavadní úspěch festivalu?

Ať to zní v souvislostech se všemi programy, kde hráli špičkoví muzikanti z různých končin světa, jakkoli nadneseně, nejsilnější momenty jsem zažil se všemi domácími hradišťskými muzikanty v pořadu k 750. výročí založení města Uh. Hradiště. Kdo tam nebyl, neuvěří. Byla to vskutku síla a znovupotvrzení fundamentu festivalu vyrůstajícího na pevné a zdravé podnoži zdejšího muzikantského pléna.   

 

V čem vidíte nejpodstatnější posun z pohledu prvního a osmnáctého ročníku?

Inu, jako vše se v čase vyvíjí, tak i v průběhu jednotlivých ročníků festivalu lidových nástrojů došlo určitě k pohybům. Předně se za ta léta potvrzuje, že hudební folklor má svoji dynamiku s právě probíhajícím časem. Jeho nositeli jsou právě ti současníci, kteří ho prožívají v otevřeném hudebním světě. Takže i v případě našeho festivalu za těch dnes už devatenáct let cítíme, jak se pohledy na tradiční materiál různí, jak jsou ovlivňovány neomezeným tokem plynoucí současné hudby. Zkrátka se posouváme od tradičního projevu k etnoinspiracím, volnějšímu, ale také poučenému přístupu k interpretaci historického zdroje.     

 

Je náročné zaujmout dnešního diváka a posluchače?

Vztáhnu-li otázku na naše město, pak zcela jistě. V Hradišti je už dlouho mezi posluchači zakotvený jakýsi kritický fenomén, jehož prazáklady bych si možná mohl domýšlet, na druhou stranu je to snad i dobře, že jsou zde návštěvníci zdravě vybíraví a neskousnou všechno. Asi je to dáno pověstným kulturním povědomím zdejších lidí. I bez tohoto faktu bych si ovšem netroufl tvořit pořady pokleslých hodnot… hanba by mě fackovala! Mluvíme-li o folkloru, myslím, že je stále čím zaujmout, překvapit, navnadit i poučit. Vezměte jen skupiny v našem městě. Byť se každý bere svou cestou, stejně se vzájemně protínají v jakémsi pomyslném jádru hmoty, v konkrétním místním hudebním nářečí. A právě ta mnohovrstevnost je určitě divácky zajímavá a jsem přesvědčen, že bude i nadále.

 

Sám jste muzikant, dramaturg a člověk, kterému folklor přirostl k srdci - dá se ubránit komercionalizaci folkloru jako takového?

(V srdci mám ještě mnoho místa na jiné žánry, dobrou muziku a kumšt vůbec.) Ale k věci: Nemyslím, že něco takového hrozí. Folklorní projevy budou žít dál svým životem, když to budou chtít sami „provozovatelé“, bez ohledu na to, že by byly finančně motivovány. Naopak - nebude-li zájem, ani pytel peněz nepomůže! Ruku na srdce, lze za komerci považovat odměnu muzikantovi, který maká třeba osm hodin na zábavě, nebo klobásku s pivem tanečníkovi, který dře do úmoru na jevišti? Umí někdo spočítat např. hodiny zkoušek třeba třikrát týdně, přidat k tomu zakoupený hudební nástroj, nový kroj (mimochodem - za tyto peníze by si dnes člověk mohl pořídit ojeté auto), jejich údržbu, jízdy vlastními vozidly, „noční směny“ produkcí, výbavu stárků na hody, …? A taky doufám, že nikoho nenapadne, jako v době minulé, mít nějaké státem dotované folklorní kumštýře. Nechtěl bych k tomu použít břitkého odsudku Majstra Joženy Kubíka: n… na to!   

 

Na festivalu se setkáváte s brilantními muzikanty - zaujal vás někdo natolik, že si i po několika letech vzpomenete?

Vzpomínám, a rád, na všechny. Každý byl svým způsobem unikátní, přece jen jednoho favorita bych měl: fenomenálního německého hráče na Panovu flétnu Ulricha Herkenhoffa. Ale byla by jich, samozřejmě, celá řada, nerad bych někomu ublížil. Všichni v pořadech uplynulých osmnácti ročníků festivalu předvedli skvostné výkony. A já jim za to zpětně moc děkuji.

 

Setkání s účinkujícími vás musí profesně i muzikantsky inspirovat - máte v této oblasti velký přehled. Jak hodnotíte současnou lidovou muziku? 

Jak je z praxe zřejmé, sama si vytvořila svůj prostor ve společnosti a zdá se, že bude nadlouho životodárná. Nejen u nás na Moravě hrají muzikanti všech generací, od učiteli odborně vedených dětí ve školách až po legendy - viz například nestora, hradišťského primáše Františka Hamadu.

Zdravě, šťavnatě a s pokorou hraná lidová písnička nemůže snad nikdy zplanět u žádného národa.

Je úplně jedno, jakými prostředky s ní muzikanti pracují, neztratí-li tím svou výpověď i formu.

O takových cestách lidové muziky také vypovídala téměř tisícovka účinkujících v pořadech festivalu hudebních nástrojů za uplynulých osmnáct ročníků a zanechala pochopitelně také výraznou inspirativní stopu. A slibuji, že letos tomu bude nejinak. Přijďte - uslyšíte

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace