Pavel Majkus: Králově řeči jsem věnoval kus sebe

Pavel Majkus: Králově řeči jsem věnoval kus sebe
Foto: Marek Malůšek  /  Premiéra Královy řeči proběhne poslední lednovou sobotu. O den dříve můžete po první veřejné generálce besedovat s režisérem a hlavními představiteli, včetně Pavla Majkuse v uherskohradišťské kavárně Café 21. Beseda se uskuteční v pátek 27. ledna ve 14.00.
Uherské Hradiště Kultura 24 / 01 / 2017

Králova řeč - to je název velmi očekávané novinky slovácké scény, jejíž premiéru na tuto sobotu připravuje tým režiséra Igora Stránského. Někteří diváci příběh koktavého krále a jeho svérázného logopeda znají z filmového plátna. Možná o to lákavější návštěva divadla bude. Herci dali studiu rolí opravdu hodně. Navštívili jsme logopeda Mgr. Dezorta a jeho klienty. Teď už vím, jak jim vadí, když jim - koktajícím - někdo začne v dobré víře věty dopovídat, místo aby počkal a dal jim čas,” říká pár dnů před premiérou představitel logopeda Loguea Pavel Majkus.

Pavle, už v sobotu bude poprvé uvedena Králova řeč. Co byste o ní řekl?
Je to jedna z nejlepších divadelních her, které jsem kdy držel v ruce.

Hrajete postavu logopeda, jenž má za úkol zbavit krále koktání. Jaký je Lionel Logue  ve vašem pojetí?
Protože na tuhle otázku odpovídám týden před premiérou, tak ještě úplně nevím. Teprve přijdou kostýmy, světla a diváci... V rovnici je ještě hodně neznámých.

Co je pro vás na této roli nejzajímavější?
První zajímavost je herecké setkání s mým kolegou Pavlem Hromádkou, který hraje onoho koktavého krále. Sedíme vedle sebe v šatně už skoro 15 let, ale takovou příležitost k vzájemné spolupráci jsme ještě neměli. Druhá zajímavost je, jak je hra úsporně napsaná, jsou to téměř samé krátké dialogy, otázka - odpověď. Slovní ping pong. Důležité dialogy má třeba logoped s ženou Myrtle, kterou hraje Irenka Vacková, ale jsou často jen na pár řádků.

Napadá mě, jestli jste jako dítě chodil k logopedovi. Spousta dnešních dětí logopeda navštěvuje.
Ne, logopeda jsem nepotřeboval, byl jsem hodně ukecané dítě, které mělo kolem sebe dost podnětů. Maminka byla doma s dalšími sourozenci, k tomu jsme bydleli s tetou, která nám četla, a hodně se u nás zpívalo, jen tak při práci, aby to šlo lépe od ruky. Když jsem byl trochu větší, prý jsem si vymýšlel dlouhé příběhy o ježečkovi, které jsem vyprávěl sourozencům před spaním.

Na začátku zkoušení jste spolu s Igorem Stránským a Pavlem Hromádkou logopeda ze studijních důvodů navštívili. Pomohlo vám to v něčem?
Navštívili jsme logopeda Mgr. Dezorta a jeho klienty. Udělali si na nás čas ve svátek 17. listopadu a byly to moc zajímavé 2 hodiny povídání, poslouchání a pozorování. Svěřili se nám se svými vadami i pokroky, které pro odstranění koktání udělali v řeči i v životě. Myslím, že nám svou upřímností hodně v začátku zkoušení pomohli. Teď už taky vím, jak jim vadí, když jim - koktajícím - někdo začne v dobré víře věty dopovídat, místo aby počkal a dal jim čas.

Znal jste před zkoušením i slavný film? Pokud ano, nechal jste se v něčem inspirovat od filmového logopeda?
Film jsem viděl už před časem, ale moc se mi do zkoušení nepletl. Víte, že byla na světě nejdřív divadelní hra a až pak film?

V čem bude inscenace jiná od filmu?
Film je film, můžete natáčet v letadle, na stadionu, v zámku i ve Westminsterském opatství, kde si zamanete. V divadle nezbývá, než vsadit na spolupráci a fantazii diváků. Ale nemám strach, na naše diváky je spolehnutí.
 
Čím se inspirujete, když si přečtete scénář? Čekáte na režisérův výklad, čtete všechny možné tituly související třeba s obdobím, v němž se hra odehrává? Nebo na to jdete prostě citem a intuicí?
Jak kdy. Co scénář, to jiná situace. Tady se všechno vrstvilo nějak přirozeně. Pan režisér  Stránský nás s Pavlem Hromádkou obsadil, pak nás upozornil na  knížku Králova řeč, kterou napsali Mark Logue a Peter Conradi. Mark Logue je vnukem Lionela, kterého hraju a jenž byl královým logopedem. Z jeho poznámek, deníků a archivu sestavil poutavé čtení, jak to asi celé s králem Jiřím VI. a jeho logopedem bylo. Tam je materiálu na několik filmů. Hra to celé nepostihuje, zápletka se týká jen výseku před 2. světovou válkou. Pak následovala výše zmíněná návštěva u logopeda a dalšími materiály nás vybavila dramaturgyně Markéta Špetíková. A potom jsme se všichni dohromady zavrtali do textu, kde je ten hlavní klíč.

Kostýmy k inscenaci vytvořila Marie Jirásková. Je pro vás kostým tak důležitý? A stalo se vám někdy, že vám kostým nepadl nebo jste se v něm necítil?
Kostým může hodně pomoci i komplikovat, zažil jsem obojí. Někdy to na scéně dobře vypadá, ale dá to práci v tom nenuceně hrát. To ale patří k věci, pak z toho zbydou veselé historky. Vzpomínám si, že mi precizní kostým Marie Jiráskové hodně pomáhal ve hře Pýcha a předsudek, kde jsem hrál pana Benneta.

Jsou role, které se zadřou hercům pod kůži, a někdy nebývá lehké z postavy vystoupit. Máte také takovou zkušenost? A myslíte, že tomu tak bude i v případě Lionela?
To je zatím ve hvězdách. Rozhodně jsme zkoušení věnovali hodně času, energie, trpělivosti, kus sebe. A pokud to budou diváci sdílet s námi, bude dobře.

Diváci vás znají z rolí komických, muzikálových, i z postav dramatických. Která z hereckých poloh vás profesně láká víc? Nebo vás přitahuje právě ta rozmanitost?
Je to přesně tak, miluju na divadle tu rozmanitost.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace