Pavel Surový: Internet, tablet a mobily ukradly dětem duši

Pavel Surový: Internet, tablet a mobily ukradly dětem duši
Foto: Galerie Joža Uprka  /  V sobotu 2. září představí svoji unikátní výstavu velkoformátových fotografií v Galerii Joži Uprky srbský fotograf Pavel Surový.
Uherské Hradiště Kultura 01 / 09 / 2023

Do Paříže přivezl přední srbský fotograf a zástupce slovenské komunity v Srbsku Pavel Surový svoji výstavu velkoformátových fotografií, na kterých spojuje slovanské kroje, náboženské symboly s tvářemi předních srbských modelek pod názvem Corona. Na Slovácko přiváží svoji výstavu pod názvem Trůn a její vernisáž proběhne v sobotu 2. září ve 15 v Galerii Joži Uprky na Masarykově náměstí v Uherském Hradišti.

Proč jste zvolil korunu jako průvodní symbol většiny děl vaší výstavy?

Názvy výstav “Corona”, “Slava” a “Trůn” filozoficky, duchovně i nábožensky v pravém slova smyslu vystihují podstatu a poselství této výstavy. Corona znamená i osvícení, tedy nejvyšší stav mysli v duchovním růstu a cestě k Bohu. Tento můj stav nadšení přetrvával asi dva roky při zaslepené tvorbě fotografických děl, které návštěvníci budu moct vidět v České republice.

Název výstavy Corona nebo Trůn ve světském i duchovním smyslu představuje boj národů o moc, tedy o sídlo. Samotný název odkazuje na skutečnost, že archaické lidové kroje čerpají inspiraci z královských dvorů a královské koruny symbolizují svatební veselí. Na královském dvoře se vedle přepychu dostává do popředí ženská krása, která je hlavní inspirací pro mnoho umělců, a každá žena touží být tou nejkrásnější, aby mohla usednout na trůn. Různé národy prostřednictvím svého lidového kroje zdůrazňují své autentické symboly a vlastnosti, které je definují jako národ a v tomto smyslu jako jedinečné a výjimečné. 

 

Podle vašich slov představujete ve svých fotografiích dva světy. Svět národních krojů a svět církevních symbolů. Osobně bych přidal ještě svět, který oba vaše světy přenáší do dneška. Tím mostem jsou modelky, které zastupují dnešní mladou generaci. Jak při vaší práci mladé dívky vnímaly svět národních a církevních tradic?

Důležitým prvkem mého uměleckého přístupu je vnímání ženské krásy jako nehistorické, a tedy mimočasové estetické kategorie. Prostřednictvím uměleckého odhalení mystiky lidových krojů, pověr a mýtů z různých epoch promlouvá na mých fotografiích archetyp Afroditiny krásy. Vytvářím tak moderní koncept etnoumění a nový přístup k tradičnímu dědictví, který prostřednictvím alegorie propojuje minulost a budoucnost. Moje díla jsou výsledkem hledání ideálu věčné krásy, duchovní inspirace, která je základem jeho tvorby, snů a nedosažitelné věčnosti, výrazu, který mění pohled na ženu, náboženství, historii a tradici, a konečně experimentu a filozofické hry, která provokuje a mění zavedená dogmata a vzorce chování. 

Bádáním a výzkumem poukazuji na skutečnost, že v křesťanské civilizaci podléhá veškerá prvotní krása, a tedy i krása ženská, skrývání, zejména v lidovém kroj, který skrývá nedosažitelný ideál krásy pod množstvím spodniček, krajek, stuh, mašlí a výšivek. Na jedné straně je lidový kroj poznamenán světskou touhou po kráse, kterou symbolicky naznačují dukáty, perly a korunky, na druhé straně tentýž kroj nese symboly duchovnosti a náboženství. Například symbol jablka ze stromu poznání dobra a zla jako prvotního hříchu a vyhnání z ráje existuje v lidových zvycích, a tedy i na lidovém kroji, jehož je součástí.

Modelky si v mém projektu poprvé oblékly lidové kroje. To už byl první úspěch, že jsem je do kroje oblékl. (úsměv) Ony nevěděly, do čeho jdou, co je čeká na „sete“, tedy při focení, a jak to bude náročné. Za úlohu dostaly nacvičit roli a polohu rukou. Po velkém úspěchu této výstavy si uvědomily svůj podíl. Církevní tradice jsem s nimi nediskutoval. Dostaly roli modlit se anebo být zahleděny do nebes… Nechtěl jsem jim prozradit můj záměr. Neznali jej ani asistenti na „sete“.

Tato výstava byla vystavena už na sedmi místech v rámci “Evropského města kultury Novi Sad 2022” a vyvolala obrovský zájem veřejnosti. Za tyto fotografie jsem dostal už 100 medailí po celém světě. Inspirovala právě mladé lidi. A právě modelky byly médiem pro komunikaci s mladou generací. Oslovila ale všechny vrstvy obyvatelstva, dělal jsem komentované prohlídky, dvakrát jsem musel výstavu prodlužovat.  

 

Mezi modely je i váš syn, který zastupuje teenagerskou generaci. Byla práce s ním výjimečná ať už vašim rodinným poutem anebo odstupem teenagerů od tradic, které starší generace respektují?

Syn je od začátku v mých projektech. Zapojuji jej do všeho, aby uměl reagovat v různých životných situacích. Účinkuje na otvíracích programech. V Paříži a Maribore získal velké ocenění za svoji roli nejen na fotografiích.  On je nadšený a já jsem šťastný, že je tu při mně. On je jediný princ v projektu. S novými generacemi je těžké, aby přijaly tradici, kulturu, folklor. Internet, tablet a mobily ukradly dětem duši. Děti otupuje nezájem, stagnace… Žijí virtuální životy.

 

S vaší výstavou jste navštívil nejen Srbsko či Slovinsko, ale také Paříž. Chápali Francouzi slovanskou historii, úctu k tradicím a symbolům?

V Paříži to bylo velkolepé. Pařížské publikum se velmi zajímalo o výstavu, všímali si každého detailu na fotografiích a vášnivě se mnou diskutovali. Mnozí si mysleli, že to jsou olejomalby.  Držím rekord v návštěvnosti ze zahájení výstavy. (smích) Zajímavé je, že Pařížané poznali a vnímali nejprve mé poselství, filozofii, až pak lidové kroje. Nejprve si všimli na modelkách očí a pohledů, svůdnosti, senzuálnosti, submisivnosti, pýchy. Viděli historické kostýmy, to, co jsem výzkumem zjistil, chtěl představit a vypovědět přes historické postavy a alegorie. Hned poznali svoji francouzskou královnu. Britská velvyslankyně napsala do návštěvní knihy: „Naše Alžběta I.“ Náš slovenský aradačský kroj je tak honosné ušitý a podobá se anglickým šatům, že to nešlo popřít. Každý různým fotkám připisuje, že v nich vidí svoje prvky, a v tom je pointa proplétání mody a ovlivňovaní národů v celé Evropě. Výstava provokuje, edukuje, vypráví historii přes lidový kroj.

Po putování Evropou představíte své velkoformátové fotografie v Galerii Joži Uprky. Tedy malíře, který dokázal jedinečně zachytit kouzlo a odkaz slováckých krojů i tradic. Měl jste možnost poznat jeho dílo a vnímáte slovácké, potažmo slovenské a srbské tradice jako velmi blízké?

V Mariboru mě vyhlásili za skrytého alchymistu, který přes fotografie lidových krojů a symbolů komunikuje duchovní odkazy alchymického učení… (smích) Nedalo mně to ale a nastudoval jsem si trochu historie a symboliky alchymie a opravdu na mých fotkách je kromě mystiky všude přítomná alchymie. Při přípravě focení jsem dělal výběr předmětů a symbolů ke krojům bez nějakého studia alchymie... To je právě ta „Corona“,  o které mluvím v úvodu. 

Symboly města Maribor a Uherského Hradiště jsou stejné. Ve znaku Uherského Hradiště vidíme, že i tady ve městě panuje skrytý rytíř alchymie, který je úmyslně promítnutý do symbolu města a dává o sobě vědět. Proto když mě oslovili z Galerie Joži Uprky,  hned jsem vnitřně pochopil, že to není náhoda, ale že je vše provázané. Až poté jsem se seznámil s dílem Uprky, které je velkolepé a nadčasové. Uprka maloval stejnou tematiku, kterou já fotím, a také on byl ve svém stylu odlišný od ostatních. No a inspirovala mě i jeho čapka, kterou měl na hlavě a kterou dodnes nosí v Kosovu a Metochiji.

 Můstkem pro můj příchod do Uherského Hradiště je mystik a malíř Karol Miloslav Lehotský, přítel Uprky a náš první akademický malíř z Dolní země, který maloval realistický portrét v krojích a který měl v roce 1923 u Uprky svoji výstavu. Jsem vášnivým sběratelem jeho maleb a kreseb. Pro mě je největší čest, že po 100 letech přichází jeden fotograf Pavel Surový do Galerie Joži Uprky s nadčasovými fotografiemi v krojích a to vytváří historický můstek mezi bývalou Dolní zemí (dnešní Srbsko) a Moravou. Uprka, Lehotský a Surový, jedinečný trojlístek nadčasové duchovní umělecké lidové tvorby.

V čem je podobný či rozdílný pohled malíře z druhé poloviny minulého století a současného fotografa na zachycení tradic svého regionu? 

Jeden i druhý jsou vizionáři, geniální osobnosti, umělci. Spojuje je, že pocházejí z  malých obcí a zemědělských rodin, přesto překročili svůj stín. Žijí naplno tvůrčí, duchovní, filozofický a umělecký život. Ve svých oborech jsou průkopníci. Oba experimentují, dokáží zaujmout a společným základem je jim grafika. Nepodléhají okolí a rurálnímu vlivu prostředí, ale jdou si za svým cílem. Oba vystavovali v Paříži a na Balkáně. Jsou nadčasoví a mají jasnou vizi, jak představit lidový kroj a tradici v nové formě. Jsou důkazem, že i s lidovými kroji se dají dělat světová umělecká díla, které překračují lokální, regionální a státní hranice. Jejich díla jsou univerzální a mají odkaz pro příští generace.

autor: Aleš Mazúrek

Tagy článku

TOPlist