Pavel Uretšlégr se svým týmem Besedu u Bigbítu dostal na vrchol

Foto: archiv PU  /  Pavel Uretšlégr se těší na Algiers i Martina Hrbáče.

Kapacitu s ohledem na občany Tasova nehodláme navyšovat

Beseda u Bigbítu (BuB) si za více jak čtvrtstoletou historii vydobyla výsadní postavení kvalitního nekomerčního festivalu, na který se prodávají vstupenky, aniž by kdo věděl, co se bude hrát. Mezi hudebními fajnšmekry má BuB důvěru v tom, že přijedou na mnohé neznámé kapely a odjíždí s rozšířenými hudebními obzory, obohaceni o zážitek z naprosté pohody, kterou je festival pověstný. O dramaturgii letošního ročníku jsme hovořili s programovým ředitelem Pavlem Uretšlégrem.

Jak se vám podařilo na Besedu u Bigbítu dostat nemainstreamové americké hvězdy Algiers?
O Algiers jsme uvažovali už loni, ale bohužel to nevyšlo. S agenturou, která kapelu zastupuje, už spolupracujeme několik let, což jednání usnadnilo. Určitě je potřeba říci, že velkou zásluhu na tom, že Algiers v Tasově zahrají, má naše šéfka bookingu Kačka Fišer. A taky nám pomohlo, že samotná kapela i přes svoji velikost (týden po Besedě jsou Algiers jedním z headlinerů pieštianského festivalu Grape) je ochotna stále hrát na malých festivalech, jako je ten náš.

Alternativní scéna už není jen okrajovou záležitostí, ale stala se stylem. Usnadňuje vám to dramaturgii?
Přes moji osobu je Beseda propojena personálně s hudebními cenami Vinyla, které se zaměřují na okrajové žánry domácí hudby, a i proto si myslím, že tvorba dramaturgie nám v duu s hlavní dramaturgyní Kač Fišer nedělá větší problémy.
 
Česká a slovenská alternativní scéna tvoří podstatnou část programu - je složité najít zajímavé kapely, aby se neopakovaly?
Vůbec ne. Naopak, každý rok máme spíše přebytek kapel, s kterými často pracujeme v dalším ročníku festivalu. Navíc do konečné podoby dramaturgie zasahují kromě našeho vkusu taky tipy od hudebních publicistů, promotérů, samotných muzikantů. Zkrátka lidí ze scény, kteří vědí často o současné hudbě více než my. Jako dramaturgové jsme poměrně otevřeni cizím pohledům na Besedu a cílem vždy zůstává sestavit program, který bude co nejvíce akcentovat aktuální česko-slovenskou scénu, doplněný podobnými jmény ze zahraničí.
 
Jak vás berou domorodci - Tasovjáci?
Snad můžu říci, že s vedením Tasova, potažmo se samotnými občany, máme velmi dobré vztahy a jsou pro náš klíčové při realizaci Besedy. Vedení obce chápeme jako naše partnery. Ozývají se hlasy, proč, když se nám daří poslední roky festival vyprodat, nenavýšíme kapacitu. Jeden z důvodů je i ten, že musíme respektovat velikost obce i její občany. Samotný Tasov má cca 500 obyvatel, tudíž i těch 1 700 osob, které na víkend přijedou do Tasova, je pro obec poměrně velký zásah. Jsem moc rád, že jsme před lety zavedli pro místní občany symbolické vstupné 100 korun, které občané Tasova v relativně velkém počtu využívají a na Besedu chodí.
S vedením Tasova, potažmo se samotnými občany, máme velmi dobré vztahy a jsou pro náš klíčové při realizaci Besedy. Nevidíme důvod, proč kvůli dvěma třem stovkám návštěvníků navíc tyto dobré vazby narušit.  
 
Nesetkali jste se někdy s překvapením kapel, kteří přijíždí do topolového hájku mezi poli, kam že to vlastně jedou hrát?
U zahraničních kapel se občas setkáváme s překvapením, ale v tom dobrém slova smyslu. Vystupující jsou obecně nadšení ze samotného areálu i z okolí Bílých Karpat. Navíc ta rodinná atmosféra se myslím přenáší i do backstage, což celkově dobrý pocit z festivalu jen umocňuje. Kapely ze zahraničí taky povětšinou bydlí ve venkovském hotelu Háj uprostřed Bílých Karpat, takřka mimo civilizaci. To jsou faktory, které velké festivaly moc často nenabídnou.
 
Loni byla BuB beznadějně vyprodaná, což zaskočilo mnoho přijíždějících. Letos tomu asi nebude jinak. Je to starost, nebo vás to těší?
Zda bude vyprodáno i letos, zatím nevíme a asi by bylo předčasné o vyprodání v tuto chvíli hovořit. Nicméně je fakt, že předprodej zatím překonává i čísla z loňského roku, kdy jsme Besedu vyprodali. Samozřejmě zvyšující se zájem o Besedu je především radost, ale také ho chápeme jako závazek vůči našim fanouškům.
 
Na co se těšíte a pozvete návštěvníky ze Slovácka vy osobně?
Samozřejmě se těším na Algiers. Mimo jiné proto, že oba jejich letošní koncerty v ČR mi unikly. Z česko-slovenské scény doporučuji třeba Lebanon, Drom nebo Isama Zing. Dost si taky slibuji od společného koncertu Katarzie s Pjonim nebo polských Lonker See. Ti si před nedávnem zahráli i na španělské Primaveře a minimálně velkou část českých návštěvníků dost zaujali. Speciálně návštěvníky ze Slovácka bych rád také pozval na koncert Martina Hrbáče a jeho cimbálové muziky.