Pepíno Tichánek: K osmnáctinám dostal Zlatou desku!

Pepíno Tichánek: K osmnáctinám dostal Zlatou desku!
Foto: Jan Salač  /  Pepíno je šest let zpěvákem Avion Big Bandu.
Valašské Meziříčí Kultura 22 / 06 / 2018

Když nejsem doma, jsem na kole, říká rodák z Valašského Meziříčí

Čerstvý čtyřicátník Pepa Tichánek má stále tvář jako malý kluk. V očích plamínky a permanentní neposednost. Svým hlasem si však dokáže vytvořit respekt. K jubileu dostal letenku na Mars. Je to malý krok pro lidstvo, ale velký pro mě, říká s úsměvem.
Pepíno se ještě jako nezletilý stal nejmladším zpěvákem kapely Argema. Za první natočenou desku Když jsem šel z Hradišťa hned dostal Zlatou desku! Po odchodu propadl kouzlu funku a swingu v kapele Babička, posledních šest let je lídrem Avion Big Bandu. Libé tóny začal přednedávnem ředit s metalovými kolíky Warning Vision. Občas vezme do ruky kytaru nebo foukací harmoniku.
Od malička je zapáleným sportovcem. Hraje amatérský hokej, na kole objel skoro polovinu zeměkoule a v tenise ho porazí málokdo! Rodák z Valašského Meziříčí je tak vytížený, že je stále svobodný!

K životnímu jubileu jsi dostal palubní lístek na Mars. Jaký máš pocit, že se fiktivně seznámíš s jiným druhem civilizace?
V květnu odstartovala americká průzkumná sonda InSight, která nese na Mars jen mé jméno. Letenku na rudou planetu jsem dostal od kamaráda - vášnivého studenta vesmírologie a basisty Radima Sohra, se kterým jsem v letech 2004-2010 zpíval v kapele Babička.
Tento neobvyklý dárek mi udělal radost. Byl jsem tak nadšený, že jsem celý start sledoval online s letenkou v PC. Určitě budu sledovat, co nového chlapci z NASA objeví.

Věříš v UFO?
Věřím na technicky vyspělé státy, které experimentují na určitých úrovních, pro nás kolikrát nepochopitelných. Tedy věřím, že je možné vidět UFO, když má člověk to štěstí, ale neznamená to, že to musí být zrovna UFO. Když sleduji politiku, tak vlastně ano, kolikrát vidím, a tedy i věřím na mimozemšťany, a tedy i v UFO. (smích)

Ale zase zpátky na Zem. Hraješ v několik kapelách, uživíš se muzikou? Pokud si pamatuji, tak při prvním velkém angažmá sis přivydělával jako taxikář…
Jezdil jsem jen brigádně, protože jsem neměl opravdovou práci. Chtěl jsem se postavit na vlastní nohy z nějakého pomyslného lítání v oblacích, že hraji v kapele, která mě uživí, a to, že špatně, pro mě bylo prozřením. Takže jsem do práce musel, abych taky věděl, co je dřina, a že to teda taxikařina je! Jsou to borci, smekám, jestli to někdo dělá léta. Dnes mi dělá radost se s někým známým svézt. Jako by člověk nepřeťal strunu a naváže rozhovor i po letech. (smích)
Momentálně zpívám v Avion Big Band, kapelách Warning Vision, D.T.P. a hostuji v různých seskupeních a projektech, do toho již dvanáct let normálně pracuji v rodinné stavební firmě.

Jako sedmnáctiletý zpěvák jsi odešel ze svojí první kapely Pestyler rovnou do Argemy. Jak se ti povedl takový raketový start?
Po tragické události, co se v Argemě roku 1995 stala, proběhl konkurz na post kytaristy a zpěváka a z jasných talentových důvodů jsem byl vybrán. (smích) Za všechno mohl mladý zjev, dlouhé vlasy a hlavně Fany Michalík, zpěvák kapely Limetal.  
Fanymu za to moc děkuji. Má talent na talenty a hlavně, je to fantastický zpěvák a jeden z mých žijících vzorů. Moc se zase těším na další setkání. Občas se potkáme na festivalech, ale většinou se kolem sebe jen mihneme, páč muzika někdy není jen legrace a člověk musí kmitat.

Jak na Argemu vzpomínáš dnes?
Asi jako voják, který na vojnu nikdy nechtěl. (smích) Vlastně mě přesvědčil brácha, abych to zkusil, když už si pro mě kapelník přijel až domů. Mně tehdy bylo hodně málo na to, abych měl svůj rozum, tak jsem do toho šel. Teď bych spíše řekl, že na to vzpomínám jako ten voják po několika letech vojny. (smích)
Ano, byla legrace, spousta cestování, ale i kopce, které se lehce vylezly a velmi rychle a drsně sjely dolů. Nechci na ty horší chvíle vzpomínat, co se týče provozu kapely, to už je minulost. Zkrátka a upřímně mé valašské rockové srdce patřilo jinam, o tom moc dobře věděli zasvěcení, a já v sobě cítil touhu jít jinam, dál a hlouběj. (smích)

Proč jsi vlastně z Argemy odešel?
Měl jsem přirozeně své osobní nutkání, vzteky a nerozhled, jak to má asi každý v tomto věku.  Argema mě přestala naplňovat. Šel jsem s kytaristou Martinem Motýlem založit kapelu Babyloon, kde byli skvělí muzikanti a my si to malovali tak nějak skvěle. Kdo je pamětník, tak uzná, že to špatné nebylo. Pro mě osobně tam začal ten tvořivý muzikantský život, osobní růst z jinocha na chlapíka, a bigbít pokračoval trochu ostřeji a pro mě lépe. Musel jsem se více soustředit na kvalitu svého projevu a techniky, taky na sebe a hlavně učení, co se mi v Argemě nedostávalo. Tam nebyl čas, tam se pořád hrálo a málo spalo. (smích) Tam to bylo nalajnované, kdo co má a nemá, hlavně jsem nebyl tolik vyzrálý, takže bych to nechtěl nějak hanit.

Tvojí hudební láskou se po bigbítu stal swing. Čím ti tato hudba imponuje?
Někdy kolem roku 2002 jsem nahrával něco ve studiu UNART ve Slavičíně a místní zvukař, skvělý chlapík a kytarista z kapely H.U.P. František Šebák, mi pustil CD Franka Sinatry & Company, vydané roku 1971. Jedna pecka za druhou, absolutně mě dostalo.
Zamiloval jsem se do Franka a stahoval, kupoval a pídil po všem, co a kdo je to. Věděl jsem, že je skvělý, ale že to je přesně on, mého srdce šampión, tak to jsem pocítil až tehdy, a za to Františkovi strašně děkuji. Mistr nad mistry, jak Franta, tak Frank. (smích)

Kde vzplanula láska k Avion Big Bandu, se kterým dodnes zpíváš?
To bylo až o několik let později, kdy mě oslovil Petr Ptáček, bubeník B-Side Band. V té době jsme se poznali ve zmiňované kapele Babička a on se mě zeptal, jestli nechci zkusit zpívat s big bandem. Už si přesně nepamatuji, který den a čas to bylo, ale přesně vím, ve kterém místě to bylo. Přesně když sjíždíš ze Sirákova směrem k Liptálu, říkám té cestě: tam, kde chodí v noci srny. Toto místo je pro mě magické již několik let, při nočních jízdách autem. Úplně se mi vybavil ten telefonát, kdy jsem jel na zkoušku za kapelou D.T.P. , která mimochodem stále hraje rock grunge a kde skládám texty a zpívám, tedy telefonát, kdy mi Petr Ptáček volal, jestli nechci a že bych to mohl zkusit, že je to přesně to, co mi sedne. A já Petrovi dodnes děkuju a děkujeme si kolikrát navzájem dlouho do nočních i ranních hodin. (smích)
Ano, přišel jsem 17. 4. 2012 na zkoušku a zkusil. S klukama jsme si plácli a po krátkém seznamování vyrazili na krátké turné po německém Bad Bramstedtu a chorvatskéhem Daruvaru. Neskutečné, krásné, skvělá parta 24 lidí, trochu hukot už v autobuse, ale to k muzicírování patří.

Přednedávnem jsi začal hudebně koketovat s bubeníkem Luďkem Struhařem. Spolu jste válčili v Babyloonu, Sáře i ExBandu a teď řežete metal. Kde jste se potkali?
Jak jsem se dostal k Warning Vision, to je velmi dlouhá historka, která je velmi dlouze popsaná na stránkách naší kapely! Teď máme za sebou momentálně krásné česko-slovenské turné s vynikající kapelou Paľa Chodelky, Liquid Boogie Roll (SK). Jsme tak plní dojmů a zážitků, že se těšíme na každoroční zasedání u klávesisty Lukáše na chajdě, kde si konečně oddechneme a naplánujeme další naše společné cesty za nepoznaným a hlavně v této sestavě za neuvěřitelnými životními příběhy. (smích)

Takový zápřah, máš ještě vůbec čas sportovat? Pokud se nepletu, hrával jsi hokej?
Ano. Od malička jsem vyrůstal na zimáku ve Valašském Meziříčí, kde Bobři teď už válčí pod střechou. Tatínek byl ledařem a já hrával hokej ještě pod širým nebem. S bráchou jsme mohli být od rána do večera na bruslích a s hokejkou. Oblékal jsem dres TJ Valmez až do staršího dorostu, pak jsem začal koketovat s hudbou a tím jsem skončil.
Po několika letech jsem se vrátil do amatérských klubů ve Valmezu a po odstěhování do Zlína dodnes hraji pravidelně v Uh. Hradišti a Zlíně, na postu levé a střídavě pravé křídlo.

Prožíval jsi nějak návrat Vsetína do první ligy a jeho cestu play-off?
Občas zajedu i na Lapač na nějaký zápas. Jezdíval jsem na play-off, kde se pokoušeli dostat do WSM ligy,  což se povedlo. Teď kvůli časové vytíženosti sleduji občas živé vysílání na Hokejce a pochopitelně přes sezonu sjíždím tabulky, abych měl trochu přehled.  Pravda, uplynulou sezonu jsem nebyl, bohužel nebyl čas. Holt budu jezdit časem až na extraligu. (smích)

Pěstuješ ještě jiné sporty?
Stále jezdím na lyžích, hrají tenis a jezdím na kole, tak jsem se to naučil a asi u toho zůstanu, dokud bude zdraví přát.

Kam jezdíváš?
Hodně do Beskyd, Javorníky. Zapojil jsem se před lety do projektu VKV Vrchařská koruna Valašska. Kolo je má srdeční záležitost a droga. Když nejsem doma, jsem na kole. (smích)

Valašské cyklostezky ti moc nevoní?
Moc mi nevoní při +40 °C při závodech Bikemaratonu Drásal stoupák na Prženských pasekách, tam teče asfalt, je to peklo, ale jinak se to dá. Jsem amatér, ale starty jsou pro mě srdeční záležitostí. Již tradičně letos asi podeváté jedu Rusavskou 50ku, jinak jsou to spíše hodně výlety po kopcích, lesních a horských stezkách. Takže na otázku, zdali mi cyklostezky nevoní, musím říct, že nevoní, cyklostezky jen nuceně, jen po městě, hned jak se dostanu do lesa, jsem ve svém a nemíním stárnout. (smích)

banner
autor: PAVEL PAŠKA
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace