Pěvecký sbor Dvořák připravuje na neděli 17. června Koncert duchovní hudby u příležitosti 100. výročí narození akademického malíře a grafika Františka Peňáze, čestného člena sboru.
František Peňáz se narodil 6.července 1912 v Pašovicích. Od útlého dětství doma hodně kreslil, nejčastěji náměty podle obrazů z kostela. Rád také maloval figurky kluků s nůšemi dřeva na zádech nebo výjevy z velikonoční „šlahačky“. Rodiče však na rozvíjení jeho talentu neměli peníze na studia, a tak se František vyučil v uniově písmomalířem a lakýrníkem. I když v této profesi dosahoval mimořádných výsledků, jeho stálým snem bylo stát se malířem – umělcem.
V té době byl již velkým obdivovatelem výtvarného umění malířských mistrů holandských, italských, španělských i českých. Některá díla, zejména s duchovní tématikou se snaží napodobovat.
Ve čtyřiadvaceti letech pobýval v Baťově pracovním táboře, protože se ucházel o místo v reklamní agentuře jeho firmy. V táboře nakreslil uhlem na balící papír portrét Tomáše Bati v nadživotní velikosti a vyvěsil ho u vchodu. Vzbudil tím velkou pozornost a dostal pozvání do Zlína a posléze i místo v reklamním oddělení.
Po uzavření vysokých škol v r. 1939 nastoupil k Baťovi brněnský malíř a grafik Eduard Milén. Peňáz mu navrhl, aby obchodní kurzy, které podnik pořádal pro reklamní oddělení, rozšířil i o kurzy výtvarné. Z tohoto kurzu vznikla známá Škola umění a František Peňáz patřil k jejím prvním absolventům. Díky svému talentu mu byla ještě za studií svěřena nakladatelstvím TISK ve Zlíně ilustrace několika  knih pro děti (Včelka Mája a její dobrodružství, Louskáček a myší král, Čarovná truhlice), které se setkaly s velkým ohlasem veřejnosti.
Po válce Peňáz studuje na Akademii výtvarných umění v Praze v grafické speciálce Maxe Švabinského v ateliéru Vladimíra Silovského. I zde prokazuje své schopnosti a získává přední místa ve výtvarných soutěžích. Pro svou závěrečnou práci barevných vitráží předložil grafické listy Křížové cesty Ježíše Krista, které jsou porotou hodnoceny jako nejlepší, i když v té době byla vlastně provokativní. V r. 1949 odmítl místo asistenta na AVU, vrátil se ke své rodině do Hřivinova Újezda a věnoval se i přes zrakové potíže volné tvorbě.
Nastává krutá padesátá léta, která ubíjejí duchovní hodnoty. Díky svému náboženskému přesvědčení, které nikdy neskrýval, se dostal až do vězení v Uherském Hradišti. Poté byl deportován na Ostravsko a pracoval na tzv. stavbách socialismu. Všechny tyto události daly podnět k vytvoření nádherné olejomalby Kalvárie, která patří k vrcholům Mistrovy tvorby.
Ani znevažování jeho schopností, ani šikanování jeho rodiny nezmění morální zásady Františka Peňáze. Nevyměnil je za příslib kariéry, uměleckých úspěchů a materiálního blahobytu.
Po r. 1968 dochází k částečnému politickému uvolnění a Mistr Peňáz se zcela věnuje umělecké činnosti. I když jeho kresbám a grafikám byla řadu let cesta do galerií a na výstavy zakázána, jeho umělecká tvorba je již v té době dobře známa široké veřejnosti, která rozpoznala hodnotu díla a charakter umělce. Tvoří práce grafické a v jedinečně vypracovaných kresbách tužkou zachycuje nesčetná zákoutí lidové architektury Luhačovického Zálesí, která nenávratně mizí. Nádherou barev vynikají jeho kresby barevnou křídou a tempery především lučních květin, které dýchají prostým půvabem a kouzlem rodného venkova. Nejedna domácnost na Uherskobrodsku či v okolí Velkého Ořechova  vlastní jeho dílo, které je zastoupeno také v inventáři Vatikánského muzea. Citlivá provedení náboženských námětů, barevné vitráže, přes dvěstě návrhů na interiéry kostelů a kaplí na Moravě a Slovensku, budou dlouho připomínat jeho tvorbu.
V Peňázově plodné tvůrčí činnosti nelze zapomenout ani na vánoční a velikonoční blahopřání, či příležitostné obrázky k výročím českých světců. Mnohdy svými náměty prozíravě poukazoval na aktuální morálku naší společnosti.
Mistr Peňáz byl velkým obdivovatelem vážné hudby a sborového zpěvu. Při práci rád a v ateliéru poslouchal vážnou hudbu, pokud mohl, nevynechal žádný koncert, zvláště pak vystoupení uherskobrodského Pěveckého sboru Dvořák, jehož byl r. 1986 čestným členem. Při jedné z návštěv jeho ateliéru, když jsme obdivovala tvorbu mistra mi řekl: „To, že mám schopnost vidět a zobrazovat krásu kolem sebe, necítím jako svou zásluhu, ale jako mimořádný dar Všemohoucího Boha“.
František Peňáz, velký umělec a mistr grafiky, avšak ve svém osobním životě skromný, obětavý, pokorný a tichý člověk, zemřel v Hřivínově Újezdě uprostřed rodiny 1. května 1996 ve věku nedožitých 84 let. Je pohřben na hřbitově ve Velkém Ořechově.
Hold svému  čestnému členu k jeho 100. výročí narození vzdá Pěvecký sbor Dvořák na Koncertu duchovní hudby, který se bude konat v neděli 17. června v 17.00 ve farním kostele v Uh. Brodě.