Posledních pár dnů s Bílými Karpaty Libora Velana
Foto: archiv Libora Velana
Někdy vyrazí fotograf do krajiny s jasnou představou, co chce zachytit. Jindy se vrátí s prázdnou. Libor Velan, správce Muzea v Bystřici pod Lopeníkem, to zná dobře. Ve vestibulu kina Máj v Uherském Brodě právě vrcholí výstava jeho černobílých fotografií Bílých Karpat. Pokud jste ji ještě nestihli, zbývají tři dny. Ve středu 30. září končí…
„Na fotografii mě zajímá nálada, kterou má krajina. Ale náladu má i fotograf, který snímek vytváří. Když se ty nálady potkají, může vzniknout dobrá fotografie,“ říká Velan. Právě nálada je pro jeho snímky důležitější než popis konkrétního místa. V mlze fotografuje například „portréty“ stromů, jindy ho zaujme jen torzo kmene nebo jednoduchá, téměř prázdná scéna.
K Bílým Karpatům se vrací opakovaně. V poslední době především pod Javořinu, kde má oblíbené louky a solitérní stromy. Chodí také na Kopanice a fotografuje Bojkovsko, když tudy projíždí do práce. „Vracet se na místo a neustále fotografovat je způsob, jak se dostat do hloubky,“ vysvětluje.
Na podzim ho přitahuje především proměnlivost krajiny. „Mám rád podzim, právě pro proměnlivé nálady. Toulám se rád v mlze. Je to takový způsob meditace,“ říká. Svým výpravám do zamlžené krajiny říká nenadálá vycházka podle jedné z povídek Franze Kafky.
Černobílá fotografie k tomuto způsobu vidění podle něj patří. „V černobílé fotografii vidím spoustu odstínů a je to pro mě to, co jde více do hloubky,“ říká fotograf, který před třiceti lety začínal s černobílou klasikou v domácí komoře. Dnes už pracuje digitálně, vztah k černobílému obrazu mu ale zůstal.
A jak vlastně takové fotografie vznikají? Někdy záměrně, jindy náhodou. „Někdy jdu záměrně a nic nevyfotím, někdy jdu jenom tak na fotolov a něco přinesu,“ popisuje. Přiznává přitom, že do jeho fotografií se promítá i jeho povaha. „Jsem melancholik a mám rád minimalismus, tak to na těch snímcích musí být vidět.“
K jeho toulání krajinou patří ještě jeden praktický detail. Pokud v Bílých Karpatech potkáte fotografa v oranžové reflexní vestě, může to být právě Libor Velan. „To aby si mě myslivec nespletl s lovnou zvěří a nepřinesl si trofej,“ dodává se svým typickým nadhledem.
Výstava v kině Máj představuje pouze část většího souboru. Do Uherského Brodu se Velan s druhou polovinou fotografií vrátí začátkem příštího roku. Výstava má následně putovat také do Zlína, Ostrožské Nové Vsi a Olomouce. Jak sám fotograf přiznává, samostatnou výstavu uspořádal po delší době. „Dlouho jsem neměl samostatnou výstavu, tak to doháním.“
Kdo chce jeho současné černobílé vidění Bílých Karpat vidět v Uherském Brodě, má poslední týden. A možná stojí za to přijít právě teď, na začátku podzimu, kdy krajina sama začíná měnit výraz.