Práce v galerii nás stále baví, říká historička Milada Frolcová

Práce v galerii nás stále baví, říká historička Milada Frolcová
Foto: Pavel Princ
Uherské Hradiště Kultura 30 / 11 / 2022

Nepřehlédnutelná růžová barokní budova - v příštím roce jí bude už 300 let. Kdysi sloužila jako zbrojnice, stará pošta, sklady, sirotčinec, dokonce zde byly byty pro chudinu… Hrozila jí demolice.

Galerie Slováckého muzea slaví 60. jubileum

„Děkujeme dr. Vilému Jůzovi - tehdejšímu řediteli Slováckého muzea, že se mu podařilo na konci divokých padesátých let minulého století zchátralou budovu získat, zrenovovat a nastartovat její nový program, v jehož plnění stále pokračujeme,“ říká úvodem Milada Frolcová, historička umění, kurátorka a vedoucí oddělení, která zve ve čtvrtek 1. prosince v 18.00 do prostor Galerie Slováckého muzea na slavnostní komentovanou prohlídku. Vstup je volný!

Galerie slaví 60. výročí, což je už úctyhodný věk - myslíš, ze se podařilo dostat výtvarné umění do širšího povědomí veřejnosti?

Myslím, že určitě. Uherské Hradiště je kulturní město s bohatou výtvarnou tradicí a má i dnes v tomto směru velký potenciál. Nemyslím jen přítomnost „umprumky“ a jejích spoustu vynikajících absolventů, či umělce, kteří zde nebo v blízkém okolí žijí. V našem městě se pořádají umělecká sympozia, workshopy, výstavy v galeriích i ve veřejném prostoru. Myslím, že se umění stává nedílnou součástí našich životů. A je důležité, když vzbuzuje reakce, tedy i záporné. Všechny názory musíme brát v potaz.

Do Slováckého muzea jsi nastoupila jako absolventka před 37 roky na historické oddělení... Kam se atmosféra galerie za tu dobu posunula?

O práci muzejníka jsem velké ponětí neměla a myslela jsem, že to bude asi jen na přechodnou dobu. Atmosféra byla úplně jiná. Kolegové však bezvadní. Tehdejší ředitel František Lang mě přijímal s tím, že nevadí, že jsem měla "diplomku“ zaměřenou na pobělohorské období, že tady budu dělat hlavně současnost. Kolegyně Blanka Rašticová (pozn. red.: v té době na mateřské) že je zaměřená na zemědělství - připravila řadu agrárních konferencí i po sametové revoluci - a já že budu dělat průmysl. První výstava, kterou jsem tehdy hned po nástupu na jaře 1986 připravovala, byla věnována dosaženým úspěchům 6. pětiletky v okrese Uherské Hradiště a shodou okolností se konala právě v Galerii Slováckého muzea. Tehdy v hlavní budově nebyl sál pro krátkodobé výstavy. V budově galerie kromě umění sídlilo i archeologické oddělení. V přízemí byly umístěny archeologické sbírky, v menší části sálu byla nainstalovaná lidová keramika. Výstavy probíhaly pouze v prvním patře. Dnes už je to pro veřejnost nepředstavitelné… Do galerie jsem pak přešla až několik let po sametové revoluci, v polovině 90. let. Do muzea nastoupil můj manžel jako ředitel. Bylo by to hodně dlouhé povídání a proměnách, kterými Slovácké muzeum a galerie procházely a prošly. Kultura to nikdy neměla jednoduché. Ale nás to bavilo a snažili jsme, abychom veřejnost přesvědčili, že muzeum neznamená jen oprašování starých exponátů v depozitářích, ale že je to moderní kulturně společenská a vzdělávací instituce otevřená nejširší veřejnosti.

 Na co jsi za dobu kurátorského působení nejpyšnější?

Je těžké jmenovat jednu akci nebo jednu výstavu. Já mám především radost, když se nám něco podaří a vzbudí zájem, a nemusím být pod tím podepsaná zrovna já. Musím připomenout, že moje bývalá kolegyně Marie Martykánová pro galerii připravila také řadu zajímavých akcí a krásných výstav a její jméno je spojeno s existencí galerie nejdéle. Za sebe však velmi ráda vzpomínám na pořádání mezinárodních sympozií a výstav medailí a komorní plastiky v Uherském Hradišti, v Kremnici, ve Wroclawi, výstav k Filmovce - Výtvarné umění a film, Petr Sís, Andrzej Wajda, Jan a Eva Švankmajerovi, Český sen o Africe, Sochy z Tengenenge, téma Cirkus, Brazílie…, skvěla spolupráce byla také s místními umělci při přípravě výstav, např. Opus Velehradensis - Otmar Oliva, Jiří Rohel, nebo výstav Idy a Vladislava Vaculkových, Jiřího Vlacha, Vladimíra Groše, Zdeňka Tománka, Miroslava Maliny... Velmi úspěšné byly výstavy prací Josefa Lady, Zdeňka Buriana, Čeští ilustrátoři dětem… a tak by se dalo pokračovat hodně dlouho. 

 Jak vnímáš vývoj současného výtvarného umění?

Současní umělci pracují v globálně ovlivněném, kulturně rozmanitém a technologicky vyspělém prostředí. A to samozřejmě ovlivňuje jejich tvorbu. Více experimentují a mají možnost svá díla více sdílet. Překračují tradiční pojetí. Umění se otevírají nové horizonty: mediální tvorba, média, videoart, ... Stejně jako náš svět je vnímán jako nepředvídatelný, naplněný existenciálními hrozbami a frustracemi, stejně tak i umění je nepředvídatelné, často bezbřehé a občas překračuje nepřekročitelné hranice slušnosti, etiky, vkusu. Někdy se mluví i o konci umění? Nesmysl. Ale co z toho množství tendencí, stylů a směrů přežije, nám ukáže až budoucnost.

Před galerií dáváte prostor současným umělcům, jejichž díla vzbuzují kontroverzní pohled veřejnosti - je to záměr? Platí pravidlo: čím protichůdnější názory, tím zajímavější dílo?

 Není to záměr, ale nakonec vždy, když vzniká něco nového, budí to protichůdné názory a reakce… a to je dobře. Nejsme všichni stejní, každému se líbí něco jiného.

 V rámci 60. výročí proběhne komentovaná prohlídka. Na co se mohou návštěvníci těšit? Proč by měli přijít?

Dozvědí se, jak budova vypadala před šedesáti lety… Jaké bylo nádvoří? Byla vždycky růžová? Jak se instalovaly výstavy kdysi? Přijďte a nechte se překvapit!

autor: Iva PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace