Páteční odpoledne bylo v Galerii Slováckého muzea věnováno vernisáži výstavy děl Evy a Jana Švankmajerových. V úvodním slovu poděkoval za organizátory umělecký ředitel LFŠ Pavel Bednařík všem, kdo se na přípravě tak rozsáhlé výstavy podíleli. V hodinovém komentáři Švankmajer provedl v krátkých zastaveních celou expozicí. „Surrealizmus, kdyby nebyl zprofanován mystikou, byl by duchovní cestou. Ale v každém případě se jedná o cestu za svobodu,“ zmiňuje důrazně Švankmajer.
Imaginativní tvorba nezůstává zakleta v době jako umění, které vzniká na tzv. politickou objednávku. Může se vnímat v každé době nadčasovým způsobem. Jak se mění svět, tak se proměňuje i pohled na tato díla. Dává možnost se znovu zamýšlet nad smyslem hodnot a přehodnocovat svět, který dává již nové možnosti. Ostatní tvorba mizí v propadlišti dějin a doby. Díla Švankmajerových byla velmi ovlivněna dětstvím, které prožívali oba v naprosto extremních rozdílech. Eva ho zažívala hodně tvrdě, a to se odrazilo i pak na její tvorbě, do které dávala více negativních postojů. Naopak Jan dává do svých děl nezáměrné a ničím nespoutané výjevy z jeho nitra. Zakončení pak proběhlo debatou nad otázkou jeho tvorby. Podle slov Švankmajera neexistuje žádná jiná osvobozující cesta za svobodou, po které všichni prahneme, než surrealizmus.