Předám telefon a už se soustředím jen na náš koncert,“ popisuje Jirka Strážnický
Foto: archiv Jiří Strážnický
Jak vznikal letošní ročník Uherskobrodské pouti prozradí Jiří Strážnický, zpěvák Street69 a pořadatel akce.
Letošní Uherskobrodská pouť se v pátek 2. října rozjede od 21.00 pouťovou párty ve sportovní hale, která se protáhne až do 3 hodin ráno, v sobotu 3. října od 19.30 nabídne Tublatanku, Street69, Jaroslava Alberta Kronka s Albandem, kapelu Křídla a Djs Sabinu a Trnku.
Podle čeho jste letos program skládali? Byla tam od začátku nějaká jasná dramaturgická představa?
Děkuju za otázku. Od počátku, kdy se starám o dramaturgii pouťového víkendu, dbám na rovnováhu jak co do cílové skupiny návštěvníků, tak do výše vstupného. Čas ukázal jasný směr, kdy se v pátek lidi chtějí za nízké vstupné bavit celý večer až do rána. V pátek se tedy budou střídat dva Djs, z nichž každý hraje jiný styl - Dj Trnka hraje oldies a Dj Sabina současnou tvorbu, a to celé je prokládané živou kapelou Křídla, která hraje to, co chtějí lidi slyšet. Návštěvníci pátečního večera mají možnost tančit a bavit se na to, co jim sedne, pak se třeba vydat do ulic, dát si burčák a za hodinu se v rátit. Vše má jasný vzorec a čas. Takže každý ví, kdy přijít a odejít. Bez ohledu na to, jestli je vám 20, nebo 50 let. Tento večer nemá věkovou hranici ani cílovku. Je pro všechny, kteří se chtějí bavit. Ale máme i takové návštěvníky, kteří protančí celou noc bez rozdílu, kdo je na stage.
Vstupné 150 Kč je cca třetina toho, co by na takový program vstupenka stála. Ten, kdo chce ušetřit, má možnost si koupit vstupenku pro celou partu 10 lidí za 1 000 Kč. A to už je vlastně zadarmo. (smích) To vše díky partnerům a městu, kteří akci podporují. I přesto je kladený důraz na servis pro návštěvníky. Mají si kde sednout, nejsou fronty na baru a hraje se na prvotřídní technické zabezpečení, což znamená velký zvuk, světla a LED obrazovky, aby mělo vše parametry největší akce v regionu.
Sobota už má dramaturgii směřovanou pro jasný styl a cílovou skupinu. Jak se říká, „koncert v plné vážnosti“. Každý rok se snažím dát hlavnímu koncertu malinko jiné zaměření. Aby byla změna. Za 28 let, co pouť nese koncertní status, se nám tady vystřídalo snad úplně všechno, co frčí. Od pana Nohavici přes Calina až po Chinaski, Kryštof nebo Mirai.
Páteční a sobotní večer mají poměrně odlišnou atmosféru. Ujal se formát – pátek taneční párty a sobota s rockovějším nádechem?
Ano, formát se ukázal jako správný směr pro všechny. Bavit se chtějí i ti, co nemají peněz na rozdávání a rádi tančí. A naopak ten, kdo chce zažít ve svém městě velký koncert, zajde si v sobotu.
Jak moc při výběru interpretů přemýšlíte nad tím, co funguje přímo v Uherském Brodě? Má místní publikum podle vás nějaké specifické hudební chutě?
Neřekl bych, že má Brod nějaké extra chutě. Spíš se dívám, co tady ještě nebylo a mohlo by to naši kulturní kroniku obohatit. Můj promotérský sen byl Karel Gott, ale toho už bohužel do kroniky nezapíšeme.
Jak složitá je doba pro promotéry, kteří musí finančně balancovat mezi kulturními programy měst a už i obcí, které zvou na koncerty top hvězdy pro návštěvníky „zdarma“?
Upřímně, tohle mě moc trápí. Když se cokoliv bude rozdávat zadarmo, nebude to mít hodnotu pro nikoho a zmizí spotřebitelský návyk jít a koupit si vstupenku. Nejvíc mně hlava nebere, že tyto hřebíčky do rakve vstupenkám zabíjí právě lidi, co by v daném městě měli kulturu budovat v plném kontextu. A když se s nimi dáte do řeči, odpoví vám, že to tak dělá většina měst.
Když začnete o víkendu večer dávat na náměstí pivo, colu a večeře zadarmo, zavřou restaurace. Když budete rozdávat zadarmo na náměstí kulturu, zavřou kluby a kulturáky. Nemám nic proti tomu, aby se hrálo v pátek večer na náměstí a nebylo vstupné. Ale ať tam hrají s podporou města kapely, které jsou na startu a potřebují se ukázat. A když tam má hrát velká kapela, která už jezdí sólo koncerty za vstupenky, tak ať je dotované vstupné třeba 200 Kč. Ale ať se nevytratí návyk kupovat si vstupenku, která má nějakou hodnotu.
Vy sám letos nestojíte pouze za organizací, ale také na pódiu za mikrofonem coby zpěvák Street69. Jak se dá v den koncertu přepnout z role člověka, který řeší poslední organizační detaily, do role zpěváka, který má podat výkon před publikem? Dokážete ještě vnímat festival očima pořadatele, nebo v tu chvíli Jirka Strážnický pořadatel mizí a zůstává jen muzikant?
Upřímně, jak kdy. Nebudu hrát hrdinu, že automaticky přepnu a myslím jen na pěvecký výkon. Byly ročníky, kde jsem odbíhal z pódia řešit, že došly drobné anebo že praskl záchod. (smích) Pak jsem to řešil tak, že jsme na pouti přestali hrávat a já měl volné ruce jen pro akci samotnou.
Letos to po pravdě v plánu nebylo a my hrát taky neměli. Ale kapela, která mi do dramaturgie zapadala a byla místní, musela koncert zrušit. A když to kluci v dodávce cestou na koncert slyšeli, navrhli, že to odehrajeme my. O důvod víc byly i časté dotazy, proč hrajeme výroční koncert v Brně, a ne na domácí půdě. Tak jsme si řekli, že posledním koncertem naší letní sezony bude ještě jeden výroční koncert v Uherském Brodě.
Kapelu jsme založili 27. 9. 2006, takže to bude téměř přesně po 20 letech. (úsměv) Ale zpět k otázce. Máme za ta léta, co děláme koncerty, tak zajetý tým, že než jdu na stage, tak si jen projdu, co je potřeba, když budu hrát, a deleguju úkoly. Půlhodinku před koncertem obejdu klíčová místa a lidi. Předám telefon a už se soustředím jen na koncert.
Co vás při přípravě podobné akce dokáže nejvíc překvapit, ať už příjemně, nebo tak, že si říkáte, proč jste se do toho zase pustil?
Když celá akce proběhne nad očekávání hladce a já uléhám s pocitem, že bych to druhý den udělal zas. (smích)