Primáš Franta Holmes Ilík psal knihu sedm let

Primáš Franta Holmes Ilík psal knihu sedm let
Foto: pri  /  Holmes v zajetí fanynek toužících po autogramu.
Míkovice Kultura 02 / 08 / 2009

Byli jsem tak zabráni do práce, že jsme nevnímali čas

„Čas je třírozměrný, minulý, přítomný, budoucí. Cítil jsem povinnost uchovat pro Míkovice aspoň část toho prvního rozměru. Jaký budou Míkovjané mít k obci vztah, jak budou leckdy rozhodovat, záleží i na tom, aby znali to, co tu kdysi bylo. Nejsem první z rodáků, který pocítil, že Míkovjané, a nejen ti mladší, potřebují vědomosti o svém rodišti…“

 

V pátek byla veřejnosti slavnostně představena kniha primáše Burčáků  Františka Holmese Ilíka a spoluautorů Blanky Rašticové a Zdeňka Zapletala Slovácká dědina Míkovice...

Na 143 stranách, v 17 kapitolách a 298 fotografiích se můžete projít dějinami obce od nejstaršího období Velké Moravy, přes druhou světovou válku až po konec osmdesátých let.

Autor zde zmiňuje důležité archeologické nálezy, komu kdy Míkovice správně patřily, jak se dědily z generace na generaci, z rodu do rodu... Že nejdříve patřily Hradišti, postupem let se dávaly darem, později prodávaly, až po Bílé hoře skončily u Lichtenštejnů.

Popisuje také správní věci: purkmistry, starosty, všeobecné soudnictví, válečné konflikty, epidemie, partyzánský odboj, ale i zemědělství, faunu a flóru. Nevynechal však ani spolkovou činnost, divadelní spolky, sportovní kluby, činnost fary, liturgické zvyky, tradice. Kniha vyobrazuje i úroveň bydlení, jak se jídalo, právalo,... a jak to bylo se školou.

Holmes postupně sbíral materiál na knihu dlouhých sedm let. „Vždycky mě zajímala historie a spojitosti přiřazené dědiny, ze které pocházím - mrzelo mě, že je o ní na první pohled tak málo zmínek. Začal jsem se tedy pídit po materiálech, chodil po pamětnících, poslouchal příběhy, pověsti a legendy o tom, jak se tehdy žilo a jak to bylo. Přečetl jsem tisíce stránek nejrůznější literatury, školních i farních kronik, materiálů z archívů, které se staly mým zdrojem. Nejosobnější byly zápisky kronikáře Baltazara Motala, ze kterých jsem načerpal hodně moudra,“ vypráví Holmes o dobách, kdy si ve chvílích volna psal historii svého rodiště jen tak pro radost - bez nějakého vážnějšího knižního úmyslu.

V loňském roce, kdy oslavovaly Míkovice 750. výročí první písemné zmínky v listině Přemysla Otakara II., připravoval se Zdeňkem Zapletalem rozsáhlou výstavu fotografií, dokumentujících život obce v průběhu minulého století. „Před výstavou jsem obcházel hromadu pamětníků obce. Zabralo to sice spoustu času, ale díky tomu jsem nasbíral mnoho příběhů i vzpomínek lidí, kteří pamatovali staré časy,“ dodává autor, který s historičkou Blankou Rašticovou poprvé spolupracoval na popiskách pod fotografie při zmiňované výstavě. „Při řeči jsem tehdy Blance prozradil, že mám o Míkovicích rozsáhlou sbírku psaného materiálu, ze kterého by se dala možná vydat kniha. Řekla, ať jí to pošlu k nakouknutí, a po přečtení mě přesvědčila, že to stojí za vydání,“ vypráví Holmes.    

Město Uh. Hradiště vydání knihy na vernisáži výstavy fotografií přislíbilo. Dodrželo slib, sehnalo peníze, sponzory a za rok pilné práce dala trojice spoluautorů dohromady knihu, která snad Míkovjanům udělá radost.

Blanka Rašticová autorovi text rozčlenila do kapitol a pomohla s redakčními úpravami. Zdeněk Zapletal pomáhal s grafikou a fotografiemi. „Je stejný nadšenec jako já - ještě dvě hodiny před odesláním knihy do tiskárny ujížděl vyfotit míkovickou přehradu,“ usmívá se autor.

„Napsal jsem toho tak trojnásobek, než bylo použito - často bylo obrovské dilema, co tam dát, a co ne,“ říká autor. Blanka Rašticová, Zdeněk Zapletal, Jiří Jilík i Holmesův bratr z Kanady zredigovali celé dílo, aby se vlezlo do určeného počtu stránek. „Mnohokrát jsem se vztekal, když jsem musel vypustit věci, na kterých mi záleželo - ale většinou jsem na profesionály dal,“ přiznává Holmes, kterého při práci snad překvapilo jen to, kolik je na knize ještě práce od chvíle, kdy odevzdal hotový text. „Než vznikla finální podoba knihy, strávili jsme s Blankou a Zdeňkem ve studiu desítky hodin. Jednou jsme byli tak zabráni do práce, že jsme nevnímali čas a strávili při práci devět hodin v kuse, bez jídla a pití,“ směje se autor, který věří, že se čtenářům bude kniha líbit, a doufá, že ji přečtou se stejným nadšením, s jakým byla psána.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace