Příznivci divadla vzpomínají

Příznivci divadla vzpomínají
Uherské Hradiště Kultura 14 / 02 / 2010

Divadlo miluji… Když jsem se před lety přiženil do Uherského Hradiště, moc se mi tu líbilo, ale vadilo mi, že je zde jen jedno divadlo. Proto jsme před deseti lety uvítali, že vzniklo Hoffmannovo divadlo, jako druhá divadelní scéna ve městě. Velmi dobře se pamatujeme na první představení komedie Antonína Procházky „S tvojí dcerou ne“, kterou jsme již předtím viděli ve Východočeském divadle v Pardubicích. Tato hra se nám v Pardubicích velmi líbila, a proto jsme byli moc zvědaví, jak se s tímto kusem vypořádá Karel Hoffmann. Z výsledku jsme byli přímo nadšeni, o čemž svědčí také fakt, že jsme toto představení navštívili několikrát. Musíme se přiznat, že již od těchto prvopočátků jsme velkými fanoušky Hoffmannova divadla a jeho pravidelnými návštěvníky. Velmi se nám líbí jeho repertoár, zaměřený především na komedie a muzikály. Po náročné práci dáme totiž raději vždy přednost zábavnému kusu, u kterého se příjemně odreagujeme a odpočineme si. Neopomenutelné je ovšem i to, že Hoffmannovo divadlo je provozováno na způsob divadelní kavárny, kdy můžeme divadelní večer strávit u stolu při sklence dobrého vína. Tuto skutečnost jsme již mnohokráte s našimi přáteli velmi ocenili. A také proto se sem rádi vracíme. Kdybychom měli nyní říci, která hra nás nejvíce oslovila, na kterou nejvíce vzpomínáme, budeme váhat. Každá hra, kterou jsme v tomto divadle viděli, na nás velmi zapůsobila. A to dokonce natolik, že kdyby divadlo vrátilo mnohé kusy na repertoár, opět je rádi uvidíme. Závěrem bychom divadlu do dalších let popřáli hodně úspěchů, mnoho skvělých her i herců, zástupy nadšených diváků a ať zůstanou minimálně tak skvělí jako doposud. Lubomír Hájek

Moje první návštěva Hoffmannova divadla se uskutečnila v září roku 2002. Jednalo se o benefiční představení na podporu divadla Semafor, které bylo vytopeno letními záplavami. Přišli jsme s manželem za prvé kvůli finanční podpoře Semaforu a za druhé proto, že jsme chtěli vidět naši kamarádku Zuzku Hájkovou tzv. v akci. Hoffmanni tehdy hráli „Kdyby tisíc klarinetů“ a já i můj manžel jsme byli naprosto unešení a nadšení. Od té doby jsme viděli úplně všechna představení a musím říci, že ta dětská jsme s dcerami viděli dokonce dvakrát. Velmi ráda vzpomínám na představení k šedesátým narozeninám Karla Hoffmanna „Šest žen Jindřicha VIII.“. Hrálo se venku, na nádvoří Reduty. Myslím, že tolik gratulantů Karel Hoffmann najednou ještě neměl. Další představení, které se mi velmi líbilo, byla komedie „Ještě jednou, profesore“. Byla velmi zvláštní - trochu netradiční, trochu současná a hlavně humorná. Hoffmannovu divadlu bych popřála hodně elánu, síly a nápadů na další krásná představení. Lucie Vaculíková

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace