Přijďte nasát atmosféru zemí celého světa prostřednictvím dalšího ročníku celodenního cestovatelského festivalu Cestobraní 2023 do kina Hvězda v Uherském Hradišti!
V sobotu 25. února od 14.00 Cestobraní nabídne šestihodinový program s pěticí cestovatelů.

Rada mého táty - nejdůležitější je mít s sebou DPH

Jiří Eibensteiner ukáže Severní Ameriku křížem krážem a navíc stopem. Gita Matlášková s sebou přiveze exotické končiny Indonésie. S dítětem na cestách to není zrovna jednoduché, ale Markéta Kutilová si s tím poradila a procestovala země Afriky i Asie. A na závěr Katarína Klusová vyloží, co obnáší tři měsíce na rybářské lodi. Jak procestovat Jižní Ameriku od rovníku po Buenos Aires vám prozradí Štěpán Míšek, pedagog na ZŠ Vlčnov a ZŠ a ZUŠ Dolní Němčí, kterému jsme položili několik otázek.

Máte dobrodružnou duši - jak jste se stal cestovatelem? 

V první řadě bych se trochu bránil označení cestovatel. Pod tímto pojmem si představím jména jako Hanzelka, Zikmund, Stingl, Frič, Ingriš nebo Holub. V současné době máme cestování mnohem jednodušší, díky internetu, častým bezvízovým vstupům, online i offline mapám a dalším výhodám dnešního světa. Nicméně, cestování mám velmi rád a myslím, že tento vztah začínal už v době mého dětství, kdy jsme s rodiči podnikali výlety po Česku, Slovensku a velké části Evropy. První větší cestu, kterou považuji za start, jsem podnikl se třemi spolužáky z gymplu do Pobaltí. Čtrnáct dnů jsme trajdali po Litvě, Lotyšsku a Estonsku a bylo to úplně boží. Od té doby jsem toužil po větších a hlavně častějších výletech.

Co na to říkali rodiče?  

Jelikož právě rodiče mě brali na první výlety, tak si za to mohou tak trochu sami. Ale teď vážně. Samozřejmě, že když jsem podnikal první cestu bez nich nebo poprvé vyrážel za hranice Evropy, tak měli velké obavy, ale rozhodně mi nebránili. Časem si člověk zvykne snad na vše, takže dnes už to berou v pohodě.

Cestujete sám?

Ze začátku jsem cestoval s kamarády, ale ne vždy máte k ruce kámoše, kteří mají čas, finance, které obětují cestování, a hlavně stejný sen. Proto jsem se postupem času vypravoval na cesty sám. Třeba výstup na Kilimandžáro jsem podniknul bez kamarádů nebo tyto jarní prázdniny trávím o samotě poznáváním Saúdské Arábie.

Jak je cestování finančně náročné?

Záleží na cíli. Pokud si člověk vysní Kilimandžáro s následným putování po Africe, tak musí počítat s tím, že to budou vyšší desítky tisíc, které spousta lidí cestování prostě neobětuje. Ale jsou i levné a krásné kouty, které prostě miluju stejně jako ty vzdálené destinace. Například: Zakarpatská Ukrajina, Rumunsko, Litva nebo velká část Balkánského poloostrova.

Na Cestobraní budete vyprávět o vaší tříměsíční cestě po Jižní Americe - co nejzásadnějšího se vám vybaví, když se ohlédnete?

Vybaví se mi spousta věcí. Velmi rád vzpomínám na návštěvu československé komunity v Argentině, kdy jsme strávili týden s potomky Čechoslováků, kteří sem přišli před 100 lety. Cítil jsem se jak na dědině někde na Slovácku a ne 11 000 km od domova v argentinském Sáenz Peña. Dále pak nádherná příroda andských zemí, a to bolivijské Altiplano nebo peruánské hory. V neposlední řadě se mi vybaví i státní převrat, ke kterému došlo během naší návštěvy La Pazu. Nepokoje vyústily ke svržení prezidenta Eva Moralese a my byli přímo v centru tohoto města.

Neměl jste strach, že se  při státním převratu v Bolívii do něčeho připletete?

Nebudu si hrát na hrdinu, měl jsem strach, protože v ulicích byly slyšet výbuchy, křik, v noci jsme pozorovali ohně rozdělané uprostřed cest a na náměstí. La Paz jsme nemohli opustit, protože všechny cesty z města byly uzavřené a zablokované. Místní pokácí strom na cestu nebo tam navozí smetí a podobně. Člověk si říká, proč to někdo neodklidí a nejede se dál. Večer jsme ve zprávách viděli proč. Autobusový dopravce se o to chtěl pokusit a projet čtyřmi autobusy, to se protestujícím nelíbilo, vyhnali z autobusů lidi a všechny 4 autobusy zapálili. Poté už se nikdo o podobnou věc nepokoušel.

Proč jste nocoval na paraguayské policejní stanici?

Zrovna jsme překročili hranici mezi Brazílií a Paraguayí a dostali jsme se do města Ciudad del Este. Chtěli jsme navštívit trojrozhraní, kdy stojíte v Paraguayi, ale díváte se do Brazílie i Argentiny, které jsou jen za řekou Paraná. Cestou nás zastavili policisté a ptali se nás, kam jdeme, a po chvíli i kde budeme spát. Když jsme řekli: "někde u trojrozhraní", tak nám to zatrhli a vzali nás s sebou na policejní stanici. Naštěstí nám jen poskytli azyl na přespání a připravili nám večeři. Ciudad del Este je velmi nebezpečné město, přes které se pašují drogy. Hranice mezi Brazílií a Argentinou jsou velmi hlídané, ale na brazilsko-paraguayském přechodu vás ani nikdo nezastaví.

Vydal jste knihu „Tři cesty,“ ve které popisujete zážitky z cest Čínou, Mongolskem a Ruskem, poté Uzbekistánem, Kyrgyzstánem a Kazachstánem a Jižní Amerikou. Může být kniha návodem pro ostatní mladé cestovatele?

Když to vezmu ze svého pohledu, tak určitě může. Mě k cestování i ke konkrétním destinacím táhnou zajímavé cestopisy dávnějších i současných autorů. Jsem učitelem zeměpisu a občas slyším od mých žáků, že by se chtěli také vydat na podobnou cestu nebo se chtějí vydat na výlet se mnou. A někteří to dokonce myslí vážně. (smích)

Dá se v dnešní době ještě objevit něco nepoznaného?

Objevitelské doby jsou dávno pryč, ale rozhodně se dají navštěvovat místa, o kterých nemáte spousty informací a nezahlcují nám sociální sítě. Sám tvrdím, že Grand Canyon, Golden Gate, Stonehenge, pyramidy v Gíze a další místa masového turismu mně nikam neutečou, ale stále existují místa, kam se moc nejezdí. A ty je třeba navštívit, dokud jsou mimo hlavní zájem cestovního ruchu.

Máte nějaký rituál, amulet či předmět pro štěstí, bez kterého na cesty nevyrazíte?

Přemýšlím, ale nic mě nenapadá. Ale vždycky si pamatuji na radu mého taťky, který mi připomíná: "Nejdůležitější je, abys měl s sebou DPH." Což znamená: doklady, peníze a hajzlpapír.