Radek Frýsa představí své Víly

Radek Frýsa představí své Víly
Foto: archiv RF  /  Hradišťský fotograf Radek Frýsa proti nemoci bojuje focením zajímavých žen.
Uherské Hradiště Kultura 05 / 02 / 2018

Lucie Netíková nabídne jiný pohled objektivem

Fotograf Radek Frýsa začal s intenzivním focením po nástupu Parkinsonovy nemoci v roce 2004. Zakladatel občanského sdružení PPP - Projekt Pomoci Parkinsonikům se ve svých fotografiích snaží zachycovat atmosféru, duchovno, myšlenku, světlo a náladu. V jeho tvorbě nejčastěji najdete fotografie žen a ženských aktů, nebrání se ani krajinným scenériím, atmosferickým jevům, zátiším či rodinným portrétům. Výstava nesoucí název „Víly“ představí třicítku fotek s vílí tematikou. Společně s ním vystaví kolekci fotografií i Lucie Rusalka Netíková. Tematické básně napsal Jan Ztepilý a o hudební doprovod při vernisáži se postará muzikoterapeut Zdeněk Vilímek. Výstava bude zahájena 7. února v 17.00 v Redutě.

Z jakého období fotografie jsou?
Většina fotek vznikla v posledním roce, ale jsou tam i fotky pořízené před několika lety. Tady opět nepěkně zafungovala myšlenka, že fotky nestárnou, ale stárne to, co zachycují... Už dlouho vím, že fotku si divák vychutná tehdy, když je větší, proto se návštěvníci mohou těšit na skoro metrové fotky.
Často fotíš ženy - jak je vyhledáváš? Oslovuješ je na ulici, nebo se ozývají samy?
Na ulici určitě ne. Fotím více jak 10 let a nafotil jsem asi 250 lidí, ale připouštím, že se mohu mýlit při tzv. pouličním výběru, protože obvykle platí, že co se zprvu jeví jako fotogenické, nakonec není, a naopak. K vyhledání vhodného typu pro konkrétní projekty používám FB. Ženu si nastuduji (fotky a příspěvky), potom dám nabídku a požádám ji o návštěvu mého profilu, aby se seznámila s mojí prací. Následuje další psychologická a nejtěžší fáze, kdy mně žena řekne, že se jí fotky líbí, ale že není žádná modelka, že je stará, že má tady hodně a tady zase málo. Obvykle stačí 1-3x vyvrátit všechny zmíněné pochybnosti a žena souhlasí. Potom se už fotí. Zhruba polovina žen mě kontaktuje sama na základě doporučení.
Potkal jsi nějakou, co se navždy vryla do paměti?
Ano, potkal. Všechny lidí, co fotím, mám v živé paměti. A úplně to vytlačilo z paměti všechny důležité informace, např. jestli to něco bylo včera a jestli nebylo včera už před týdnem. Také čísla a jména mi mizí z paměti.
Místa na focení si obšlapáváš - vytipováváš při vycházkách? Nebo podle čeho se rozhoduješ „kde a jak“?
Při toulkách přírodou je vyhledání lokace úkol č. 1. Nechávám se vést mým zaměstnavatelem (vesmírem, pozn. autora), kterého požádám o navedení. Mně to takto funguje. Hned poznám, kde je to fotogenické a jak by mohla fotka rámcové vypadat. Potom pro tu lokaci hledám vhodný a odvážný objekt, jakmile jej seženu, jdeme fotit.
Když jdeš do terénu, víš přesně, jak bude fotografování vypadat, nebo jsou to momentální nápady?
Předem si detaily neplánují, ale rámcovou ideu máme všichni s modelem, vizážistkou, stylistkou vyjasněnou. Obvykle se model nachystá v mém ateliéru a potom se vyjede do vybrané lokace. Tam se improvizuje s ohledem na kompozici, prostor, slunce, počasí. Když vyberu ze sta fotek minimálně 5, tak jsem spokojený. Držím se zásady: foť, foť, foť a maž, maž, maž!
Zdává se ti o vílách?  
Chodím spát ve 2-4 hodiny, a když si lehnu, tak ihned odletí mé myšlenky do vesmíru. Před probuzením jsou mé vzpomínky vymazané. Tak vlastně nevím...

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace