Režisér Pavčík: Mám pro herce Slováckého divadla slabost

Režisér Pavčík: Mám pro herce Slováckého divadla slabost
Foto: Marek Malůšek  /  Režisér Tomáš Pavčík.
Uherské Hradiště Kultura 29 / 01 / 2016

Ve Slováckém divadle je hodně živo. Předminulou sobotu herci uvedli první premiéru roku s názvem Zlatý drak, před třemi dny pořádali divadelní ples a už tuto sobotu se divákům představí další novinka, tragikomedie Táta. Od konce října ji připravuje tým režiséra Tomáše Pavčíka. Co o novince před samotnou premiérou na Malé scéně prozradil?

Do premiéry inscenace hry Táta zbývá necelý týden. Jak jste hru vlastně objevil?
Když jsme v srpnu 2015 společně s ředitelem Michalem Zetelem a dramaturgyní divadla Ivou Šulajovou řešili možný titul, bylo ve hře několik věcí - provoz divadla, náročnost titulu z hlediska diváka, cílová skupina (možnost představení pro školy), ale především role pro herce Vladimíra Doskočila, který by takto korunoval své dlouholeté působení ve Slováckém divadle. Tak jsme společně vybrali tuhle hru.

Co vás na ní oslovilo?
Především téma stáří, které se v současné době více či méně dotýká každého z nás. Ale také zpracování tématu s nadsázkou, lehkou ironií, ale zároveň s nezadržitelným koncem. Florian Zeller napsal hru nesmírně citlivě, živě a bez kompromisů dokáže diváka vtáhnout do děje tak, aby i on byl na chvíli v kůži člověka s kognitivní poruchou, nebo toliko člověka, který je zkrátka jen starý a začíná ho zrazovat paměť.

Jaký žánr diváky čeká?
Autor hru označuje jako „tragická fraška“. Je to samozřejmě nadsázka, nicméně jedná se o jakousi sentimentální tragikomedii, nebo chcete-li hořkou komedii. Zasmějete se, ale cesta Vladimíra Doskočila jako táty je cestou postupně se blížícího konce. Dramaturg Miroslav Ondra ji před časem nazval podzimní hrou, to mi přijde jako nejpřesnější označení.

Komedie se ihned po uvedení stala velmi populární jak v Paříži, tak i ve Velké Británii a připravuje se uvedení i na Broadwayi. Co myslíte, že diváky do hlediště nejvíc láká?
Je to především téma, se kterým se lidé v moderní společnosti setkávají stále častěji - stáří a vše, co s sebou nese - nemoci stáří, neschopnost starat se o sebe; rodina a lidé, kteří se o staré lidi musí starat, přitom jim to dnešní doba úplně neusnadňuje. Zároveň je to precizní text Floriana Zellera, který téma nestaví jako melancholickou či didaktickou ukázku nějakého stavu jedince ve společnosti, ale s nadsázkou a humorem vplétá samotného diváka do osidel nejasností a zmatků selhávajícího mozku.

Co je podle vás na práci na nové hře nejtěžší?
Nejtěžší práci mají herci, především Vladimír - obrovské množství textu, a to především velmi krátkých jednoslovných replik střídajících se v poměrně rychlém tempu. Celý text je pak dost závislý na práci s načasováním, proměnách atmosféry, vše ale v poměrně přísném realisticko-psychologickém módu.

Se Slováckým divadlem jako režisér spolupracujete poprvé. Jak se vám s herci pracuje v komorním prostoru Malé scény?
Výborně. Navíc mám pro herce Slováckého divadla slabost. Mám pocit, že mají divadelní práci rádi. A to myslím opravdu rádi.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace