Robfest posedmé vzpomene na Roberta Tinku

Robfest posedmé vzpomene na Roberta Tinku
Foto: archiv kapely...  /  Hypnos to rozjede na Robfestu_Bruno Kovařík v popředí...
Dolní Němčí Kultura 15 / 03 / 2017

Za týden spatří světlo světa The Whitecrow aneb nová deska Hypnos

O tom, že praví přátelé ještě existují, se už sedmým rokem přesvědčují fanoušci Robfestu, metalového festivalu, který vznikl jako vzpomínka na zesnulého bubeníka a skvělého kamaráda Roberta Tinku, který v letech 1987-2010 působil v dolněmčanských kapelách Dagnes a AmöbiA.
Metalovou vánici v sobotu 18. března v 18.30 v kulturáku v Dolním Němčí tentokrát rozpoutá legendární Titanic, Doomas, Chaos in Head a Hypnos.
Návštěvníky čeká skvělá muzika, kvalitní zvuk, světelná show, otevřený parket, výborné pivo a pařba do ranních hodin. Bez snahy přátel, podpory obce a přispěvatelů by se nikdy nic obdobného uskutečnit nemohlo, proto je podpořte a přijďte zavzpomínat na dlouhovlasého rockera Roberta Tinku! Pokud chcete jít na metalový fesťák zdarma, soutěž o volné vstupenky najdete na str. 14.  
S frontmanem Hypnos Brunem Kovaříkem jsme si povídali o nové desce, z níž návštěvníci Robfestu budou mít možnost premiérově ochutnat nové věci.

Nové album HYPNOS The Whitecrow vychází už za pár dní a prezentujete jej jako příběh o mladém klukovi, který se rozhodl skončit s podřizováním se většinovým názorům a myšlenkovým klišé. Můžeš to trochu přiblížit?

Ta deska je propojená pozitivními tématy, na která chceme obrátit pozornost prostřednictvím jednotlivých textů, proto všude říkám, že je monotematická. Ten mladý kluk, který si říká Whitecrow (Bílá vrána), je něco jako naše symbolické alter ego, protože my sami jdeme často proti proudu a davová schémata chování nám jsou někdy až směšná. Stačí nahlédnout na to, jaké povrchní kauzy třeba řeší bulvár, čímž se denně zabýváme a komerční složky toho usilovně využívají, zatímco můžeme přehlížet to podstatné, co se děje v naší rodině, mezi blízkými, kamarády. Nepřemýšlíme moc, jak změnit naše stereotypy, náhled na život, jak se stát lepším člověkem a pozitivně ovlivnit své okolí. Přitom ta změna je tak jednoduchá, je to jen na nás a nic to nestojí. Zdůrazňuji, že nestavíme na náboženských tématech, tohle jsou obecné principy a o mně je doufám dostatečně známo, jak vyhraněný ateista jsem.
Proč právě The Whitecrow?
The Whitecrow znamená v překladu Bílá vrána, což je myslím jednoznačné. Každý si umí představit, kdo je bílou vránou. Každý, kdo se nějakým způsobem vymyká ze zažitých názorů a činností, lidem takovýto člověk připadá divný a přitom jeho postoje mohou mít více logiky než ty většinové.
Album budou provázet tři videoklipy? Váže se na ně slibovaný příběh o klukovi?
Ano, bude to taková trilogie, která na sebe bude volně navazovat, příběh se bude rozvíjet. První textové video k titulní skladbě bylo zveřejněno před měsícem a je o vzniku masky morového doktora, kterou „Whitecrow“ bude nosit a snažit se „léčit“ lidi okolo sebe z moru zloby a nenávisti. V těchto dnech máme roztočený druhý klip „One Flesh, One Blood“ a na konci prázdnin chceme vypustit i ten třetí, abychom podpořili podzimní evropské turné, které nebude probíhat jen v Čechách, ale i na Slovensku, v Německu, Polsku, v jednání je i Španělsko.
Přizvali jste nějaké zajímavé hosty?
Tentokrát je jich víc než dost. Pro regionální fans budou atraktivní především tři z nich, protože mají přímou vazbu na Uherské Hradiště. Prvním je Petr „Christopher“ Kryštof, zakládající člen a frontman místních Krabathor, jejichž věhlas dávno překročil hranice nejen České republiky. Chris žije už 12 let v USA, a proto jeho hostování bylo na řešení poněkud složitější, ale povedlo se. Já doufám, že společná skladba Sin Collectors bude příjemnou připomínkou toho, co jsme kdysi společně v Krabathor tvořili, přiznám se, že jsem ji s tímto záměrem i psal. Druhým je Američan Paul Speckmann ze skupiny Master, který se asi před 15 lety právě naopak přestěhoval z USA do Uherského Hradiště. Paul na desce hostuje coby vypravěč a kromě perfektní angličtiny je jeho devizou i velmi příjemný a znělý hlas. A jako třetí, hudební skladatel Martin Štědroň, který s námi spolupracoval už v roce 1990 na demu Krabathor a kterého budou čtenáři DOBRÉHO DNE nejspíš znát jako dlouholetého autora scénické hudby pro naše Slovácké divadlo. Dalšími a neméně atraktivními úlovky jsou Němci, kytarista Victor Santura ze známých Triptykon a zpěvák Martin Missy z legendárních Protector. Výčet hostů doplňují kytarista Igor Hubík z Root (druhdy i člen Hypnos), náš norský producent Borge Finstad a zpěváci Jiří „Skuny“ Sládek (Sharoon) a Zuzana Jelínková (Dying Passion). Všichni výše uvedení muzikanti patří k mým velkým oblíbencům a pro mě je poctou, že souhlasili se spoluprací na desce Hypnos.
Na desce fanoušci najdou váš rukopis pojetí death metalu, nebo se v něčem odlišuje?  
Já myslím, že náš rukopis je opět velmi charakteristický, nicméně prvotní recenze naznačují, že jsme se od našich zaužívaných kompozičních formulí odchýlili více než kdy jindy, což působí i jisté, řekněme rozpaky. Nás ale nebaví stát na jednom místě a já kdybych měl skládat pořád stejně jako např. před 20 lety, nudil bych se. Proto jsme se rozhodli rádi podstoupit i toto riziko, že někteří pravověrní fans desku odmítnou. Navíc je vždycky šance, že mohou přijít noví.
Bruno, skládáš už takřka třicet let muziku, děláš management, propagaci, prodej propagačních předmětů (dnes moderně merchandise), hraješ, organizuješ. Baví tě to i po tolika letech?

Strašně! Je to kus mého života, velká část mého sociálního zázemí, spoluhráči, kamarádi, fanoušci, možnost mé seberealizace. Hudba mě nikdy v životě nezklamala a navíc - vždy mě podržela. Miluju hudbu.
Hypnos se hřeje pod křídly labelu - živí vás kapela, nebo ještě musíte chodit do práce?

Já jsem se hudbou nikdy neživil, tzn. po celou svoji kariéru mám stálé zaměstnání. Navíc, dnešní doba je taková, že album nahráváš na vlastní náklady a nakonec jsi rád, že se najde firma, která je ochotná ho vydat. Naše náklady na nové album jsou v řádech tisíců eur a návratnost jen zlomková. Tím ale jen dokazuji svoje tvrzení v předchozí odpovědi. Naším vydavatelstvím jsou opět němečtí Einheit Produktionen a dělají obrovský kus práce na poli mezinárodní propagace. Máme rozhovory v největších metalových magazínech světa, naše skladby vycházejí na mezinárodních kompilacích, pomáhají nám s koncerty a festivaly zejména v západní Evropě atd. Je to důležitá část mozaiky, která tvoří celkový obraz kapely a pomáhá ji tlačit nahoru.
Jak vidíš úroveň muziky v současnosti? Je pravda, že dobrých kapel s vlastním rukopisem ubývá?   
Nechci obecně kritizovat, nemám patent na pravdu, ale podle mě každá doba má své přednosti i svá úskalí. Faktem je, že prudký rozvoj technologií, zejména komunikačních a nahrávacích, rozmach internetu a sociálních sítí, udělal z hudby daleko víc spotřební artikl než kdykoliv dříve. Proto dnes hudbu více vnímáme jako kulisu než jako múzu, pevnou součást umění, na kterou by se mělo tak pohlížet. Proto dnes schází opravdu velcí umělci typu ABBA nebo Michaela Jacksona, zřejmě už nikdy takoví nebudou. Velkým hadicapem pro hudbu jako takovou je velký vliv komerčních aspektů, tzn., že se spousta interpretů řídí tím, že pokud to vydělává, nebudeme se trápit uměleckou úrovní produkce, což ostatně platilo vždy. Proto můžeme registrovat tak masovou oblibu různých „šlágr“ televizí, v nichž můžeme sledovat z velké části pouze kulturní odpad, stejně tak mě překvapuje velký úspěch z mého pohledu naprosto podprůměrných interpretů jako skupiny Jelen, Slza nebo Voxel. Je to samozřejmě ale i otázka osobního vkusu, tisíc lidí - tisíc chutí. A abych jen neodsuzoval, určitě je tady pořád velká armáda těch výjimečných a talentovaných, které obdivuju, za všechny bych zmínil třeba Anetu Langerovou, Gábinu Gunčíkovou, Dashu, Ewu Farnou, bohužel již nežijícího Petra Muka nebo skupiny Pražský výběr, Stroy, Apatheia, Tata Bojs, Endy Moon, Nil, Dying Passion nebo třeba Kabát. Ač nemusím být jejich fanouškem, musím uznat, že jsou světoví…
Prvním koncertem tour k novému albu je kromě Rakouska právě Dolněmčí - jak se těšíte, až horkou novinku představíte na domácí půdě?
Na Robfest se těšíme, taky proto, že Robert Tinka, na jehož počest tento festival jeho jmenovec Svaťa pořádá, byl můj kamarád. Jsem rád, že Dolněmčani drží jeho odkaz. Bohužel deska vychází až o 6 dní později, a přestože je už vylisovaná a připravená v regálech, kvůli smluvním závazkům s celoevropským distributorem Soulfood nemůže být před tímto datem prodávána. Každopádně 3 skladby z nové desky už zahrajeme.
Jaký je rozdíl hrát v zahraničí a doma? Někdo říká, že má na domácí půdě větší trému - jak jste na tom vy?
Nám je to úplně jedno, metaloví fanoušci jsou de facto všude stejní, jsou to lidé jako my.  
Na Robfestu hrajete společně s Titanic, Chaos In Head, Doomas, Dagnes - také jsi na Titanicu vyrůstal?
To se tak úplně říct nedá, větším fanouškem je určitě náš bubeník Pegas, ale určitě patřili k té druhé vlně tuzemských metalových kapel, které jsem chodil koncem 80. let obdivovat na koncerty. Jsem rád, že se k nim vrátil původní zpěvák Zdeněk Černý a že mají za bicími světoznámou mašinu Martina „Marthuse“ Škaroupka, který je už mnoho let součástí britských Cradle Of Filth. Fakt mají super sestavu. Těším se na ně nejen na pódiu, ale i v zákulisí. Muzikanti jsou jedna rodina.


autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace