Svítání, zpěv, kutí kos, vůně škvařežiny a zámecká kopretinová louka tradičně patří ke koloritu Koseckých písní v Buchlovicích. Právě tady se poslední květnovou neděli pravidelně setkávají sekáči z folklorních pěveckých sborů z Česka a Slovenska.

Od ranního rozbřesku se nádvořím ponese společný sborový zpěv s úvodní písní Při trenčanskéj bráně. Poté se účastníci odeberou na zámeckou louku k volnému zpívání mužů i žen, naklepávání kos, snídani v trávě a ve finále soutěži sekáčů i sekáček.

"Do poslední chvíle vlastně nevíme, který ze sborů a soutěžících dorazí. Všechno je spontánní a plynoucí v jakési původní, přirozené poloze starých časů, kdy kosení luk za svítání bylo běžnou pracovní rutinou,“ připomíná Jiří Raštica, vedoucí pořádajícího Folklorního studia Buchlovice.

Právě členky FSB připravují a podávají hostům snídani v trávě. Menu je tradiční: chleba se škvařeninou a kyška. "Obvykle na ni padne šest stovek vajec a deset kilogramů špeku," počítá Raštica a dodává, že litry vypitého vína nikdo nikdy nespočítal.

Tečkou za setkáním u dobového sečení luk je samotná kosecká soutěž. Komise v ní posuzuje jak kvalitu strniště, tak pravidelnost uložení pokosu, estetiku sekáčova pohybu či jeho krojovou upravenost. Soutěžících bývá kolem čtyřech desítek, jsou rozděleni do skupin, a nejlepší z nich se utkají ve finále. Pořadatelé vyhlašují mužskou i ženskou kategorii, vítězové obdrží džbán vína a trofej z dílny keramika Jaroslava Crly.

„V hodnocení příliš nepřihlížíme k celkovému času," připomíná Raštica. "Slovenští účastníci, kteří jsou naopak zvyklí soutěžit především na čas, to vždy úsměvně komentují tím, že tady máme súťaž v krasokoseniu,“ dodává s úsměvem Jiří Raštica.