Slovácké divadlo a jeho komedie Bez roucha

Slovácké divadlo a jeho komedie Bez roucha
Foto: Marek Malůšek  /  Bez roucha.
Uherské Hradiště Kultura 13 / 01 / 2017

SERIÁL DOBRÉHO DNE

Uherskohradišťské Slovácké divadlo navštěvuje stále více a více spokojených diváků. Co je na slovácké scéně tak lákavé? V čem tkví její fenomén? Kromě rodinné atmosféry jsou to hlavně talentovaní herci a samozřejmě jedinečné inscenace. Rozhodli jsme je postupně představit. Dnes si přiblížíme komedii Bez roucha.

O čem je Bez roucha
Jedna z nejslavnějších a nejúspěšnějších komedií diváky zavede do divadelního zákulisí, kde se odehrává velmi nervózní generální zkouška hry Sardinky, sardinky. Do premiéry už zbývá jen několik hodin a herci stále ještě nevědí, kdy odejít ze scény se sardinkami, které dveře mají zůstat otevřené a jak mají stihnout převlek bez pomoci garderobiérky. Zvládne se to jen tak tak. A potom? Potom vidí diváci něco nevídaného. Celá scéna se totiž otočí o sto osmdesát stupňů a publikum v hledišti sleduje to, co se odehrává v divadelním zákulisí. Někdo nestihne přijít včas na výstup, další se zamotá do prostěradel a do toho se ještě projevují nejrůznější osobní vztahy. Diváky však čeká ještě jedna část. V té vidí, jak to vypadá, když se komedie hraje hodně dlouho a herci musí na jevišti improvizovat ve chvíli, kdy se něco nepovede. A že se toho stane víc než dost.

Pohled na cizí smůlu    
Mám za to, že diváci se rádi dívají na hry z divadelního prostředí a nahlížejí tak trochu pod pokličku,” prohlásil režisér Šimon Dominik, když s herci Slováckého divadla připravoval bláznivou komedii Bez roucha, která publikum zavede právě do divadelního zákulisí. Nic přece nepotěší tolik jako pohled na cizí smůlu,” říká režisér a připomíná, že komedie se jen hemží omyly, nedopatřeními a zápletkami, které herci moc dobře znají.
    
Vydřená komedie
Divadelníci přiznávají, že příprava tak vyhlášené komedie, jako je Bez roucha, nebyla snadná. Musíme myslet na ohromnou hromadu maličkostí, jako jsou rytmus, míra nadsázky, souhra, dýchání, text, jevištní pohyb. Komedii je potřeba vydřít, doslova a do písmene. A pokud má výsledek vypadat lehce, uvolněně a vtipně, tak jinak než přes maximální úsilí to opravdu nejde,” říká představitel jedné z hlavních rolí David Vaculík.

A co na to Libuše Šafránková?
Své o tom ví i herečka Libuše Šafránková, která hrála ve slavném pražském nastudování. Právě ona s vědomím těžké práce divadelníky z Hradiště osobně podpořila. Je to moc pěkná práce, ale hodně náročná na paměť. Vzpomínám si, že nikdo z nás nesměl uhnout a zdržet se na jevišti o chviličku déle, aby to všechno vycházelo, jak má. Tohle vám snad ani nezávidím,” smála se oblíbená herečka a popřála kolegům ze Slovácka hodně štěstí. Zároveň slíbila, že se do Uherského Hradiště ráda přijede podívat.

Desetiminutové ovace
Premiéra i následné reprízy, které divadelníci odehráli, se setkaly s nebývalým ohlasem a nadšením. Ovace trvaly více než deset minut, publikum na reprízách tleskalo vestoje a herci si radost z dalšího úspěchu patřičně užívali. Hlavní je ale přízeň diváků. Taková komedie tady chyběla. Je to doslova smršť vtipů. Domů jsem šel téměř v předklonu, jak mě bolelo břicho od smíchu,” svěřil se třiatřicetiletý Jan Hrubý.

Víte, že…
… komedie Bez roucha byla přeložena do dvaceti jazyků po celém světě?
… v Londýně se Bez roucha hrálo bez přestávky denně pět let?
… vyhlášený oscarový režisér Steven Spielberg nabídl za zfilmování komedie Bez roucha milion dolarů?
… Slovácké divadlo inscenaci studovalo dva měsíce a herci se za tu dobu museli naučit 81 stran textu?
… v komedii hraje devět herců, z nichž šest pak hraje dvojroli a jeden dokonce trojroli?

Anketa DOBRÉHO DNE:
Co bylo při přípravě komedie Bez roucha nejtěžší?

David Vaculík:
Co vám mám povídat! Byla to dřina jak na dole Paskov. (smích) Ale nijak nás to nepřekvapovalo, byli jsme na to připraveni. Dělat humor, to není žádná sranda. Vím, že to zní jako brutální protimluv, ale moudří vědí, že čím méně se u zkoušení baví herci, tím více se smějí diváci.
Pavel Majkus:
Na této práci bylo nejtěžší správné zavírání dveří. Ani dřív, ani později - zkrátka koncertní záležitost pro jedny, dvoje, troje a někdy i čtvery dveře najednou!
Irena Vacková:
Postava paní Clackettové, kterou hraju, je napsaná jako popletená hospodyně, která na jeviště přináší nebo z něj odnáší, co nemá. Mám vyrobených několik seznamů a „jízdních řádů“, které jsou rozmístěny kolem jeviště, abych věděla co a jak. A do toho všeho se zapojují včas a správně otevřené či zavřené dveře.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace