Slovácké divadlo nehraje, ale pořád pomáhá

Slovácké divadlo nehraje, ale pořád pomáhá
Uherské Hradiště Kultura 24 / 03 / 2020

Právě dnes měl ve Slováckém divadle odstartovat generálkový týden situační komedie podle filmu slavného Woodyho Allena Prokletí nefritového škorpiona. Místo toho jeviště, šatny i vlásenkárna zejí prázdnotou. Koronavirová epidemie zavřela školy, nákupní střediska i všechny kulturní instituce. Herci Slováckého divadla ale nezahálejí a jak je jejich zvykem, pomáhají potřebným.

Divadelníci šijí roušky. Pro sousedy i nemocnici

Pod heslem „moje rouška chrání tebe, tvoje chrání mě“ začala doslova celá Česká republika vyrábět ochranné pomůcky na obličej. Kdo má šicí stroj a alespoň trochu šikovné ruce, zapojil se do výroby. Ruku k dílu přiložily herečky Tereza Novotná, Jitka Hlaváčová, Klára Vojtková, divadelní krejčové, pomáhají rekvizitářky, manažerka a další divadelníci.
„Ze všech stran na mě vyskakovaly prosby všech možných potřebných. Začala jsem šít pro naši rodinu, pak mi přišla zpráva a výzva z naší obce, pak jsem ušila sousedům. A nakonec jsem s pomocí kamarádek začala šít pro nemocnici v Uherském Hradišti,“ říká Tereza Novotná s tím, že šití jí není cizí. „Jsem švadlenka amatérka s dlouholetou domácí praxí. Na roušky mám dostatečný stupeň zručnosti,“ směje se herečka, která měla v těchto dnech zkoušet roli paní Hauenštajnové v laskavé komedii Deskový statek.
Důležitou pomoc jí nabídli i další kolegové ze slovácké scény. „Věděla jsem, že šije i paní Ulmová, pánská krejčová z divadla. To byla taková náhoda, že jsem jí volala, jestli nemá materiál navíc, a ona říká: Zrovna je v divadle Honza Šuškleb, vedoucí výroby, a bere materiál na šití roušek! Hned mi část přivezl, a z něj teď šijeme pro nemocnici,“ popisuje Tereza Novotná soudržnost divadelníků v nelehkých dnech.

Ředitel je na kolegy pyšný

Ředitel slovácké scény Michal Zetel je na divadelníky, jež se rozhodli pomáhat těm, kteří jsou bez ochranných prostředků vystaveni ještě většímu ohrožení, pyšný. „Začalo to spontánně, kolegové se mezi sebou ze začátku nedomlouvali a nakonec jsem zjistil, že kdo může, ten sedí u šicího stroje a vyrábí roušky,” prozrazuje Michal Zetel. Někdo pro domov seniorů, jiný pro nemocnici, další pro kolegy a pro jejich děti i staré rodiče. „Moc bych chtěl všem poděkovat, jsem na kolegy hrdý,” vzkazuje Michal Zetel.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace