Minimálně jednou v roce se stane Slovácko a Morava středobodem pražského společenského života. Letos to bude v sobotu 25. dubna, kdy se na pražském Žofíně uskuteční už 67. Moravský ples. Za udržováním moravských a slováckých tradic v hlavním městě i za pořadatelstvím plesu stojí od jeho vzniku desítky let Slovácký krúžek.

Jedním ze slováckých velvyslanců v Matce stověžaté je Miroslav Říha, bývalý starosta Slováckého krúžku, rodák z Huštěnovic, se kterým jsme si povídali, nejen o tom, jak se Moravský ples v Praze připravuje, ale i o tom jak se moravské a slovácké tradice v hlavním městě udržují.

Za nás Moraváky ze Slovácka děkujeme, že Pražákům stále ukazujete, že tradice a zvyky tady u nás na Slovácku nemají ani v Praze konkurenci. Co vás v Praze spojuje? Rodné kořeny, láska k vínu, vdolečkům, uzenému, klobáskám?

Vše výše uvedené, nicméně hlavní motivací pro většinu z nás moravské Slováky, kteří působí v Praze či blízkém okolí, je to bohatá škála a řada podob lidové kultury našeho rodného kraje. Není to jen písnička u muziky se sklenkou vína. Silný vztah ke Slovácku v sobě mnohdy objevíte, až Slovácko opustíte. Výstižně to popsal bývalý člen pražského Krúžku, spisovatel František Kožík, který mj. napsal: „ …Teprve až jsem přišel do Prahy a poznal docela jiné ovzduší, probudilo se ve mně moravanství.“

Jak takový spolek v multikulturní megapoli funguje? Scházíte se pravidelně u sklénky bílého a u cimbálu?

Pravidelné měsíční besedy u cimbálu jsou základem naší běžné činnosti. Konají se v posledních letech v Praze 9 v divadle Gong. Střídají se dvě krúžkařské muziky – kmenová s primášem Martinem Sochorem, rodem ze Strážnice a muzika Žandár s primášem Ondrou Blahou, původem z UH. Probere se vše potřebné, poklábosíme s kamarády, občas se objeví nějaký host z Moravy. Zazpíváme si, připomeneme jubilea členů. Krúžek funguje jako jedna velká rodina od mladých až po ty nejstarší. Říkáme, že jsme taková malá slovácká dědina v Praze. Nejstarším členem Krúžku je letos pětadevadesátiletý a stále aktivní zpěvák Karel Medek, rodák z Maref.

Kam vás Pražáci nejčastěji zvou? Komerční akce, veřejná, společenská, kulturní setkání…?

Jako Krúžek se účastníme především akcí souvisejících s naším posláním. Tedy festivaly, lidové slavnosti, setkání pražských lidových muzik, pražské masopusty, vinobraní, charitativní akce apod.

Slovácko zářilo v Praze už před stoletím 

Tradice Slovácka udržujete už více jak sto dvacet let. Je to velký závazek, zodpovědnost a co vám udržování těchto tradic přináší?

Letos slavíme 130. výročí založení Slováckého krúžku v Praze. Stalo se tak po velkém úspěchu Národopisné výstavy v Praze v r. 1895, kde Slovácko zazářilo. A přineslo velkou vzpruhu pro krajany, kteří se začali pravidelně scházet, a tak položili základ Slováckému krúžku. Po jeho vzoru později vznikly krúžky v Brně, Kyjově, Uh Hradišti atd. Dokonce ve dvacátých letech minulého století i v Bratislavě – zde se o jeho vznik a pokračování  zasloužili především rodáci z Kunovic, Uherského Hradiště, z Velehradu. Dosud se pravidelně konají společná setkání Praha-Brno-Bratislava.

Udržet a rozvíjet činnost Krúžku, a to v dnešních podmínkách hodně zaměřených na hmotné statky na úkor těch nehmotných, není rozhodně v Praze jednoduché. Vždyť naše dlouholeté partnerské spolky to dokazují. Valašský krúžek neexistuje už několik let, Hanáci se zatím drží, ovšem s minimálním členstvem.

Slovácký krúžek v Praze ale stále žije. Aktivní členové jsou soustředěni ve dvou muzikách, je tu taneční chasa, mužský sbor, ženský sbor. Vše pod vedením dlouholeté umělecké vedoucí Soni Plzákové. Dokonce v rámci Krúžku působí i amatérské divadlo, kde se jeho zakladatelka a režisérka Mirka Sochorová snaží z nás krúžkařů vykřesat herecké diamanty. Každoročně hrajeme Vánoční hru, občasně hru o sv. Dorotě.

V průběhu roku pořádáme kromě besed různé akce – hody, košt pálenek, buchtobraní, výstavy vín aj. Tou nejprestižnější je (nejen) pro pražskou veřejnost Moravský ples. Jak jsem už řekl, jednoduché to není, ale když se spojí odpovědnost k předchůdcům a rozum s entuziasmem, tak to jde. Co by řekl současnému starostovi Milanu Červenkovi z Lipova jeho krajan - bývalý první poválečný starosta Jan Machálek, kdybychom to zabalili?

Bratr Joži Úprky rozdával v Praze facky

Asi nejvýraznějším Moravským Slovákem je ve výtvarném umění Joža Uprka. Jak jsou jeho obrazy vnímané ve velkoměstě?

Toto jméno je v Krúžku dosti frekventované. Vždyť sochař Franta Úprka, bratr Joži, patřil k nejvýraznějším osobnostem v počátcích pražského krúžku. Býval hlavním zpěvákem i tanečníkem, prý i pár facek občas rozdal.
Joža Uprka je jméno všem krúžkařům bezesporu známé, a to dosti podrobně. Velkou zásluhu na tomto povědomí má dr. Petr Vašát, zakladatel Galerie Joži Uprky, sídlící tehdy v Praze. Jeho velká osvětová činnost spojená s dílem Joži Uprky je dostatečně známa.

Jak Uprku vnímá široká pražská veřejnost neumím posoudit. Mezi mými přáteli své přední místo má. Že o něj zájem je, to jsme mohli posoudit před lety při vernisáži velké výstavy jeho děl ve Valdštejnském paláci v Praze, kde jsme měli možnost zahrát a zazpívat coby „pro jednoho z nás“.

Neztrácí se v Praze pod nánosem kulturního balastu, komerce, shonu… Uprkova krása krojů, zvyků, tradic, které na svými slovácko-impresionistických obrazech dokázal zachytit?
Dnes je toho tolik, přímo informační smršť, kdo se má v tom vyznat. Myslím, že nám, lidem ze Slovácka to má a vždycky bude mít co říct. A ostatní?  Tady těžko odhadovat, je to vrtkavé, mnohdy podléhající různým trendům. Vždyť jak to bylo s Uprkou? Zprvu Prahou přehlížen, ne-li dehonestován, po úspěchu „venku“ naopak Prahou adorován …

Infiltrujete mezi sebe i vltavskou krev a vyměňujete ji za tu naši, burčákovou?

Samozřejmě, jsme otevřeni všem, komu naše lidová kultura něco říká. Vždycky to tak bylo.  Mezi našimi členy je řada lidí křtěných Vltavou.  U některých z nich byste později ani nepoznali, že nejsou naši rodáci.

Pražáci se už „vínem pro Pražáky“ nenechají ošidit

Čerstvě za sebou máte už čtyřiadvacátou výstavu moravských a českých vín s koštem. Které víno nejvíc chutnalo? To naše? Nebo „pro Pražáky“?

Tak to se budu muset Pražáků zastat. Patřím ke starší generaci, ročník 51, takže dobu, kdy se víno takto dělilo, dobře pamatuju. Ale ta doba je pryč. Stejně tak jako se ohromně zvedla kultura pěstování a výroby vína na Slovácku, zvedla se i kultura pití vína v Praze. Většina pravidelných konzumentů se nenechá ošálit a pozná dobré víno.

Výstavy vín Krúžek dříve nedělal, to přišlo až s naší generací. Důvod byl prostý. Bývali jsem zvyklí jezdit kolem Velikonoc domů na Slovácko a navštěvovat s přáteli košty. Já Polešovice, Kudlovice, Boršice atd. Víno jsem měl rád, za kamarády jsem měl vinaře, s polešovickým J. Vaďurou jsme byli spolužáci na SVVŠ ve Starém Městě, později v Uherském Hradišti. Pak přibyly starosti, moc času na cestování nebylo, tak jsme se s přáteli dohodli, že začneme dělat krúžkařské výstavy v Praze. Začínali jsme skromně, postupem času jsme se dostali až do trojice největších výstav roku.  Pak jsme zvolnili a poslední roky se snažíme výstavy dělat tak, jak se to dělá na dědinách na Slovácku. V průměru tak kolem pěti set vzorků. Velmi milé a potěšitelné je, jakou vstřícnost nám drtivá většina slováckých vinařů projevuje. Za to jim patří velký dík.  

Letos píše Moravský ples svoji 67. kapitolu. První setkání s moravským věnečkem ale bylo už před 120 lety. Jak tehdy taková slovácká slavnost v Praze probíhala?

Máte pravdu, předchůdcem plesu byly Moravské věnečky konané na Žofíně, první z nich 4. února 1898, později v Národním domě na Vinohradech. Jejich krédem bylo „vystoupit z ústraní a postavit se po bok ostatním reprezentačním plesům v Praze“. To se v průběhu let jistě podařilo, zvláště po vzniku státu byl pohled na kořeny národa velmi silný a žádaný, lidová kultura měla zelenou. Věnečky byly dle dobového tisku velmi navštěvované a oblíbené, byly označeny za „perličku v řadě zábav v Praze pořádaných, nejen svou nenuceností, ale také pestrostí krojů ze všech koutů moravských“. Od té doby zůstává krédo podobné – předvést pražské veřejnosti velké bohatství lidové kultury našeho kraje, ale také Pražany zapojit do veselé a nenucené zábavy. Že se to celkem  zatím daří, to nám říkají jak pražští hosté, tak účastníci z Moravy.

Moravský ples je momentálně každoročním vyvrcholením pražské plesové sezóny. Jak se taková akce v Praze připravuje a kolik se vás účastní příprav?

Moravský ples je od začátku devadesátých let plně v režii Slováckého krúžku. Pokud jde o organizaci plesu, tak tam je vždy určen jeden člověk, který má plné kompetence ke všem jednáním, tj.  pozvánky souborům, zajištění místa, propagace atd. V současnosti je jím Tomáš Sláma. Dle potřeby mu pomáhá výbor Krúžku. Nejtěžší je zajištění financí, jaké jsou v Praze nájmy i ostatní náklady to si každý domyslí. Neděláme ples pro VIP hosty, nejsme v Blesku, nemáme skandály, nemáme na ples dotace. Naštěstí je pořád řada podnikatelů, pro které podpora lidové kultury nejsou zahozené peníze. A to nás těší a naplňuje optimismem do budoucna.

Hanáci i Valaši v Praze v krizi

Na přípravách plesu spolupracujete i se spolky Hanáků a Valachů. Jak vaše spolupráce z různých koutů jižní Moravy funguje? Musíte s paličatými Valachy a spořivými Hanáky balancovat slováckými kompromisy?

Jak už jsem zmínil dříve, Valaši i Hanáci v Praze neprožívají nejlepší období. Většinou komunikujeme se soubory z těchto oblastí napřímo. Problémy nejsou, jsme přátelé, chápou, že převaha Slovácka je markantní.

Co všechno návštěvníci plesu na Žofíně zažijí? Určitě spoustu krojů, tanců, slováckých, hanáckých a valašských písniček…

Ano, velké bohatství krojů z mnoha regionů , na pestrost dbáme. Také trochu poučení. Soubory předvedou na předtančení ukázku tance typického pro jejich region. Ale nejvíce se cení bezprostřední nálada, která vládne celým Žofínem. Na sálech, na chodbách, všude se hraje a zpívá, každý si může najít a zazpívat, co má rád.

Přijdou si na své i mlsné „pražské jazýčky“?

Tak tady bych se raději zdržel komentáře - dobroty jsou, ale jsme v centru na Žofíně … 

Na Moravském plese jsou vítáni všichni

Je ples hlavně příležitostí pro Moraváky setkat se v Praze nebo příležitost pro Pražáky setkat se s Moravou?

Obojí platí. Řekl bych, že Morava prezentuje Praze svou nejen bohatou lidovou kulturu, ale také se umí dobře bavit.  

Připravujete pro návštěvníky plesu nějaké speciální překvapení?

Tak my konkrétně ne, držíme se tradičního scénáře: při zahájení defilé krojovaných z různých regionů, taneční ukázky ze svého regionu a následnou zábavou u muzik ve všech prostorách. V průběhu večera vybraní účastníci tančí Moravskou besedu. Ovšem některé soubory někdy přijedou s něčím neotřelým. V posledních letech tak potěšily např. polešovické Drmolice s žertovným pásmem nebo krojovaní účastníci z Huštěnovic s ukázkou hodového průvodu. A pokud přijde nějaké překvapení, tak to stejně nemůžu prozradit, pak by to překvapeni už nebylo

Mají Moraváci přednost při koupi vstupenek a kde se dají sehnat?

Vstupenky jsou bez problému přístupné pro všechny, celý Palác Žofín, kde ples probíhá, má dostatečnou kapacitu.  Všechny milovníky dobré zábavy, folkloru a Slovácka srdečně zvu na ples. Těšíme se na setkání!

Vstupenky je možné zakoupit na portále Ticketmaster https://www.ticketmaster.cz/event/67-tradicni-moravsky-ples-vstupenky/1713910089