Snažím se udržet křehkou hranici soukromí a intimity

Snažím se udržet křehkou hranici soukromí a intimity
Foto: fotoateliér  /  Fotograf Marek Malůšek z Hluku.
Uherské Hradiště Kultura 20 / 06 / 2017

Herci pohledem Marka Malůška

Výstava fotografií hradišťského fotografa Marka Malůška s názvem Slovácké divadlo, vol. 02 nabízí to nejzajímavější, co se okolo hradišťského ansámblu odehrálo od října 2015 do současnosti. Fotografie zachycují herce při přípravě, zkoušení, ale i v radostných okamžicích zadostiučinění na popremiérových večírcích. Představují ale také tváře dalších lidí, bez nichž by divadlo nemohlo existovat. Výstavů můžete navštívit v horním foyer divadla právě v těchto dnech.

Která fotka podle tebe má největší atmosféru?
Přál bych si, aby fotografie ve Slováckém divadle fungovaly spolu jako celek, aby předkládaly ucelený obraz o atmosféře a dění v divadle a uvnitř souboru. Na výstavě samozřejmě jsou snímky, které se výjimečně vydařily, kde mi přálo štěstí, a mám je moc rád. Je ale také celá řada báječných fotografií, které se do expozice nevešly. Nemělo by jít o konkrétní sdělení jednotlivých snímků, ale o obraz současné podoby Slováckého divadla, jak jej vnímám já.
Ale jinak je to těžká otázka. Dobrá fotografie by měla alespoň zčásti naplňovat autorské představy tvůrce a v lepším případě i vydělat peníze. Troška humoru a nadsázky, špetka imaginace a tajemství, uspořádat barvičky a ozvláštnit světlem a atmosféra je hotová...

Jaké představení tě letos nejvíce oslovilo?
Tím, jak jsem účasten vzniku a přípravám představení prakticky od první čtené zkoušky, si vytvořím hluboký vztah ke každé inscenaci. Při premiérách bývám někdy nervózní spolu s tvůrci a herci. Ale jinak upřednostňuji před klasickým dramatickým zpracováním moderněji pojednané hry. Od divadla očekávám oproti filmu jiný druh sdělení a zážitku, který rozezní mou fantazii dávkou imaginace. Tu lze přenášet ve všech rovinách, od způsobu uchopení a zpracování předlohy, zvoleného způsobu herectví a komunikace s divákem, přes řešení scény a kostýmů, svícení a podobně. Je skvělé, že jsou ve Slováckém divadle i takových zázraků schopni. V poslední době mi udělal velkou radost především Měsíc nad řekou v režijním podání Aničky Petrželkové, ale i Marvinův pokoj v režii Michala Zetela a Kniha o hřbitově Jakuba Macečka. Ze starších inscenací byl pro mě zásadním zážitkem Zetelův Zlatý drak a rád vzpomínám na Pitínského Alenku. Za skvělý počin považuji vznik off programového repertoáru Slováckého divadla, který je tak trochu site specific. Večer na psích dostizích je skvělé představení.

Baví tě víc zachycovat děj na jevišti, nebo spíš v zákulisí?
Při focení inscenace se snažím především dobře vykreslit děj, charakterizovat jednotlivé postavy, konflikty, vrcholné momenty, reagovat na scénu a svícení. To není vždy úplně snadné a příprava a znalost scénáře je nezbytná. Nic se nezastavuje, nic se neinscenuje, pro pořízení záběru je jen jedna příležitost. Focení v zákulisí je samozřejmě poklidnější. Jen věřím, že svou přítomností s aparátem vždy udržím křehkou hranici soukromí a intimity a příliš okolí neobtěžuji. Režisérka Zoja Mikotová mi jednou řekla, že svým fotografováním dodávám všedním situacím ráz vážnosti. Ale já jsem přesvědčený, že i v té nejvšednější chvíli života jde o velké věci. A u divadla to platí desetinásobně...

autor: IVA PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace