Sochař Ondřej Oliva vystavuje v Římě

Sochař Ondřej Oliva vystavuje v Římě
Velehrad Kultura 22 / 05 / 2015

Když člověk maká a nedívá se dlouho z okna, může to zvládnout

Ondřej Oliva pochází z početné rodiny Olivů z Velehradu. Je synem akademického sochaře Otmara Olivy, absolventem sochařského ateliéru slavného Jaroslava Róny na Akademii výtvarných umění v Praze. Za pět let po absolutoriu má za sebou několik výstav v republice, účast na sochařských sympoziích v Turecku a Španělsku. Už jeho diplomovou práci zakoupila do své sbírky Národní galerie.
V roce 2014 se účastnil přehlídky současného mladého evropského umění Ostrale 2014 v Drážďanech atd. Zdá se, že ho čeká slibná umělecká kariéra, ke které přispěla v současnosti probíhající výstava v Římě ve slavném římském Muzeu Maxxi, jehož autorkou je slavná architektka Zaha Hadid.

Můžeš prosím přiblížit výstavu v Římě, jak ses tam dostal, jak tvé sochy a objekty hodnotila veřejnost?
Poslal jsem své portfolium na otevřenou výzvu nadace Eleutheria, kam se mohli přihlásit mladí autoři do pětatřiceti let. Česko-italská komise vybrala z více než šesti set přihlášených umělců dvanáct nejvýraznějších. Všichni vybraní jsme společně vystavovali na výstavě Et Cetera v září 2013 v Italském kulturním institutu v Praze. Byla to úžasná výstava, ale skutečně jen slabý náznak toho, co nás čekalo teď před čtrnácti dny v Římě. Expozice se stejným názvem, tedy „a tak dále“, je v Museu Maxxi - muzeu současného umění 21. století.
Kurátory výstavy byli Genny Di Bert a Ottaviano Maria Razetto, kteří do expozice ode mne vybrali celkem pět děl. Vizuálně výrazný a částečně provokující objekt With Love, který bylo možno vidět na výstavě Le Truc v Uh. Hradišti minulý rok v červnu, plus čtyři nové věci z tohoto roku ze série Urbanut. Musím říct, že vystavená díla byla na skutečně nejvyšší úrovni, což naznačují i jména dalších vybraných autorů i jedna z nejprestižnější výstavních síní v Evropě.

Otevírá zahraniční výstava cestu k novým příležitostem?
Rozhodně je to jedna z dalších zásadních věcí v mém životě, mít věci na výstavě v Římě, ve věčném městě, kde můj táta zdobil před téměř dvaceti lety soukromou kapli pro papeže Jana Pavla II. Ale především je to pro mne ocenění a uznání toho, co dělám, a že v tom mám dále pokračovat, že je to tak správné. Polovina absolventů vysokých uměleckých škol přestane tvořit do pěti let od ukončení školy. Já jsem diplomoval v ateliéru Jaroslava Róny na Akademii výtvarných umění v roce 2010, takže v téhle první polovině absolventů snad už nebudu. Minulý rok jsem vystavoval v Německu na evropské přehlídce současného mladého umění v Drážďanech a měl jsem kladné ohlasy, tak uvidíme, co přijde tentokrát. Každopádně mým snem je mít výstavu ve švýcarském Curychu, kam jsem jako dítě jezdil za babičkou a dědou, kteří tam emigrovali.

Budeš vystavovat i doma, na Slovácku?
Na Slovácku příliš mnoho nevystavuji především z časových důvodů - seznam výstav mám hotový už na rok dopředu. Teď po výstavě v Římě budu mít, přes celé léto, velkou samostatnou výstavu v galerii Beseda v Ostravě. V rámci výstavy bude také vydán můj první obsáhlý katalog, na jehož přípravě teď usilovně pracujeme. Úvodní slovo a patronaci nad výstavou i katalogem si vzala kurátorka Národní galerie Rea Michalová. Začátkem září bych měl mít výstavu v galerii Orlovna v Kroměříži, společně s Michalem Malinou. To bude tady v okolí Uherskohradišťska na delší dobu asi nejbližší místo. Již dva roky plánuji velký výstavní projekt v budově bývalých starých lázní v centru Uh. Hradiště, který, kdyby se povedl realizovat, by byl rozhodně velkou kulturní událostí ve výtvarném umění v našem kraji. Věřím, že se projekt Fresh Spa-ce podaří uskutečnit příští rok v létě a osloví nejen konzumenty výtvarného umění.

Do jaké míry tě inspiroval otec?
Tím, že jsem celý život vyrůstal ve výtvarném prostředí a měl příležitost díky tátovi poznávat věci z jiného úhlu, mohu nyní dělat to, co dělám. Určitě mě otcova tvorba ovlivnila, člověk nemůže chodit po světě se zavřenýma očima, ale mé věci jsou programově jiné, používám odlišné výrazové prostředky i materiály, jsou to rozdílné generace. Rozdílné je i prostředí, ve kterém žijeme. V mé tvorbě mě také hodně ovlivnil vedoucí ateliéru na akademii sochař a malíř Jaroslav Róna, možná ani ne tak tvaroslovím v jeho díle, ale pohledem na svět a neuvěřitelnou zarputilostí a pracovitostí. To mají s taťkou hodně společné.

Jak se žije sochařům v Česku?
Možná je škoda, že žijeme zrovna v Česku. Před dvěma měsíci jsem byl na chvíli v New Yorku a před rokem v Londýně a tam jsem v těch nejznámějších galeriích viděl stejné věci, jako vznikají i tady u nás. Jediný rozdíl je v tom místě, kde jsme, a tím je ovlivněn i náš život. Určitě není jednoduché se jako sochař uživit a je třeba dělat jako kšeft věci i komerčního charakteru. Myslím však, že když člověk maká a nedívá se dlouho z okna, může to zvládnout.

Čím se nejčastěji inspiruješ? Máš nějakou múzu?
Obecně by se dalo říct, že se ve svých pracích snažím vytvářet vizuálně zajímavé objekty, které jsou svým tvarem čitelné i pro běžného diváka. Je to také důvod, proč hlavní část témat, která vybírám a se kterými pracuji, vychází z věcí z života kolem nás. Každý si je tak může jednoduše vsadit do vlastních zkušeností a měřítek.

Jezdíš také na surfu, jako takřka celá tvá rodina?  
Poprvé jsem zkusil surfovat před deseti lety, když jsem pracoval v restauraci na pláži v Americe. V současné době díky tomu, že sestra Tereza vlastní cestovní kancelář, mám příležitost se čas od času k oceánu podívat. Minulý rok, na Srí Lance, jsem našel velké množství jedinečných organických prvků, se kterými v současné době ve svém díle pracuji.

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace