Staroměstští ochotníci přicházejí s premiérou Kleopatry
Foto: archiv souboru
Egyptská královna v penzionu, která se ze všeho nejvíc touží vrátit do své vlasti. Takovou Kleopatru si vymyslela Anna Hudáková, autorka a režisérka nové komedie Byla jsem Kleopatra. Z původně komorního námětu se postupně zrodil příběh, v němž se potkává historická legenda s fantazií a obyčejným životem.
Jak se zrodil neobvyklý příběh egyptské panovnice?
Anna Hudáková píše přímo pro svůj soubor. Už při tvorbě scénáře si představuje konkrétní herce, přemýšlí o jejich rolích i o tom, jak příběh přenést na jeviště s technickými možnostmi ochotnického divadla.
Komedii Byla jsem Kleopatra uvede ochotnický divadelní soubor TJ Sokol 1 Staré Město v sobotu 7. listopadu od 18.00 ve Sportovně-kulturním centru ve Starém Městě. V inscenaci se představí Jana Tejnilová, Martin Tomandl, Květoslava Pavlíčková, Radmila Machalíková, Bohumil Jaluška.
Jak se zrodil neobvyklý příběh egyptské panovnice, co obnáší spojení autorské a režijní práce a proč má pro Annu Hudákovou ochotnické divadlo stále tak silné kouzlo?
Kleopatra patří k nejznámějším ženám historie, ale také k těm, jejichž skutečnou podobu překryla řada legend. Co vás přivedlo právě k ní a k příběhu nazvanému Byla jsem Kleopatra?
Nápad se zrodil vlastně náhodou. Naše herečka Jana Tejnilová mě poprosila, abych napsala nějakou komornější hru, ve které by si mohly zahrát starší členky souboru, pro něž už není tolik vhodných rolí. Slíbila jsem, že se o to pokusím.
V hlavě se mi hned usadil penzion, ale dlouho jsem nevěděla, co se v něm bude odehrávat. Pak jsem doma zaslechla, jak si moje vnučky hrají na cestování do Egypta. Najednou se mi obě představy propojily a zrodil se nápad s Kleopatrou.
Hru jste napsala i režírujete. Jak dlouho trvala cesta od prvního nápadu k hotové hře?
Samotnou hru jsem napsala během dvou měsíců. Když začnu psát, jde to většinou samo a těžko se zastavuji. Rodí se děj, replika za replikou. Už při psaní ale musím myslet na to, jak bude všechno fungovat na jevišti. Vedle příběhu tedy řeším také scénické možnosti a technické zázemí našeho souboru.
Na co se mohou diváci těšit? Setkají se s historickou vládkyní, ženou z masa a kostí, nebo s Kleopatrou, kterou jste vytvořila podle vlastní fantazie?
Moje Kleopatra je úplně jiná, než jak ji obvykle zobrazují. Ocitne se v penzionu a její největší touhou je vrátit se do Egypta. Hledá způsob, jak to uskutečnit. Naštěstí má kolem sebe lidi, kteří jsou ochotni jí pomoci splnit její sen.
Proměňuje se váš autorský záměr ve chvíli, kdy text přestává patřit pouze vám a začnou jej naplňovat konkrétní herci?
Když píšu novou hru, už si v jednotlivých rolích představuji herce našeho souboru. U Kleopatry tomu nebylo jinak. Je důležité, aby mezi hercem a rolí vznikla určitá symbióza. Herec musí postavě uvěřit a najít si k ní vlastní cestu.
Jak se vám jako autorce a režisérce pracuje s vlastním textem?
Jsem ráda, když herci přicházejí s vlastními nápady. Netrvám za každou cenu na přesném dodržování napsaného textu, pokud nějaká úprava herci pomůže lépe se do role vžít. Protože jsem zároveň autorkou hry, mohu během zkoušení scénář upravovat podle momentálních nápadů – svých i hereckých. Právě při společné práci se často ukáže, co bude na jevišti fungovat nejlépe.
Co vás na práci s ochotníky baví nejvíc a v čem je podle vás jejich přístup k divadlu jiný než u profesionálních herců?
Ochotnické divadlo je v dnešní době zvláštní fenomén. Už samotné slovo „ochotnické“ naznačuje, že člověk je ochoten obětovat svůj volný čas, vynaložit úsilí a pracovat, aniž by očekával finanční odměnu. Jedinou odměnou je potlesk a spokojenost diváků. Velkou radostí je také nadšení a elán, které provázejí zkoušení nové hry, a pocit, že soubor funguje jako jedna rodina.
V čem je pro vás osobně největší kouzlo amatérského divadla?
Právě v lidech a ve společném nadšení. Když se při zkoušení sejde dobrá parta, která táhne za jeden provaz, je to samo o sobě velká odměna. A když pak představení potěší diváky, člověk ví, že všechna ta práce měla smysl.
VÍCE NEŽ STOLETÁ TRADICE
Ochotnický divadelní soubor TJ Sokol ve Starém Městě byl založen v roce 1914. Za více než sto let své existence nastudoval řadu divadelních představení, převážně veseloher. V roce 2012 byl jako jediný soubor z Moravy pozván do Prahy na všesokolský slet, kde při přehlídce ochotnických divadel sklidil ovace publika.
Na dlouhou tradici navazuje i současná generace ochotníků. Hry My na to máme a Čundr? Ty bláho! získaly ocenění na krajské přehlídce ochotnických divadel v Hodoníně v letech 2024 a 2025.