Suita Jury Pavlici zazní na sedmdesátinách zušky

Suita Jury Pavlici zazní na sedmdesátinách zušky
Foto: MG  /  Skladatel řídil zkoušku osobně.
Uherské Hradiště Kultura 03 / 05 / 2009

Hradišťské publikum je pro mě nejtěžším - doma není nikdo prorokem

Základní umělecká škola Uherské Hradiště oslaví za pár dnů 70. výročí svého založení. Oslavy vyvrcholí slavnostním koncertem, kde premiérově zazní suita s názvem Uličkou tichá hudba zní Jury Pavlici. Pro čtenáře týdeníku DOBRÝ DEN přinášíme krátké povídání o tom, jak slavný primáš Hradišťanu vzpomíná na léta strávená na hradišťské lidušce. Po velkých technických problémech rozhovor málem nevyšel. Vše se ale v dobré obrátilo a vy si můžete přečíst třeba o tom, jak suita vznikla nebo o tom, že chtěl hrát Jura Pavlica na akordeon.

Jak jste prožil svá léta na lidušce?
Krásně, intenzívně a rád na ně s nostalgií vzpomínám.
Housle jako nástroj vám padly do oka hned – nebo jste chtěl hrát na něco jiného?
V té době si děti nemohly moc  vybírat. Já jsem začal hrát na housle především proto, že už jsme jedny doma měli po starším bratrovi. Pamatuji si, že se mi v nejútlejším dětství moc líbil akordeon, ale rodiče mě po poradě s učitelem hudby a také z výše uvedených důvodů dali na housle. A byl jsem spokojený.
Na kterého učitele hudby vzpomínáte nejraději?
Asi na dva, se kterými jsem byl v nejintenzivnějším kontaktu – na Petra Křiváka, který mě učil na housle, a na Jaroslava Čecha, kterého jsem měl z hudební nauky a který nás vedl ve školní cimbálové muzice, pozdější muzice Jaroslava Čecha.
Suita „Uličkou tichá hudba zní“, kterou jste k této příležitosti složil, vznikala dlouho, nebo vám přímo skočila do not?
Přemýšlel jsem o ní a promýšlel ji docela dlouho, ale pak, když už se termín přiblížil, jsem ji napsal dost rychle. Ale to už tak bývá. Tvůrčí proces je nevyzpytatelný a krásný, hůř jsou na tom interpreti, kteří by noty už chtěli mít a zároveň netuší, co je čeká. Doufám, že premiéra dopadne dobře a že osloví uherskohradišťské diváky.  
Jste nervóznější před hradišťským publikem, když přicházíte s něčím novým, nebo vás domácí prostředí uklidňuje?
Uherskohradišťské prostředí je náročné a specifické, pro mě určitě jedno z nejtěžších, tak trochu v duchu moudrosti, že doma není nikdo prorokem.
Jde některé z vašich dětí ve vašich šlépějích?
Vzhledem k jejich věku jsou to předčasné úvahy. Rozhodně je nebudeme k hudbě nutit násilím, ani jim v cestě k hudbě zbraňovat. I takové případy některých rodičů znám.
Byl jste poctivý žáček nebo jste někdy zašel i „za housle“?
K nejpilnějším jsem asi nepatřil, to by musel říci Petr Křivák, ale „za housle“ jsem, myslím, nikdy nešel.
Sledujete vývoj hradišťské zušky? Vidíte nějaký posun ve výuce oproti dobám, kdy jste do hodin chodil sám?
Mám možnost jej sledovat skrze naše děti, které  hudební školu navštěvují. Samozřejmě, že je zde vidět velký posun v mnoha směrech, učitelé jsou absolventy konzervatoří a jsou profesionálně velmi dobře vybaveni, mají komunikativnější a hravější způsob výuky, rodiče mohou chodit do hodin apod. Navíc, uherskohradišťská ZUŠ má vynikající výsledky na soutěžích v celostátním měřítku a hodně jejích absolventů přechází na profesionální dráhu. A pokud se rozhodnou jinak, zůstává jim hudba koníčkem v různých kroužcích a souborech, kterých je v Uh. Hradišti víc než kde jinde. A to všechno má velký smysl.

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace