Tarcalové vychází kniha O hodech

Tarcalové vychází kniha O hodech
Foto: pas  /  Letošní stárci s hodovými právy z Polešovic.
Slovácko Kultura 09 / 12 / 2008

Knížku pokřtíme skromně, v úzkém rodinném a muzejním kruhu

Už za týden by se na pultech měla objevit dlouho očekávaná kniha naší nejznámější etnografky Ludmily Tarcalové s názvem Hody s právem na Uherskohradišťsku. Na dvě stě dvaceti čtyřech stranách a čtyři sta třiceti obrázcích ze současnosti i minulosti autorka zmapovala hody s právem ve třiačtyřiceti obcích děkanátu Uherské Hradiště, ale připomene také hody, které již zanikly.

Odrazovým můstkem byla Strážnice
„Hodovou tradici jsme chtěli podchytit co nejlépe, proto jsme ji zařadili do výzkumového úkolu našeho etnografického oddělení,“ říká Ludmila Tarcalová, které byl výzkum svěřen. Před pěti lety začala objíždět a mapovat obce regionu, v nichž se právě konaly hody s právem. Během let, s přibývajícím množstvím nabitých poznatků a zkušeností, začala pomalu přemýšlet o tom, že hodový výzkum završí knihou. „Hlavním odrazovým můstkem knihy byla příprava scénáře hodového pásma pro pořad Hody, milé hody na MFF ve Strážnici, jejž jsem připravovala,“ říká Tarcalová, která se k psaní hodové knihy pořád nějak nemohla dostat. „Pořád jsem nebyla přesvědčená, že už mám dostatek materiálu, také jsem měla spoustu jiné práce... Až příprava pořadu mě donutila sednout a sepsat všechno, co jsem o hodech našeho děkanátu doposud věděla. To byl první a velmi podstatný krok,“ usmívá se autorka, jež se do psaní loni na podzim zakousla, knihu dokončila a příští týden se snad dostane do rukou čtenářům.

Kniha je rozdělena na dvě částí
Úvodní slovo patří prezentaci hodů na veřejnosti - vůbec první záznam o nich pochází z roku 1895, kdy byly hody prezentovány na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. V první polovině knihy se Ludmila Tarcalová zaobírá odborným pojednáním o hodech, ve druhé části pak srovnáním hodů v  minulosti a současnosti. „Při sbírání materiálu jsem díky zápisům v kronikách, archivním pramenům i literatuře mohla porovnávat vývoj hodové tradice,“ upozorňuje Tarcalová. „Největší posun vidím ve stárkovské organizaci. Na začátku dvacátého století byl hlavním organizátorem stárek. Později začaly hody pořádat spolky, čímž byla funkce stárka potlačena, i když byl volen z různých sociálních vrstev. Myslela jsem si, že funkce stárka jako taková už zanikla, ale v poslední době jsem si všimla, že někteří stárci, např. z Kněžpole, Bílovic či Buchlovic, si dávají vysloveně záležet, aby právě ty jejich hody byly skvěle zorganizované,“ shrnuje potěšeně autorka.

Najdete zajímavosti i kuriozity
Na stránkách knihy najdete záznam o třiačtyřiceti obcích našeho děkanátu, ve kterých se hody s právem udržují dodnes. „Nezapomněla jsem však ani na obce, ve kterých hodová tradice zanikla,“ upozorňuje autorka. V samostatných kapitolách se dočtete o hodové obchůzce, typech hodů (císařských, patronských, k zasvěcení kostela a republikánských hodech), přípravách hodů v rodinách i obci, secvičování tanečků, přesunování hodového termínu, odlišnostech v jednotlivých obcích. Samostatné kapitoly autorka věnovala hodovému oblečení, osobitým stárkovským atributům i vzniku a smyslu hodového práva. „Právům, hodovému oblečení i atributům bylo potřeba se věnovat podrobně, protože jsou nejdůležitější součástí a navíc v každé obci jiné,“ vysvětluje autorka. V poslední kapitole první půlky se autorka pozastavuje nad nejstaršími a nejnovějšími hodovými prvky. „Snažila jsem se vysvětlit, proč je na právu zeleň, proč je tam jablko, proč mají stárky v některých obcích ve vlasech vpletený věneček jako nevěsta (Březolupy, Částkov, Ostrožsko), proč se slaví dětské hody, světí právo apod.“ Podrobně se zabývá pravidly a odlišnostmi hodové obchůzky v jednotlivých obcích, tanečními zábavami, voděním pod právo. Zajímavý je druhý hodový den a dozvuky, vodění berana, kozy, ovečky.

Každá obec regionu je zaznamenána
Ve druhé polovině knihy se autorka podrobně zabývá jednotlivými obcemi. „Každou obec jsem podrobně zapsala a doplnila fotografiemi,“ prozrazuje Tarcalová. Současné snímky nafotila autorka většinou sama, historické našla ve fotoarchivu muzea, některé dodaly obecní úřady a další. „S fotodokumentací mi pomohlo hodně lidí, od obětavých občanů, samotných stárků, kronikářů až po mého manžela, který mě na hody obětavě vozil,“ pronáší slova díků autorka. O hodech se dozvíte mnoho zajímavostí, kuriozit i hodně o věkem ztracených zvycích. Pro všechny milovníky hodů, folkloru a tradic na Slovácku máme tip na výborný vánoční dárek.

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace