Tereza Habartová zve na Kunovské léto

Tereza Habartová zve na Kunovské léto
Slovácko Kultura 12 / 06 / 2019

Festival obstál ve zkoušce času

Kunovské léto vstupuje do dalšího čtvrtstoletí se soubory z Ruska, Turecka, Srbska, Slovenska a dětskými soubory Konopka ze Sazovic, Malý Radhošť z Rožnova pod Radhoštěm, Děcka z Buchlovic, Dolinečka ze Starého Města, Hradišťánek a domácími soubory Věneček, Kunovjánek, Malý Handrláček a Děcka z Kunovic.

Letošní  26. ročník festivalu ozdobí Kytice Bohuslava Martinů se 150 umělci a bratislavský SĽUK s oslavou 70 let své existence na scéně. Organizátorce Tereze Habartové jsme položili tři festivalové otázky.

Kam budete festival směřovat? Chcete někam posunout dramaturgii, nebo spíš zakonzervujete staré, ale osvědčené?
Festival Kunovské léto má značný a nezanedbatelný kulturní význam, o němž svědčí i variabilita zájemců hlásících se o účast na našem festivale. Obstál ve zkoušce času, je výsledkem léta budované profesionality, kreativity a entuziasmu realizátorů, tedy mých rodičů a jejich přátel, jimž jsme, my mladí, stáli po boku a po léta se učili, jak se dělá takové „řemeslo“.
I díky tomu se festival zařadil mezi největší dětské festivaly svého typu ve střední Evropě. Odkazuji-li se na typ či charakter festivalu, mám na mysli festivaly, které jsou zaměřené na nehmotné kulturní dědictví jako živé umění současnosti, které pracují s dětmi, jakožto malými a mladými nositeli aktivně se podílejícími na zachování tradic a kulturního dědictví svých regionů a zemí, festivaly podporující bilaterální a reciproční kulturní výměny poznání a zkušeností dětských kolektivů a přispívající k uvědomění si autenticity tradic a také k profesionalizaci tradičního lidového umění a jeho upevnění jako svébytné umělecké oblasti a činnosti, nikoliv jako oblasti podružné ve vztahu k umění performativnímu, vizuálnímu, divadelnímu, hudebnímu apod., neboť podstatou (stejně jako vstupy i výstupy) jsou si tato umění rovna.
Avšak nutno říci, že čtvrtstoletí festivalu a života jejich tvůrců s sebou - kromě všeho krásného - přirozeně přineslo také obměnu generační a potřebu nové platformy pro jeho budoucí rozvoj. Je to stejné jako u rodinné firmy. Generace průkopníků 90. let pomalu končí svoji misi, dochází k mezigenerační výměně. A tu já beru jako příležitost.
Další éra festivalu musí odpovídat současnému způsobu práce, v níž budeme moci festival nadále profilovat jako skvělou zaužívanou značku a zároveň mu budeme dávat přidanou hodnotu odpovídající kreativním a kvalitním standardům dnešní doby.
Vzhledem k nezbytnému posílení této vysoce odborné platformy, zvážení návratnosti investic i znepokojující neudržitelnosti čistě dobrovolnické práce, na které tento mezinárodní projekt stále funguje, vřele uvítám nové zajímavé tváře v týmu, s nimiž vytvoříme pilíře pro další čtvrtstoletí.

Bude letos kromě Kytice a 
SĽUKu nějaká zajímavost pro veřejnost?
Festival je ve všech svých částech otevřený pro kohokoliv, kdo se chce k němu připojit, inspirovat, pobavit, najít nová přátelství nebo se naučit zpívat a tančit. Kdokoliv může přidat ruku k dílu při přípravách i v průběhu festivalu. Pokud si budete chtít spíše vychutnat některý z nabízených pořadů, jste také srdečně vítáni, protože programová paleta festivalu je opět mimořádná.
Jak už jste zmínila, SĽUK i Hradišťan s Filharmonií Bohuslava Martinů jsou dva výrazné a jedinečné pořady. Pokud to někdo ze čtenářů neví, tyto pořady profesionálních těles jsou součástí festivalu již dlouhou řadu let. Jsou vždy příkladem skvělé praxe, jsou vzorem a impulzem nejenom pro dospělé, ale také pro děti, mladé tanečníky, muzikanty a zpěváky, pro které to v tu chvíli může být zhmotnění představ, kam až se to dá dotáhnout.
Ostatní pořady nemohou být nezajímavé. Vždyť jsou o dětech, dětmi tvořeny! To je radost sama o sobě. Takže určitě přijměte pozvání na soutěžní pořad choreografií či národní přehlídku dětského verbuňku, to je přehled toho nejlepšího.
Jste-li milovník jídla, určitě zavítejte na Svatojánský jarmark řemesel a gastronomie a Gulášfest, tedy mezinárodní soutěž o nejlepší kotlíkový guláš.

Stále festival připravujete v „rodinném“ kruhu? Nebo jste zapojili více spolupracovníků? A pokud ano, dá se to zvládat?

Festival jede zatím v „rodinném“ režimu. Doma žijeme vlastně rok před festivalem a po festivalu. Pro malou představu: intenzivní přípravy probíhají skoro půl roku, pracovat začínáme vždy, když nám to čas umožňuje, obvykle až poté, co přijdeme domů ze zaměstnání, či práce, která nás živí. Z obývacího pokoje se stává pracovna, v níž trávíme dlouhé noci, pravidelně se stává, že končíme v ranních hodinách. Každý den musíte být připraven reagovat a komunikovat, mít navnímáno pozadí festivalu, řešit věci za pochodu vedle běžných každodenních starostí a radostí.
Navenek to tedy možná nevypadá, ale je to řehole. Řehole krásná a naplňující, která by nebyla právě takovou bez opory v rodině a blízkých. Velmi bych si přála, kdybychom nový koncept festivalu obohatili o nové šikovné osobnosti, jejich inovativní nápady a dovednosti. Přála bych si, abychom společně tvořili ve „zdravém“ režimu, v normální denní dobu a alespoň za finanční odměnu, kterou si pro své nasazení všichni zaslouží. Mezi současnými dobrovolníky a spolupracovníky máme už dnes skvělé parťáky, kterým za jejich přínos a podporu tímto děkuji. Víte-li sami o někom, kdo by si to chtěl zkusit, tak se nám ozvěte.

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace