Vybočující ze všech mantinelů, pro většinu lidí malíř jen málo známý - Tomáš Měšťánek (1951-2021) byl jakýmsi dobrovolným outsiderem českého uměleckého prostředí.

Nevystavoval příliš často, o slávu a lesk výstavních síní nestál. Nezajímaly ho příliš názory galeristů ani kritiků, jen lidí, pro které maloval. Veřejnosti tak zůstala jeho tvorba povětšinou skryta. Ač se Galerie Slováckého muzea stala několikrát příbytkem jeho tvorby, výstava Měšťánek je první souhrnnou retrospektivou - návštěvníci spatří více než stovku děl, z nichž převážnou většinu tvoří olejomalby, které jsou doplněny kombinovanými technikami, akvarely a pastely. Ve čtvrtek 2. listopadu v 17.00 v doprovodu Arnošta Goldflama mohou příchozí okusit svět, který některým jedincům zůstane navždy skryt - svět tuláků, bezdomovců a žebráků na nárožích. Výstavu bude možné navštívit do 11. února 2024.

Ve svém ateliéru v Uherském Hradišti chrlil s nepolevujícím zápalem po desetiletí malby, skici a kresby, které jsou strhující svou expresivitou, barevností a energií. Jako by malovat znamenalo dýchat. „Jako trénovaný boxer se uměl prát. S ostatními i s životem. Byl malířem - figuralistou, který se orientoval na výrazové pojetí malby, založeném na smyslovém přístupu k tématu, tvarové modifikaci a uvolněném malířském způsobu práce. Stavěl na skutečném prožitku a obsahovosti, syrovosti námětů, nikdy nic neidealizoval. Zaznamenával náhodný okamžik, atmosféru, zobrazoval stav věcí a světa, ve kterém žijeme své tragikomické životy. Svým životním osudem připomínal postavy jakoby vystřižené z hrabalovských povídek,“ říká Milada Frolcová, historička umění, kurátorka jeho výstav a rodinná přítelkyně.

Životním a nevyčerpatelným zdrojem malířovy inspirace se stala sociální témata - člověk a společnost, život na periférii, realita viděná z nekonvenčního úhlu. Jako na filmovém plátně se v jeho obrazech a kresbách promítá psychóza a hysterie dnešní doby. S nadsázkou a sarkasmem ve výstižných metaforách ztvárnil „kapesní katastrofy světa“ i absurditu vztahů v něm. Svá plátna plnil osobními běsy i velkými příběhy.

„Měšťánek uměl s přesvědčivostí ztvárnit osamění jednotlivce a zároveň nevybíravost v jednání, absurditu přesně zvolených příběhů a situací. Dokonale ovládal klasické výtvarné prostředky, tedy kresbu a malbu. Jeho obrazy přirozeně vycházejí z odkazu některých avantgardních proudů umění 20. století, ale podněty z minulého vývoje se v nich samozřejmě osobitě přetavují. Promítá se do nich vliv expresionismu i několika vln symbolismu, postupně rozvíjených už od závěru 19. století. Můžeme z nich vyčíst, jak je mu vlastní středoevropské cítění i způsob myšlení. Jeho projev byl neopakovatelný, nenahraditelný,“ uzavírá Milada Frolcová, která si v průběhu výstavy vezme za své rovněž komentované prohlídky.