Tříkrálový koncert v rytmu PONKu
Foto: Matěj Kmeť / PONK.
Světová premiéra videoklipu věnovném Víťovi Chromkovi
Stalo se již tradicí, že první velkou kulturní akcí po oslavách Nového roku je Ohlédnutí. V neděli 3. ledna v 17.00 se za doprovodu cimbálové muziky Harafica uskuteční vernisáž výstavy amatérských i profesionálních fotografů, kteří mapují kulturní i běžné události uplynulého roku v našem regionu.
Po vernisáži od 18.30 proběhne tradiční Tříkrálový koncert, který přinese zajímavý hudební objev v podobě hudebního uskupení PONK i ohlédnutí za osobností hradišťského rodáka J. A. Bati v podobě jednoho dílu Šumných stop autorů Radovana Lipuse a Davida Vávry.
Za postfolklórním brněnským triem stojí tři místní rodáci Jakub Nožička, Eda Tomaštík a Michal Krystýnek, jejich zajímavé hudební i lidské spojení si sedlo a bravurně se jim daří nabourávat zažité představy o lidové hudbě. Folklorní základy pánové obohatili o prvky folku, rocku, jazzu, blues, hip hopu, indie, elektroniky či alternativy. Prvky těchto žánrů do jednotlivých písniček zapracovali charakteristickou rytmikou, atmosférou, způsobem zpěvu nebo kombinací prvků.
Netradiční pojetí lidové písně však sklízí uznání u fanoušků i kritiků. Debutové album s názvem Postfolklor jim vyšlo na jaře a sklízí úspěch. Soutěž o CD najdete u nás na webu. Soutěž o volné vstupenky pak v kulturním servisu.
O PONKu jsme si před Tříkrálovým koncertem povídali s basistou a kontrabasistou Jakubem Nožičkou, který je zároveň manažerem kapely.
Mnoho lidí tě zná z různých cimbálovek a uskupení v regionu. PONK je něco úplně jiného - jak vlastně vznikl? Byl jsi u zrodu, nebo jsi přišel do rozjetého vlaku?
Michal s Edou se znají přes deset let. Dřív společně hrávali v Praze. Už tehdy plánovali nějaký přesah, protože je samotný folklor až tak neuspokojoval. Michal pak odešel do Hradišťanu, čímž se plány trošku posunuly. Když v Hradišťanu skončil, nějakou dobu se muzice nevěnoval, ale pak, v té době už v Brně, začali s Edou tento dřívější záměr realizovat. Akorát to chtělo basu. S Michalem jsme se znali z nějakého večírku a když jsme se náhodou potkali v hospodě, domluvili jsme se, že si zkusíme zahrát. Zahráli jsme si a bylo jasné, že si hudebně rozumíme.
Poslouchal jsi jazz nebo world music před PONKem?
Poslouchal jsem postupně snad úplně všechno. V různých etapách jsem hrál různé žánry od jazzu po metal. Poslouchal jsem hip hop, elektroniku, … Ze zvědavosti jsem sjížděl i muziku, která se mně nelíbila, jen abych se o ní něco dozvěděl. Takže jazz ano, world music o poznání méně.
Hrajete sice na lidové nástroje, ale folklorní písničky mají jazzovou a world music polohu. Jak jste se propracovali k postfolkloru?
Jsme vlastně potěšeni tím, že naši muziku nálepkuje každý úplně jinak. Pro někoho je to jazzově komplikované, jiný je rád, že je naše muzika přímá s jasnými melodiemi. Pro někoho je to pop nebo dokonce minimalismus… Proto jsme si vymysleli pojem postfolklor, čímž odpadá popisování, jestli je to víc to, nebo ono.
Hradišťan se musel se svým pojetím lidové písně zpočátku prokousávat nepochopením. Jste na tom podobně?
Ano i ne. Čekali jsme nepochopení z řad ortodoxních folkloristů. A ani to nebylo tak zlé, jak jsme původně předpokládali. Samozřejmě že byly a stále jsou hlasy, které tvrdí, že jsme k lidové písni neuctiví a przníme ji. Ovšem spousta lidí, od kterých jsme to vůbec nečekali, reagovala naprosto skvěle. Většinou byli rádi, že k folkloru někdo přistoupil úplně jinak. Bez bicích a kytar, s úctou k původním nástrojům a písním.
Máte v kapele nějaké rituály?
Napadají mě dva. První je oslovení - v kapele si říkáme šohaju. Je to výhodné, protože když jeden mluví s druhým o tom třetím, prostě řekne šohaj, a víme, o koho jde. Díky tomuto rituálu je nutné zůstat jako trio. Ve čtyřech lidech už to nefunguje.
Druhým rituálem jsou setkání v Ochutnávkové pivnici v Brně na Lidické. Mají tam ta nejlepší svrchně kvašená piva, jichž je náš cimbalista velkým fanouškem. Tak nás tam naučil chodit.
Repertoár čerpáte z toho, co jste znali z cimbálovek, nebo už jste sáhli k autorským věcem?
Doposud jsme čerpali z písní, které jsme se naučili v cimbálovkách. Aktuálně pracujeme na čistě autorských věcech. Hudby už je zkomponováno dost, ale zatím bojujeme s texty, jelikož to srovnání je opravdu náročné. Napsat takový text, aby obstál ve srovnání s lidovým textem, který se cizeloval dlouhé dekády až staletí, opravdu není jednoduché.
Začínáte se v hudebním světě prosazovat. Přichází uznání a sláva?
Tento týden o nás hovořili v německém rozhlase, nedávno taktéž v maďarském rádiu Bartók. Vždycky nás překvapí, kam až se naše hudba dostane. V minulých týdnech jsme na vyžádání posílali desku žurnalistům z Finska, Aljašky nebo Kansasu.
Obrovským průlomem bylo umístění v TOP20 celoevropské world music hitparády, kterou sestavují přední světoví žurnalisté. Naše deska, a to se podaří opravdu vzácně, v této hitparádě setrvala dva měsíce.
Na co se mají těšit návštěvníci Tříkrálového koncertu?
Návštěvníci se mohou těšit na Ponk v nejlepší formě. Tím, že spolu hrajeme relativně krátce, se sehráváme s každým koncertem, což potvrzují pravidelní návštěvníci našich vystoupení. Také jsme před pár měsíci začali spolupracovat s Honzou Bednářem na postu zvukaře, což vyznění koncertů posunulo zase o kus dál. Honza je výtečný profesionál a taky skvělý člověk do party. Dokonale splňuje můj sen o tom, že zvukař by měl nejenom zesílit to, co předvádí kapela, ale posunout zvuk kapely dál.
A vlastně se bude jednat o první plnohodnotný koncert na hradišťské půdě, čili uslyšíte průřez albem Postfolklor a několik hudebních lahůdek navíc.
Budete představovat i nový klip - můžeš ho prosím přiblížit?
Jedná se o videoklip k písni Göding, což je německý výraz pro Hodonín. Klip natáčeli kluci z filmové školy ve Zlíně, kteří vystupují pod uměleckým jménem Videodorant. Točilo se v lomech u Mikulova a v Brně a v hlavních rolích se představí dva Hradišťáci - Markéta Stránská a Petr Jermář. Věnovali jsme ji Víťovi Chromkovi, o jehož smutném konci jsme se dozvěděli při dokončování této písně, která pojednává právě o utonutí.
To, že klip bude mít světovou premiéru právě v Hradišti, jsme vlastně vůbec neplánovali, ale může za to úžasná shoda náhod. Prostě se to skvěle sešlo - štáb ze Zlína, herci z Hradiště, novoroční koncert… Prostě to do sebe zapadlo. Moc se na to těšíme.
Jak strávil PONK Vánoce?
Odpočinkem. Poslední dobou jsme toho zažili opravdu hodně a jsme rádi, že se nám podařilo mít pár dní volna, kdy se můžeme věnovat svým nejbližším, kteří s námi mají trpělivost, když jsme pořád pryč.
+++++++++++++++++++++ infobox+++++++++++++++++++++++++++++++++++
Jakub Nožička (27), basista a kontrabasista
Kromě toho, že si prošel folklorní školou, několik let studoval klasický kontrabas u profesora Pavla Klečky z brněnské konzervatoře. Jako basista na telefonu hrál dlouho kdeco s kdekým, až se našel v Ponku. V kapele působí také jako manažer a organizátor.
Michal Krystýnek (36), housle
Bývalý tercáš Hradišťanu a nynější frontman Ponku. Zpěvák a houslista, který nemá rád zvuk houslí. Vždycky chtěl hrát (a skvěle hraje) na kytaru. Jeho velkými vzory jsou Petr Mička a Jack White.
Eda Tomaštík (40), cimbál
Doktor staré hudby, uznávaný lektor cimbálu, vystudovaný dirigent a sbormistr. Jako dirigent spolupracoval například s Tarjou Turunen (Nightwish), Ondrášem či triem PaCoRa při jejich turné s filharmoniemi napříč Českem a Slovenskem. Na podzim ho Ponk na jeden koncert půjčil Janě Kirschner. Miluje svrchně kvašená piva.