Uprka může být náš by-pass, říká primátor Ilavy Viktor Wiedermann

Foto: Aleš Mazúrek  /  Viktor Wiedermann věří v propojení regionů Slovácka a Pováží

Pane primátore, před Vánoci jste navštívil Slovácko a Galerii Joži Uprky a dnes vám Slovácko oplatilo návštěvu.

Posunula se spolupráce obou regionů za ten půlrok?

V první řadě jsem moc rád, že pan doktor Vašát i pan Tománek přijali naše pozvání a my jsme jim mohli na oplátku představit nejen Klobušice, ale i naše město. Bylo to velmi příjemné a přátelské setkání, z čehož mám upřímnou radost, protože s přáteli se dají realizovat vždycky zajímavé myšlenky a nápady. A právě v realizaci našich nápadů jsme se posunuli o velký kus dopředu. Shodli jsme se na umístění pamětní desky Joži Uprky na klobušické vile, probrali jsme, jak by mohla vypadat, kdy bychom ji mohli umístit na budovu dnešního Centra pro děti a rodinu.

Uprka před sto lety tak trochu utekl z rodného Slovácka k vám na Pováží a strávil ve vašem regionu třináct plodných let na vrcholu svých tvůrčích sil. Zanechal ve vašem kraji výraznou stopu?

Nevím, jak to máte vy Češi, ale my Slováci máme někdy problém vážit si svých předků a máme  tendenci je mazat ze svých pamětí. Tím se ale nejvíce prohřešujeme vůči naší budoucnosti. Bereme možnost našim dětem a vnukům poučit se z chyb nebo možnost hledat inspiraci v osobnostech, které se výrazným způsobem zapsaly do naší historie. My samozřejmě můžeme vyjádřit náš pohled, názor, ale nemáme právo vynášet nad těmito osobnostmi soudy. Tito lidé žili a tvořili v konkrétní reálné době, kdy museli přijímat svá rozhodnutí. Také se u nás říká: Po boji je každý generál.  

Ale abych odpověděl na vaši otázku. Uprka nezanechal v historii našeho kraje stopu. On nám zanechal obraz tehdejší doby, tedy doby, kdy neexistovaly videozáznamy, barevné fotografie apod. K tomu nám zanechal v těchto obrazech i svůj pohled na život, který nám nabízí možnost pohlédnout do naší historie a přemýšlet nad ní. A to je podle mého názoru právě v dnešní době něco mimořádně důležitého.

Říkáte, že pamětní tabule na klobušickém zámku je prvním krokem k návratu Uprky na Pováží. Jaké jsou ty další kroky?

Opravdu jsem upřímně rád, že jsme na druhé straně Bílých Karpat našli své přátelé, a to je pak radost něco tvořit. My bychom rádi, aby u nás v Ilavě, ale i na Pováží bylo „více Uprky“. Uprka je i naše historie a identita a my se k ní hrdě hlásíme. Proto jsme s nadšením přijali pozvání k další návštěvě Slovácka, Galerie Joži Uprky, jeho rodného Kněždubu… Tentokrát ale ne jako „delegace z radnice“, ale jako výlet, návštěva, pouť za Uprkou pro širší vrstvu našich obyvatel. Chceme, aby více našich lidí poznalo, jak se žije u vás, jak dokážete uchovávat tradice a jak žijete dnes. Ve fázi dokončování máme náš rekonstruovaný kulturní dům a těším se, že jako první v něm přivítáme Uprkova díla. Máme svoje městské muzeum, kde chceme instalovat národopisnou expozici krojů, tradičních řemesel, výrobků a mezi nimi nesmí chybět Uprkův pohled na Pováží minulého století. Těch plánů, nápadů je spousta a jsem opravdu nesmírně rád, že na druhé straně hranice máme vstřícné lidi, přátele, se kterými dokážeme najít rychle společnou řeč.

Víte, rozdělení našich republik před třiceti lety bylo pro mnohé z nás rozdělením srdcí, ale věřím, že Uprka bude jedním z by-passů, který ta naše srdce dokáže sladit do stejného rytmu.