Ve Vitacitech můžu řádně seřezat svoje sonory
Foto: archiv kapely / Stanley je v devětadvaceti letech ve Vitacitu, legendě československého heavy metalu, doslova benjamínkem.
Obě bubeníkovy babičky Vitacit znají, jeho táta v něm možná bude hrát!
Kapela Vitacit, stále pojem pro odrostlé metalisty, kteří před a po revoluci hrozili pod pódiem, ať už do mikrofonu zpíval Horyna, Křížek nebo Doležal. Jako stejnojmenný nápoj se na hudební scénu vrátilo i tvrdé jádro kapely a obklopilo se dvojicí mladých muzikantů. Ten nejmladší má do třicítky pouhý rok. Bubeník Stanley Jahoda pochází z Prakšic. Od zaskakování za tátu v kapele Generace se katapultoval do kapely Marty Jandové, legendárního Merlinu nebo kultovního Vitacitu, který se příští víkend 10. listopadu zastaví na turné v klubu Mír v Uh. Hradišti.
Stanly, starou éru Vitacitu si pravděpodobně nepamatuješ, nebo jsi písničky stejnojmenné kapely zaznamenal i ty?
Přes mé ucho prošly jen skladby jako Já chci se ptát těch králů, Sybilla nebo Zvony, když jsem ochutnal svět bigbítu, ale nenapadlo mě, že je budu někdy hrát!
(smích) Znáš tento nápoj v prášku, podle kterého se kapela jmenuje?
(smích) Práškový Vitacit znám, narodil jsem se přesně měsíc před revolucí, takže jakožto malý dítě si jej letmo pamatuji. Taky mně chodily zprávy, když jsem před 2 roky nastoupil do Vitacitu, jako: Proč jste si dali tak blbý název? Proč ne třeba Tutti frutti, když už...
(smích) zrovna Vitacit.
(smích) A také mně lidé posílali třeba jahodový vitacit na obrázku z Lídlu.
Jaké to vlastně je - hrát písničky, které poslouchali tvoji rodiče?Nevím, jestli rodiče Vitacit poslouchají, teda aspoň mamka asi ne, ale obě mé babičky jej znají.
(smích) Táta samozřejmě zná. Taky bych možná mohl prozradit to, že se nejspíš taky za bubny Vitacitu objeví, kvůli mému angažmá u Marty Jandové. To se ještě uvidí, nechci předbíhat.
Hraješ s Vitacitem legendární metalové kousky, zároveň moderní rock s Martou Jandovou. V čem je hraní s Vitacitem jiné? Jsem rockový bubeník - garážový typ. Mám rád veškerou živou hudbu od popu, reggae, jazzu, gospelu, rocku až po metal. Ve Vitacitu mě baví ta údernost, je to poměrně tvrdá muzika. Člověk potřebuje mít dobrou fyzičku, aby ty věci skutečně zahrál tak, jak jsou napsané. A taky to, že tady můžu řádně seřezat moje sonory.
(smích) Zároveň se mi líbí ta přímočarost, jak to prostě jede. S Martou je hraní hlavně o Martě. Moc mě baví být jen to křoví, hrát jen, co se po mně chce, a doprovázet. Je to vlastně splněný sen!
Luděk Adámek, Pavel Hejč nebo Dan Horyna jsou pro starší generaci ikonami českého metalu. Jaké je spolupráce s těmito hudebními bardy?Vezmu to popořadě. Jsem moc rád, že jsem se s nimi potkal a poznal je. Luděk Adámek je zkrátka poctivý český rocker s hlubokou duší. Hraje se mi s ním skvěle, sedli jsme si hned u prvních zkoušek, šlape to s ním naprosto dokonale, má zkušenosti k nezaplacení ještě z dob, kdy hrál v Kreysonu. Pavel Hejč, známější jako Kuře, je neuvěřitelně optimistický chlapík, skvělý kytarista a na pódiu jistota v beglajdech a také samozřejmě zakladatel kapely. S Danem Horynou hraji mimo jiné i v Merlinu. Tato osoba je jako tajfun na pódiu, člověk s velkým charismatem, je mu přes šededesát a roznožky s výskokem dělá jako mladík. Zažil jsem s ním taky, jak šplhá po konstrukci na velkých festivalech, anebo taky stojky na hlavě.
(smích)V kapele zpívali Laďa Křížek a Miloš DoDo Doležal. Proč podle tebe ten první lídr - Dan Horyna - sedí do kapely nejvíc? Miloš i Láďa Křížek mají své projekty, kterým se chtějí věnovat. Ve Vitacitu máme zpěváky dva, ještě je tu Fany Stehlík, malý chlapík s velkým hlasem, a Dan Horyna, který prošel začátky Vitacitu. Dan tě doslova přišpendlí svým projevem, takže proto. Prostě frontman každým coulem.
Film Horká kaše byl na konci komunistické éry pro metalisty kulťákem. Už jsi ho viděl? Jen část, hlavně tu, kde Vitacit hraje. Neviděl jsem ho celý, ale chystám se na něj. Uchvátily mě ty typické máničky hroziči, to je skvělé. Něco podobného jsme zažili v létě na Dřevorockfestu, kde se sešlo na náš set brzy odpoledne kolem dvou tisíc těchto hrozičů či mániček. Bylo to vskutku skvělé!
Na co se příznivci Vitacitu mohou těšit v Uherském Hradišti?V prvé řadě na Vitacit, se kterým zahrajeme průřez celé éry od začátků do konce v devadesátiminutovém programu, plus překvapení v podobě nových songů, na kterých pracujeme. A taky na kapely Black Tiger, kteří zní jako Van Halen, a metalové holky z Brna, kapelu Loretta.