„Ve vztazích je stále mnoho utrpení, které si často způsobujeme sami,“ říká Michal Zetel

Foto: Kuba Jíra

Na začátku roku 2020 inscenoval ve Slováckém divadle režisér a bývalý ředitel hradišťské scény Michal Zetel jinou slavnou hru Gabriely Preissové, Její pastorkyňu. A jednalo se o mimořádný úspěch. Diváci pravidelně tleskali vestoje a kritici nominovali Jitku Hlaváčovou za roli Kostelničky na Cenu Thálie.

„Na Pastorkyni vzpomínám jako na poslední projekt mého angažmá ve Slováckém divadle, a je to tedy lehce nostalgické. Tehdy jsem říkal, že je to završení mé spolupráce se souborem a vrchol něčeho, co by se snad tehdy dalo nazvat inscenačním stylem Slováckého divadla 2020. A dodnes si za tím stojím,“ vzpomíná Michal Zetel.

Stejně jako v Její pastorkyni se podle něj i v Gazdině robě hraje především o mezilidských vztazích. „Hlavní motivační linkou hry v době jejího vzniku byla veřejná morálka. Domácí násilí byl společensky menší problém než nemanželské dítě. Smíšený sňatek, myšleno různých křesťanských vyznání, byl větší problém než majetkově motivované a rodiči vynucené manželství. Soužití nesezdaných párů bylo společensky nepřijatelné. To už dnes neplatí. Ale i tak je v manželstvích, rozchodech a partnerských vztazích stále mnoho utrpení, které si často způsobujeme sami. Ale někdy si zkrátka nemůžeme pomoci,“ poodhaluje téma Gazdiny roby Michal Zetel.