Věci musíte dělat s vášní, zapálit se pro ně

Věci musíte dělat s vášní, zapálit se pro ně
Foto: pri  /  Z Evičky se stala sběratelka významných ocenění.
Uherské Hradiště Kultura 17 / 06 / 2014

říká scénografka Eva Jiřikovská

Nenápadná blondýnka Eva Jiřikovská patří k nejvýraznějším osobnostem Slovácka, i když může budit dojem, že by jí bylo dobře v jiném století, než v tom 21.. Upoutává na sebe pozornost zvláštní mluvou, vytříbeným stylem v oblékání i neodmyslitelným slováckým „juch“, které připojuje k sms zprávám i mailům. Eva je známá nejenom svým působením v Hradišťanu, ale také jako respektovaná a obdivovaná výtvarnice Slováckého divadla.  O tom, proč se rozhodla z Hradišťanu odejít a co jí dává práce v divadle, mluví v následujícím rozhovoru.
Nedávno jsme mohli zjistit, že jste byla nominovaná na Cenu Alfréda Radoka. Bylo to „jen“ za inscenaci Slováckého divadla Lucerna nebo ještě za nějakou jinou?
Letos je tato nominace „pouze“ za naši Lucernu. Říkám pouze, ale pro mě je to velice velice tetelící se pocit, že si někdo všimne tvé práce. Nemám potřebu se tím chlubit, ani o tom povídat. Je to pro mě radost a pobídnutí k další práci, kterážto je pro mě zároveň koníčkem, čili nemám problém se jí věnovat i o víkendech, večerech, prázdninách. Ale někdy je už člověk dočista vyčerpaný… Ale kdo dnes není… Zázrakem se ale energie zase znovuzrodí a každá hra je pro mě nová výzva.

Ke spolupráci vás oslovují různá divadla v České republice. Máte z některé práce dojem, zážitek a zkušenost čnící nad jiné?
Pro mě je nejdůležitější to, že náš pan ředitel Stránský bere moji spolupráci s jinými režiséry v jiných divadlech jako přínos pro naše divadlo, jako propagaci našeho divadla „venku“, tak jako když se objeví náš herec v nějaké jiné roli někde jinde. Taktéž já všude udávám, že naše Slovácké divadlo je mi scénou domácí. Zážitek z nabitých zkušeností mám velký, ale nejvíc pro mě v loňském roce bylo setkání s operní režisérkou Lindou Keprtovou. Souznění režiséra a výtvarníka musí být, věci cítíme stejně a doplňujeme se navzájem. Opera La traviata byla pro mě třetí v řadě oper, výjimečná práce. Vyzvedla jsem jednoho režiséra, ale se všema ostatníma je to taktéž čirá radost přec!

Na jakých projektech se podílíte a budete podílet v letošním roce?
V našem divadle ještě na posledním titulu sezóny, kterýžto má premiéru v říjnu.  Posléze na prvním titulu sezóny 2015 s panem ředitelem. Prozradím, že v roce 2015 bude u nás režírovat opět pan Pitínský, s ním pracovat – to je nějaký mimosvět – někde těsně pod nebem, v takové meziskulině, tam se scházíme…

Článek Ivy Paškové „V naprosté tichosti odtancovala z jeviště“, který vyšel DOBRÉM DNU, mluví mile, krásně a vlídně o vašem loučení s aktivním tančením v souboru Hradišťan. Byla to asi podstatná část vašeho života a tudíž podstatná změna. Jak lehké či těžké to bylo rozhodnutí?
Oj! Bylo to dlouhé zrání! Odešla mi spolutanečnice největší – Marcelka Hastíková - a bylo mi jaksi smutno. Přišly nové dívenky, rozmilé, křehké, něžné… A jak jim to šlo! Usoudila jsem, že by měly dostat prostor se vyjádřit. Ano, práce bylo v uplynulých letech dosti, o víkendech, večerech… Pak se přemluvit a jít ještě vydávat hloubku v tanci. To přemlouvání už bylo častější. A ta Marcelinka mě na zkouškách nečekala…!

Jak dlouho jste byla s Hradišťanem spojená?
Ani jsem nepočítala, že to bude vlastně dvacet let. Nastal čas mít jiné priority, bavit se o víkendu jinak než zkouškou v Hradišťanu. Je toho ještě tuze, co mě potká. A Hradišťan už dostal mého času asi mnoho. Děkuju moc Laďce Košíkové, že to pochopila a všem mým tanečníkům a tanečnicím za to, že to tak se mnou dlouho vydrželi… Jsou to parádní lidi! A poslední premiéra Chléb náš vezdejší mi poprvé jako divákovi ukázala, že tento soubor je výjimečný a lidé v něm naslouchají. Laďce, sobě, srdci svému.

Je z vás cítit, že svou práci děláš s radostí. Máš nějaký recept, jak si uchovat nebo nalézt radost i když se zrovna moc nedaří?
Nemám recept. Jen, jeden můj kamarád mi dal jednou přečíst jednu knihu… Tam se psalo, že člověk musí dělat věci s vášní, zapálit se pro to, býti v klidu. Že to nesmí být povinnost, stres, strach. Od té doby se tím řídím a hodně se mi ulevilo.

Jedinečná inscenace Lucerna, zas níž byla nejenom Eva Jiřikovská, ale i autor hudby Jiří Pavlica nominovaní na Cenu Alfréda Radoka, bude uvedena i v mimořádné repríze v den, kdy děti dostanou vysvědčení, tedy v pátek 27. června. Všichni školou povinní, tedy žáci i studenti na ni mohou do divadla přijít s výjimečnou 50% slevou.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace