Viktor Wiedermann: Uprka historicky spojuje naše města a regiony
Foto: Aleš Mazúrek / Primátor slovenské Ilavy Viktor Wiedermann si při návštěvě Slovácka prohlédl i obřadní síň radnice v Uherském Hradišti.
Joža Uprka byl z dnešního pohledu Evropanem slováckého venkova.
Nicméně v době, ve které tvořil, bylo jeho rodné Slovácko v jednom státě s dnešním Slovenskem, a tak svoji inspiraci a přízeň věnoval i našim dnešním sousedům. Patnáct let žil střídavě na Slovácku i v Klobušicích, které jsou dnes součástí Ilavy, kde zakoupil vilu a v Ilavské kotlině sbíral podněty pro svoji tvorbu. Proto je přirozené, že pozvání k návštěvě Slovácka a Galerie Joži Uprky přijal i dnešní primátor slovenského okresního města Viktor Wiedermann.
Pane primátore, na Slovácko a do Uherského Hradiště jste přijel ze slovenské strany Bílých Karpat. Co jste věděl o našem regionu, než jste k nám vyrazil?
Přijal jsem pozvání pana doktora Vašáta už proto, že jsme uchváceni životním příběhem i dílem Joži Uprky. Je to člověk, který spojil naše dva regiony. Ilava, odkud přijíždím, je zhruba dvě hodiny cesty od Uherského Hradiště. I proto je propojenost obou regionů velmi blízká. Tvorbu Joži Uprky jsem znal jen zběžně, ale dnes jsem si vychutnal komplexnost jeho díla a také to, jak žil svým regionem. Jednak tady na Slovácku, ale i u nás v Klobušicích, které jsou dnes součástí Ilavy. Svojí tvorbou vlastně spojil obě města. Jak Uherské Hradiště, tak Ilavu. Pro mě je velká čest být hostem tady u vás na Slovácku.
Při své návštěvě jste měl možnost si prohlédnout centrum města, kde se zrovna rozbíhaly vánoční trhy. Jak na vás zapůsobilo?
Přiznám se, že v Uherském Hradišti jsem byl už několikrát. Většinou jsem ale jím jen procházel, či projížděl, protože je spojnicí mezi Slovenskem a Brnem, kam jsem často pracovně zajížděl. Už tehdy jsem jej vnímal jako pěkné město, ale dnes jsem si jej mohl prohlédnout detailněji a měl možnost navštívit i expozici o historii města. Dozvěděl jsem se nové historické informace. Zaujalo mě, že bylo hraničním městem s Uherskem a že je jeho historie bohatá a pestrá. Tím, že jsme jej navštívili v předvánočním období, tak na něm bylo cítit, že žije a dýchá a má svoji čarovnou atmosféru.
Mluvili jsme o Uprkovi jako spojovateli obou regionů. Spojovníkem je ale i příbuznost jazyková, ve které se slovácké nářečí od slovenštiny zase tak příliš neliší…
(úsměv) Ano, jsme si v tomto hodně blízcí. U nás mají lidé v pamětích uloženého Sváko Ragana, kterého skvěle ztvárnil Jozef Króner, geniální herec. Fragmenty z tohoto filmu v našich lidech stále žijí. Takže i Slovácko bereme za jakoby naše a ne cizí. Pokud si to mohu dovolit říci.
To jste mně nahrál na smeč, protože v našich lidech je uložený stejný Jozef Króner jako nezapomenutelný Stařeček Pagáč ze seriálu Slovácko sa súdí, které s nadhledem a humorem popisuje dřívější život na Slovácku. Takže i Jozef Króner je spojovníkem našich regionů. Mají k sobě lidé z obou stran Javořiny stále blízko i dnes? Ve svých pohledech na běžný život, každodenních starostech…
Určitě jsme si mentálně blízcí. Tyto osobnosti, ale i regionální příbuznost, blízkost… to jsou věci, které nás Slováky a Moraváky stále spojují.
V rámci komentované prohlídky Galerie Joži Uprky jste viděl i fotografii Uprky ve slovenském kroji. Poznal jste jej?
Přiznám se, že když jsem viděl tu fotografii z dálky, tak mně na ní připadal jako kovboj. (smích) Ale vážně - když jsem se podíval pozorněji, tak jsem poznával slovenské prvky. Třeba opasek…
Ä poznával jste na tom kroji prvky přímo od vás, od Ilavy?
V současnosti rekonstruujeme historickou část našeho městského muzea, kde věnujeme prostor a pozornost etnografii. Na Slovensku, ale myslím, že i u vás, je široká krojová různorodost, kde dvě sousední dědiny nemají stejný kroj. Když jsem se tomuto tématu věnoval s odborníky hlouběji, tak jsem se dozvěděl, že třeba na levém břehu Váhu je sudý počet výšivek na kroji a na protějším břehu pak lichý. Už v tom jsou třeba specifika folklorních krojů. A v našem muzeu chceme mít expozici krojů z dědinek, pro které je Ilava spádovým městem. Rád vás do něj už teď zvu.
Místem, kde Uprka patnáct let žil a tvořil, jsou Klobušice, které patří dnes do Ilavy. Napadalo vás při prohlídce Uprkova díla, co by se z něj mohlo objevit a upoutat pozornost právě v Klobušicích a Ilavě?
S panem doktorem Vašátem je toto setkání už druhým v pořadí. Máme společné vize, kam by se mohla naše budoucí spolupráce s odkazem a dílem Joži Uprky ubírat. Už u nás v Ilavě jsme se s panem doktorem shodli, že Uprka je umělcem evropského, ne-li světového formátu a ovlivnil celou generaci umělců na obou stranách Javořiny. Na nás je, abychom v rámci spolupráce našim lidem ukázali, že Uprka při své tvorbě čerpal i ze života a tradic na Pováží a v okolí Ilavy. Chtěli bychom uspořádat v našem muzeu výstavu prací Joži Uprky, která by upoutala pozornost našich lidí k dílu Joži Uprky. Máme také společný pohled s panem doktorem Vašátem na umístění pamětní desky na vile, kterou Joža Uprka v Klobušicích vlastnil, kde žil a kde tvořil. Tato vila dnes slouží jako dětský domov, takže stále je v ní život, včetně parku, který k vile přiléhá.
Jste rodák z Ilavy. Co podle vás Uprku na vašem kraji zaujalo, že mu věnoval kus svého života?
Podle fundovaného výkladu pana doktora Vašáta jezdil Uprka hledat k nám novou inspiraci. A já se mu s odstupem století nedivím. Náš kraj je skutečně bohatý nejen na krásy přírody, ale i na tradice, zvyky, které k němu patří a které koneckonců najdete v Uprkově díle. Uprka se řadí k významným osobnostem, které jsou s našim krajem spojené. Řadím jej například vedle Gabora Baroša (politik 19. století - zakladatel moderního uherského obchodu a dopravy), který má u nás mausoleum. To byl významný uherský ministr, reformátor, který nastartoval a posunul celé Uhersko na mnohem vyšší úroveň. Celý život se z Budapešti vracel do Klobušic a také pro něj, stejně jako pro Uprku, byl náš kraj kouzelný, zvláštní a měl ho rád.
Dali jste si s panem doktorem Vašátem nějaký časový horizont, ve kterém byste chtěli realizovat nápady, které jste při společném setkání probírali?
Nabízí se rok 2026, ve kterém bude Trenčín Evropským hlavním městem kultury, což bude velká příležitost nejen pro samotný Trenčín, ale i jeho blízké okolí, kam řadím jak Ilavu, tak i Slovácko. Proto bychom chtěli nabídnout turistům, kteří se do Trenčína sjedou z celého světa, mj. i Uprkův příběh jako příběh Evropana, který dokázal spojovat regiony a národy. Myslím, že turisté a návštěvníci budou hledat takové příběhy a možnosti i mimo samotný Trenčín.
Na závěr chci ještě jednou poděkovat za pozvání a milé přijetí a věřím, že všichni na Slovácku přijmete naše pozvání k nám na Ilavu, kde budeme moci sdílet naše vzájemné nápady a pohledy nejen na Uprku.