Vlastik Řezníček: Na krásné věci se nezapomíná!

Vlastik Řezníček: Na krásné věci se nezapomíná!
Sestava jako za mlada!
Prakšice Kultura 19 / 06 / 2018

Scarlet rose v sestavě jako za mlada, i s pašovickým starostou!

COMEBACK?!

Původní sestava kapely Scarlet rose se vrací! Bohužel prozatím na jedno vystoupení s kapelou Minami, a to tuto sobotu 23. června a bez zpěváka Jirky Strážnického, který ve stejný den vystupuje se svojí kapelou Street69 na hodové v Újezdci-Těšově.
Přesto se o víkendu v Prakšicích po devítí letech vrácí na pódium klávesák Michal Řezníček se svým bratrem Vlastikem, t. č. starostou sousedních Pašovic.

Starosto, vracíš se ke Scarlet rose. Že by relax od každodenních starostí starosty, nebo stesk?
Kapela, která byla mojí srdcovou záležitostí a dá se říct rockovým dítětem, se na skok vrací. Skutečnost je taková, že nás oslovili pořadatelé a nečekaně se jim podařilo nás ukecat a dát nás spolu zase dohromady. Kdysi někdo moudrý řekl, že na krásné věci se nezapomíná, a já to mám přesně tak. Neskutečné množství zážitků, které jsme s klukama prožili na pódiu, se nedá vymazat z hlavy a zůstanou v nás napořád. Neberu to jako relax, nebo stesk. Spíš jako sondu do našich duší. Do světa, který pro mě kdysi znamenal strašně moc. V podstatě jistý čas byla pro mě kapela celý můj život.
 
Jedná se o regulerní comeback?
Sobotní akce v Prakšících je zatím jediné vystoupení, které je reálné a domluvené. Nebyla zatím příležitost se bavit o další možné spolupráci. Z kuloárů vím, že by občas zájem byl, ale jsme už každý někde jinde. Myslím tím v osobních životech. Pokud vystoupení v Prakšicích dopadne dobře, určitě na to přijde řeč, ale nyní je na programu dne úplně jiné téma, a tím je kvalitní příprava a hledání vhodných vlastních písniček. Je z čeho vybírat, ale je to těžká volba.

Udělate průřez celou vaší tvorbou?
Ano. Repertoár se bude skládat převážně z vlastních písniček. Materiálu na výběr bude hodně. Složilo se pár písniček, které si lidé zpívali a díky kterým jsme se jim vryli do paměti. Určitě nebude chybět legendární song Holky, se kterým jsme kdysi v roce 2001 otrávili život hudebním dramaturgům na TV Nova. No a taky spousta dalších songů, které si po nás osvojily i jiné bigbítové kapely. Díky bohu za to. Písničky, které se hrají, ty se nezapomínají. A pro mě bylo vždycky největší odměnou slyšet svoji vlastní písničku hrát od někoho jiného. Jsem moc rád, že jsem měl možnost prožít své mládí mezi muzikanty, a s pokorou jsem vždycky přijímal možnost osobně se poznat a stát na pódiu s legendami českého rocku. Za tyto příležitosti jsem vděčný a rád na tyto chvíle vzpomínám. Doufám, že si na nás lidi taktéž vzpomenou a že se v Prakšicích uvidíme a zavzpomínáme na poctivý bigbít od Scarlet rose. 

Jak dlouho jsi nedržel basu v ruce, nebo spíš jak dlouho jsi nehrál s kapelou?
Když jsem kdysi před devíti lety přestal aktivně hrát, myslel jsem, že už basu nikdy do ruky nevezmu. Aparát jsem tehdy prodal, ale baskytaru jsem si nechal. A vidím, že jsem udělal dobře. S kapelou jsem hrál jen občas. Spíš jako host na nějakém vystoupení na jednu dvě písničky. Na kytaru si občas zabrnkám někde u táboráku, nebo při nějaké podobné příležitosti, takže prsty už neposlouchají tak jak dřív. Budu muset ještě po nocích pořádně potrénovat. Ale pro mé uklidnění jsem slyšel, že prý se to nezapomíná, takže uvidíme. Beru to s nadhledem a pozitivně. Nikdy jsem nebyl žádný basový virtuóz, spíš takový poctivý dříč... (smích)

Jaké je to hrát opět po boku svého bratra?
Úžasný pocit a zážitek. Míša je vynikající muzikant. Tahoun, který mě vždycky vedl a inspiroval. Když kdysi dávno v kapele skončil a odešel ke Street 69, hrál jsem se na hrdinu. Ve skutečnosti to pro nás všechny byla obrovská ztráta. Jak muzikantská, tak lidská. Určitě každý znáte ten pocit souznění. Ono to bratrské pouto se přeneslo i do té muzikantské roviny.
Míša mně pak hodně chyběl. Teď jsem opravdu rád, že nás to zase svedlo vedle sebe. Pocity z první zkoušky po tolika letech jsou neskutečně emotivní. Je to dáno i tím, že se s bráchou málo potkáváme i v osobním životě. Proto si to teď nesmírně užívám. Je to fakt moc hezký pocit, když stačí jen mrknutí oka a víš, že je všechno tak, jak má být.

Tvoříte i s ostatními muzikanty jakousi hudební rodinu?
Za sebe se musím bohužel přiznat, že jsme se pár let s chlapama neviděli a takové to opravdové kamarádství na život a na smrt se nějak vytratilo. Kdysi tomu bylo jinak, protože jsme spolu trávili víc času než s rodinami. Chtěl bych ale podotknout, že muzika spojuje, a věřím, že si zase budeme mít co říct. A pokud se jedná o pocity z první společné zkoušky? Bylo to jako jiskření mezi mužem a ženou. Zvláštní pocity. Hodně emocí. Podstatné zjištění však bylo to, že ta chemie muzikanství a kamarádství tam pořád je. A funguje. Báječně!

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace