Vyšívaný náklaďák či popelnice? Pro Maud žádný problém

Vyšívaný náklaďák či popelnice? Pro Maud žádný problém
Foto: archiv MK  /  Maud Kotasová dala výšivce úplně jiný rozměr.
Uherské Hradiště Kultura 08 / 01 / 2018

První vzkaz z ječmene jsem vypěstovala manželovi v pekáči na okně...

„Ááá, to je ta, co vyšívá náklaďáky! Po životě on the road a pobytu ve španělských Pyrenejích nyní žije a tvoří v Brně. Věnuje se výšivce do kovu, environmentálním instalacím a hlubotisku.
Jo, to je ona,“ zve na vernisáž Tomáš Ježek. Vystavovat bude Maud Kotasová (1980), zajímavá výtvarnice, grafička a ilustrátorka, též autorka próz, ve středu 10. ledna v 18.00 má vernisáž v Café Portal. I přesto, že se nejedná o klasický galerijní prostor, bude tam všechno. Auta, vyšívané objekty, obrazy i tisky...

Výšivka pomalu upadala do zapomnění, než ji znovuobjevili v módním průmyslu - vy jí však dáváte výtvarnou, zcela originální tvář. Kdo vás k vyšívání přivedl?
Výšivku jsem začala používat jako druh konceptuálního vyjádření v době, kdy byla naprosto out. Původním záměrem vůbec nebylo vyšívat estetickým způsobem.

Prvním dílem byla výšivka na kamion, kterým jste sjezdila půlku Evropy. Poté přišly na řadu popelnice, rám motorky, karoserie - při jaké příležitost vám blesklo hlavou: chci vyšívat na zcela netradiční věci?
Jako grafik jsem se původně věnovala hlubotisku. Pak jsem začala dělat matrice z věcí, předmětů. První osobní volbou byl náklaďák, pak nějaká auta. Brzo mi nestačilo jen drásat povrch, chtěla jsem jít do materiálu, dovnitř, skrz, dál, hlouběji, na druhou stranu. Protože materiál nese zkušenost. Chtěla jsem tu zkušenost do něj nějak dostat. Tak jsem začala vyšívat. Kontrast mezi jemnou technikou a tvrdým materiálem v tom začali hledat až jiní...

Neuvěřitelné jsou také vaše vzkazy, které „vyšíváte obilím. Jak vlastně dílo realizujete? Inspirovala jste se u módní návrhářky Hany Zárubové, která se snažila všívat do kabátů obilí?
Inspirují mě běžné situace v životě. Je to takový grow art. Úplně první vzkaz jsem vypěstovala pro svého manžela v pekáči na okně.

Jste Brňačka každým coulem? Nebylo by jednodušší realizovat se ve Španělsku, kde jste žila? Nebo díky originalitě jdete k vrcholu uznání i u nás?  
Ani ne. Dětství jsem prožila v Jeseníkách a potřebuju k životu hory. Ve Španělsku to mají umělci mnohem těžší než u nás. Pokud se nejedná o nejvyšší patra oficiální kultury, musí si např. sami platit pronájem galerie a kustody. Takže tam vystavují jen bohatí studenti, asimilované Angličanky nebo uzavřené undegroundové komunity de facto sami pro sebe. Každopádně ve Španělsku to celé začalo po technické stránce.


autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace