Z maminek se staly pohádkové Emilky

Z maminek se staly pohádkové Emilky
Foto: Emil
Hluk Kultura 15 / 10 / 2020

Nečekaná náhoda svedla hlucké maminky k loutkovému divadlu Emil, který právě slaví 10. výročí založení. Oslavy měly proběhnout uvedením premiérové pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký, ale co naplat, musí se počkat, až pomine pandemie…

Desáté výročí oslaví jakmile pomine pandemie…

Jaký je příběh? „Vše začalo v Domě dětí a mládeže Hluk, kam jsme si do maminkovského klubu chodívaly pohrát s dětmi,“ vzpomíná Iveta Mátlová za zakladatelky. „Jednou nás oslovila Marie Sobková z DDM, s tím, že jsou v domě krásné loutky, zda bychom nechtěly zkusit s nimi hrát a navázat tak na loutková představení, která se v Hluku dříve hrávala...

„Po zhlédnutí nádherných marionet nešlo říci ne. Uvědomily jsme si, že by byla velká škoda, kdyby byly stále zavřené ve skříních,“ popisují „Emilky“ aneb pět maminek různých profesí. Martina Kolísková (operátorka PD), Eva Křiváčková (technicko-administrativní pracovnice), Barbora Orsáková (administrativní pracovnice), Petra Hájková (botanička) a Iveta Mátlová (knihovnice Slováckého muzea) tak začaly pronikat do světa loutkoherectví. Postupně se k nim přidala Alena Novotná (kadeřnice) a Marcela Šáchová (učitelka MŠ).

„Náš spolek jsme chtěly nejdříve pojmenovat po tvůrci loutek Emilu Hauptmannovi, ale rozhodly jsme se pro malou hříčku z prvních písmen: Energické matky inspirované loutkami,“ usmívá se Iveta Mátlová, která nám o Emilkách prozradí víc.

 

Jak vás přijali Hlučané?

Myslíme, že velmi dobře. Před první premiérou jsme se obávaly prázdného sálu, ale byly jsme mile překvapeny. Na první pohádku O perníkové chaloupce přišlo více jak 120 dětí a dospělých. Jsme rády za každého malého diváka. Jsou mezi nimi i věrní, kteří nevynechali ani jedno představení, což zaslouží pochvalu a poděkování za vytrvalost.

 Jste opravdu všechny dámy? Ani jeden chlap?

Do roku 2013 jsme byly opravdu samé dámy. Uvědomovaly jsme si však, že pravý mužský hlas nelze úplně nahradit, proto jsme mezi sebou rády přivítaly Tomáše Novotného, který vystřídal svou sestru Alenu. Tomáš mezi nás velmi zapadl - i když jej někdy litujeme a zároveň obdivujeme, hlavně v čase, kdy se naše zkouška změní v dámský klub. (smích)

 Měl někdo zkušenosti s loutkoherectvím?

Ani jedna z nás s loutkoherectvím zkušenosti neměla. Dokonce jsme, kromě Martiny Kolískové, která na základní škole navštěvovala dramatický kroužek, neměly ani divadelní průpravu. Proto jsme oslovily Marcelu Šáchovou, která má ze školky zkušenosti s maňásky, aby rozšířila naše řady.

 Kdo vám vyrábí loutky?

Loutky jsou z dílny Emila Hauptmanna. Snažíme se v jeho stylu pokračovat. Za poslední léta jsme zakoupili loutku vlka, kozy a Dlouhého z dílny pan Maška, který je vyrábí právě dle návrhu zesnulého umělce. Na každou novou pohádku si ale loutky připravujeme, upravujeme. Je třeba je přizpůsobit danému ději. Proto se z obyčejné Mařenky stává Karkulka, z loupežníka Široký. Všechny tyto proměny má na starosti Marcela Šáchová, která loutky vždy hezky obšije a upraví. Na výrobě kulis se podílíme všichni.

 Kdo píše scénáře k pohádkám? Nebo jsou převzaté?

Některé scénáře jsou převzaté, ale přesto je třeba je upravit. Tomu se věnuje zejména Petra Hájková. Umí pohádku vybrat a hezky přepsat. V průběhu zkoušek pak scénář upravujeme všichni tak, aby bylo možné pohádku techniky zahrát - v zákulisí má každý svou funkci. Kromě vodění loutky musíme stíhat měnit kulisy, pracovat s oponou, světly a hudbou. Vše musí pěkně navazovat.

 Máte nějakou oblíbenou?

Každý z nás má některou pohádku radši. Myslím si ale, že vede klasika - O perníkové chaloupce a Červená karkulka.

 Mají dnešní děti zájem o loutkové pohádky?

Jednoznačně ano. Soudíme tak dle návštěvnosti našich představení. Hrajeme spíše pro menší publikum - pro děti cca do 10 let. Je pěkné sledovat, jak se učí pozornosti. Odměnou jsou dětské reakce na děj, jejich zpětná vazba. Jsme moc rádi, že naše pohádky oslovují nejen Hlučany, ale také rodiny z blízkého okolí.

Platí však pravidlo - aby měly děti zájem o loutkové divadlo (ale nejen o něj), měli by jim rodiče v útlém věku tuto cestu/možnost ukázat. Někdo je musí přivést.

 Jakou cestu za těch 10 let Emil urazil a jaké má plány do budoucna?

Za desetileté období se loutkové divadlo Emil stalo pevnou součástí kultury v Hluku. Nastudovali jsme 10 pohádek a odehráli několik desítek představení nejen pro veřejnost, ale také pro mateřské školy v Hluku a jeho okolí. Splnili jsme si sen, hrajeme v městském kině, a když to časové a technické možnosti dovolí, jezdíme hrát i za hranice našeho města. V současné době se nám plní naše velké přání - mít jedno místo, kde budou uloženy všechny rekvizity a kde budeme moci i zkoušet. V době covidové, kdy nemůžeme hrát, jsme se přestěhovali do jedné místnosti ve staré škole.

To vše by ale nebylo možné bez pochopení našich manželů a rodičů a zejména podpory města Hluku a domu dětí, pod kterým působíme.

Plán do budoucna je jednoduchý - hrát pěkné pohádky a rozdávat jimi radost malým i velkým divákům.

autor: IVA PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace