Začínali jsme v pokojíčku na španělku, kufírek, pařáček na knedlíky a lampičku, směje se Kolinss z Debustrol

Foto: promo foto: Petr Bryk  /  Fanoušci se dočkají v playlistu pár překvapení

Už se to blíží! Do Klubu Mír se řítí trashmetalová banda Debustrol, která to rozbalí v sobotu 21. února od 20.30 na předposlední zastávce Neuromasakrr Tour. „Letos hrajeme v Klubu Mír sami bez předkapely, takže budeme hrát delší setlist a fanoušci se dočkají v playlistu pár překvapení. Samozřejmě v jádru koncertu zůstává stejná klasika. To by nám nikdo neodpustil,“ zve na koncert Martin Kolínský, kterému neřekne nikdo jinak než Kolinss.

Debustrol je na scéně už téměř čtyřicet let. Upřímně – kde v sobě pořád bereš energii? Vždyť druhým domovem je pro tebe Harlej… Co tě osobně pořád žene dopředu, neustále objíždět republiku s oběma bandami a dávat do koncertů maximum?

 Debustrol oslaví v prosinci tohoto roku 40 let a Harlej slavil 30 let na scéně minulý rok bez jediné pauzy a to je přece věc, která tě žene dopředu a dodává ti energii. Takže do toho musíš dávat naprosté maximum a fanoušci ti to několikanásobně vrátí.

 Začínali jste s Melmusem s kufrem místo bubnů a jedním mikrofonem. Když se na to dnes podíváš – nebyl to vlastně ten největší punk vašeho života?

Jo začínali jsme u mě v pokojíčku v paneláku na španělku, kufírek, pařáček na knedlíky a lampičku… haha… No a podívej – vydrželo to neskutečných 40 let. Největší punk to určitě nebyl, ale začátek to byl parádní. Tenhle rok chystáme s Debustrolem vydání našeho prvního Best Of, kde budou zvěřejněny různé raritní nahrávky, které ještě žádný náš fanoušek nikdy neslyšel. A samozřejmě dojde i na nahrávky z pokojíčku… Takže to bude pro všechny určitě zajímavý.

 Zažil jsi revoluci, vojnu, komunismus, nástup internetu, YouTube a teď nástup AI. Která doba byla pro kapelu nejtěžší – a která největší jízda?

Prakticky jsem si jako muzikant prošel skoro už vším a nemělo by mě nic rozhodit. Nejtěžší doba byla, když jsem byl na vojně zavřenej v kasárnách a občas mě kvůli muzice vyslýchala kontrarozvědka. To jsem si fakt myslel, že je se vším konec… Jinak největší jízda je to furt. Jezdím v průměru kolem sta koncertů s oběma kapelama ročně… takže se fakt nenudím. A samozřejmě chodím i normálně do zaměstnání a starám se o svou super rodinu.

 Když jsi poprvé stál na pódiu vedle Iron Maiden, Metalliky, Slayer, Megadeth a Anthrax, co ti probíhalo hlavou?

Bylo to jako sen. Najednou máme šatnu a sdílíme podium s našimi idoly z mládí… Nádherná zkušenost a zážitek na celý život. Bylo taky dobrý si ověřit, že zvládneme bez problémů uhrát obrovské podium Megaforce a neposrat se z toho.

 Kdybys dnes potkal mladého Kolinse na začátku kariéry, co bys mu poradil? „Jdi do toho stejně“, nebo „Utíkej, dokud můžeš“?

 MAKEJ A JDI DO TOHO ÚPLNĚ STEJNĚ, VOLE!

 Vaše hudba je pořád tvrdá jako beton. Nestalo se ti někdy, že by sis řekl: „Hele, dneska bych si klidně zahrál nějaký jazzík či popík“?

(smích) Tak to už jsem blbec udělal v roce 1994 a málem moje kariéra skončila… Takže rezolutně neee!

Debustrol má extrémně věrnou fanouškovskou základnu. Vnímáš, že se publikum za ta léta změnilo, nebo jsou metalisti pořád stejní „šílenci“ jako dřív?

Debustrol má opravdu výhodu v naprosto věrných fans a moc si toho vážíme! Stále na nás chodí věrní fanoušci rok co rok při našich klubových turné, která jedeme každou zimu a podzim. Publikum se mění jen málo, ale občas se nějací mlaďasové v kotli najdou, neboj. A samo, že všichni točej Circle pit anebo pogujou.

 Co tě v současnosti dokáže nejrychleji vytočit?

 Když někdo přijde pozdě na sraz anebo nedodrží dohodu. To bych fakt zabíjel! Jsem z takzvaný starý školy a nesnáším nedochvilnost a podrazy. Taky jsem extrémně upřímnej a docela dost lidí má kvůli tomu se mnou problém. (smích)