Zdeněk Neusar stál u začátků Besedy u Bigbítu

Zdeněk Neusar stál u začátků Besedy u Bigbítu
Foto: Dušan Krejdl
Praha Kultura 01 / 08 / 2023

Začátky byly divoké, plné nadšení, ale taky amatérštiny

Zdeněk Neusar stál u začátků Besedy u Bigbítu. Je také dlouholetým propagátorem české a slovenské nezávislé hudby a také jedním z nadšenců, kteří vytvořili současnou tvář BESEDY.

V letech 1999-2010 vedl festival Beseda u Bigbítu v Tasově, kde dodnes působí na pozici kurátora hudebního programu a píáristy. Už deset let je šéfredaktorem online magazínu Frontman. Působí také jako nezávislý PR manažer, moderátor hitparády Velká sedma na Radiu 1 a úzce spolupracuje s hudebními cenami Vinyla.

Stál jsi u začátků Besedy u Bigbítu a v dramaturgickém týmu jsi většinu z dnešních 30 let. Jak složité bylo pořádat festival v tasovském Topolovém hájku tehdy a dnes? 

Na začátku jsem si nějaké složitosti vůbec nepřipouštěl. Měl jsem spoustu mladistvé energie, žádné děti a chuť udělat díru do světa. Navíc postupem let se to, co je složité, měnilo. Mým prvním rokem v pozici ředitele a dramaturga festivalu byl rok 1999, kdy jsem festival převzal po zakladateli akce, zvukaři Staňovi Valáškovi. Zpočátku to bylo dost divoké, plné nadšení, ale taky amatérštiny. První zásadní zlom přišel v roce 2004, ve kterém jsem inicioval vznik občanského sdružení Žebřiňák. Další v roce 2008, kdy jsem o festivalu začal přemýšlet víc koncepčně a uvědomil si, že bez aktivního fundraisingu a profesionalizace festival orientovaný výhradně na nezávislou hudební scénu dál už neutáhneme. To všechno společně s osobním kontextem nakonec bylo tak náročné, že jsem vedení Besedy po extrémně obtížném roce 2010 předal tehdy týmovému nováčkovi Tomáši Ševčíkovi. A ještě téhož roku se mně do týmu podařilo přivést taky Pavla Uretšlégra, který po pár letech štafetu ředitele festivalu přebral zase od Tomáše. Oba pro Besedu byli neuvěřitelným štěstím. Já jsem Besedu možná k její stávající podobě nastartoval, oni dva ji společně s dalšími aktivními lidmi z týmu neuvěřitelně posunuli dál a zprofesionalizovali. Beseda má dnes renomé daleko za hranicemi naší republiky a zejména Pavel si zaslouží můj obdiv. Ale cena, kterou za to platí, není malá.

Je tedy organizování festivalu v dnešní době náročnější než dřív?

 Určitě ano. Na mě, jako kurátora hudebního programu a píáristu, to aktuálně už tolik nedopadá, ale přesto vnímám vyhrocenost situace na současné hudební a obecně kulturní scéně. Před covidem bych možná mluvil jinak, i když množství tlaku, stresu a nejistoty, které organizování festivalu přináší, je obrovské pořád. Jako milovníci hudby festival děláme prakticky bez kompromisů, plníme si jeho prostřednictvím sny, v malé obci na Slovácku zahrála slavná jména jako Jaga Jazzist nebo Algiers a měli jsme několikrát vyprodáno, což je fantastické. Dá se ale něco takového ještě zopakovat? Covid zasáhl do návyků lidí i vztahu ke kultuře, vše ještě zkomplikovala válka na Ukrajině, lidé nemají peníze nebo šetří, velké kapely jsou neúnosně drahé, řada festivalů krachuje nebo má minimálně problémy a také vyrostla konkurence. Festival nikoho z týmu neživí, dokonce i Pavel ho dělá při zaměstnání, a riziko prodělku je při rozpočtu v řádech milionů korun navzdory našim věrným fanouškům stále větší.

Třicet let je v lidském životě dlouhá doba. Co nejzásadnějšího vidíš v životě Besedy? 

Nejdůležitější je, že tady festival už třicet let je. Že přežil všechny naše pochyby, jestli to vůbec ještě má smysl dělat dál. Že jsme si zatím vždycky dokázali říct, že má. Jak jsem nedávno napsal do týmového dotazníku: Beseda je pořád místem, kde se stírají rozdíly mezi lidmi a svět je v pořádku. Každý se u nás může cítit jako doma v obýváku, hudebníci i návštěvníci, a pro mě jako fanouška dobré hudby je to současně ten nejinspirativnější letní tábor. Žádné nadbíhání většinovému vkusu, ale dramaturgie bez kompromisů. Ať už jsem po dobu konání festivalu v areálu na jakémkoli místě, vždycky je to správně. Je fantastické, že toho všeho stále můžu být aktivní součástí. To na tom všem mám vůbec nejraději. Užívám si to, místy i radostně pofňukávám. Taková je to síla. A ten výhled na Bílé Karpaty, ten se neomrzí!

Začínal jsi jako hudební promotér, manažer i vydavatel. Po odskočení do pozice tiskových mluvčí ses k hudbě zase vrátil. Jak vnímáš vývoj nezávislé hudební scény?

Ještě předtím byla má práce výpravčího, kterou jsem na nočních směnách prokládal sepisováním textů pro metalový fanzin Morphia a organizováním koncertů spojených s kapelou Sad Harmony z Velké nad Veličkou. Je to už pravěk, ale na mé cestě to bylo zásadní. Nezávislá hudební scéna se za poslední léta neuvěřitelně emancipovala. A není to jen dostupnější hudební technikou a snadným přístupem k nové hudbě díky streamovacím službám jako Spotify. Máme kvalitní umělce a nebojím se říct, že už dávno sneseme srovnání se scénou světovou, byť místní hudebníci ještě občas pokulhávají například v sebeprezentaci. Problematickým trendem, který uspíšil covid, je ale určité rozevírání nůžek mezi mainstreamem a alternativou. Začínající umělci, hudebníci i další profese mimo hlavní proud to mají stále těžší. Řada lidí za kulturu totiž nechce platit. Jenže zadarmo se ani kultura dlouhodobě dělat nedá.

Jaké novinky připravila Beseda pro letošní jubilejní ročník?  

Osobně ručím za každou hudební položku a zajímavé budou i ostatní programové bloky. Obrovským trhákem bude koncert irské postpunkové kytarové senzace The Murder Capital, kteří své songy umí naživo gradovat až do nesnesení. A podobně to má i anglická kapela Mandy, Indiana, polští Coals nebo američtí Special Interest. Mezi padesátkou účinkujících najdete zavedená jména české a slovenské scény jako Lazer Viking, Bert & Friends, P/\ST, Kalle, Bez ladu a skladu, Nina Kohout nebo Berlin Manson. V rámci tzv. Apollónovy návštěvy zvu na festivalovou podobu úspěšného seberozvojového podcastu Balanc, podcast Rapspot o českém rapu a speciální strašidelný díl literárního podcastu TL;DR. Chybět nebude pořad ArtCafé Českého rozhlasu Vltava s Pavlem Uretšlégrem a ředitelem trenčínského festivalu Pohoda Michalem Kaščákem, Dekadentní divadlo Beruška, písničkáři a mnoho dalšího.

Na co konkrétně bys místní pozval? 

Kromě tradičního folklorního okénka v podání Horňácké cimbálové muziky Kubíci zvu jednoznačně za inspirací. A ta může na Besedě přijít odkudkoli. Výběr hudby v kombinaci s atmosférou místa tohoto malého velkého festivalu, kde téměř nic není nemožné, je už léta něčím, co spolehlivě funguje a uspokojí i toho nejnáročnějšího hudebního fanouška.

Stále mají domácí nějaké festivalové výhody? 

Vztahy s místními máme dlouhodobě dobré a jsme za to rádi. Je pro nás moc důležité, aby Tasovjané akci brali za svou a byli její součástí, proto všichni domácí mají vstup na Besedu za symbolické dvě stovky. Za dlouhodobě vstřícný přístup moc děkujeme starostovi Vlastimilu Falešníkovi, bývalému starostovi Františku Krausovi, celému zastupitelstvu i obyvatelům obce. Je radost dělat Besedu právě v Tasově.

autor: Iva Pašková

Tagy článku

TOPlist