Židlického si nenechejte ujít

Židlického si nenechejte ujít
Foto: archiv  /  Vladimír Židlický.
Uherské Hradiště Kultura 17 / 02 / 2010

Už jen několik dní mají návštěvníci Galerie Slováckého muzea jedinečnou příležitost seznámit se se současnou i minulou tvorbou světově uznávaného fotografa Vladimíra Židlického. Výstava fotografií z časového horizontu asi 30 let zahájila nejen novou výstavní sezonu Slováckého muzea v Uherském Hradišti, ale současně i sérii výstav, které Židlický připravuje na letošní rok v českých i světových výstavních síních.

Vladimír Židlický se začal na české výtvarné scéně objevovat v 60. letech jako malíř. V roce 1969 ho zasáhla naplno fotografie a dostala přednost před malbou a ostatními medii. Toto osudové setkání se naplňuje již více než čtyřicet let. Malířská minulost a z toho vyplývající intuitivní potřeba manuálních zásahů do tohoto silně exaktního media předurčila jeho směřování až do současnosti. V roce 1977 začal vyučovat na oddělení fotografie brněnské uměleckoprůmyslové školy. Jeho pedagogické působení trvalo až do konce ledna 1990 a bylo velmi úspěšné. Někteří žáci se nadále projevují na poli současné české fotografie (např. Václav Šedý, Jiří Víšek, Jiří Korecký, Martin Vybíral). Následovala poměrně dlouhá tvůrčí přestávka, kdy se věnoval řízení rodinné firmy. Odmlka, i když ne absolutní, trvala více než třináct let. I v té době probíhaly především zahraniční výstavy, účastnil se skupinových výstav a vedl workshopy. Rok 2006 znamenal absolutní návrat k přerušené tvorbě. Vrhl se do práce s novou energií a s novými tvůrčími ambicemi. Digitální technologie, na niž přešel, zjednodušila přístup k barevné fotografii, které se do té doby vyhýbal. Magická síla barvy a nové tvůrčí možnosti z ní vyplývající ho přemohly a staly se programem, který se asi hned tak nevyčerpá.

Co se týká tématu, zpočátku to byla krajina, krajina industriálního Hodonínska, zátiší. Uvedením reálných postav na scénu zvýraznil existenciální problematiku. Docílil tím i užšího kontaktu s diváky. Postupně figura převládla (především žena jako věčná inspirace), i když pracoval samozřejmě i s mužským modelem. Židlický se zaměřil na inscenovaný moment a díky tomu (často vědomě, někdy mimoděk) navazuje na tradici umělců jako František Drtikol, Josef Sudek nebo ze zahraničních fotografů Willy Kessels. Židlický, který začínal svou uměleckou kariéru jako malíř, se obvykle odkazoval na spřízněné umělce, futuristu Giacoma Ballu (v roce 1981), Františka Muziku (v roce 1982), dnes přidává Poctu Gustavu Klimtovi. A právě tato fotografie se objevila na obálce nové knihy, která uviděla světlo světa na začátku letošního roku a byla při vernisáži pokřtěna. Výstava z Uherského Hradiště putuje do Domu umění v Hodoníně, odtud do Paříže, dalším městem bude švýcarské Chiasso, New York… Nezapomeňte, že už 21. února končí, a přijďte se podívat.


autor: Milada Frolcová
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace