Chceme, aby každý talíř vyprávěl příběh našeho kraje, říká radní Renata Prchlíková

Foto: Luděk Ovesný  /  Radní Zlínského kraje Renata Prchlíková.

Zemědělství, ochrana přírody, krajina i kvalita vzduchu. Všechna tato témata patří do gesce radní Zlínského kraje Renaty Prchlíkové, která se jako politička i žena ze Slovácka snaží propojit tradiční hodnoty s moderním přístupem. V rozhovoru pro DOBRÝ DEN S KURÝREM otevřeně mluví o tom, proč regionální jablka ve školní jídelně nejsou sci-fi, jak se v kraji chrání srnčata pomocí dronů a jaké místo má víno ve vnímání kraje.

Začněme obecně: V čele krajské agendy životního prostředí a zemědělství jste už nějaký čas. Co považujete za největší posun, kterého se vám zatím podařilo dosáhnout?

Za velký úspěch považuji to, že se mi podařilo propojit environmentální cíle kraje s praktickými potřebami obcí, zemědělců i obyvatel. Navázala jsem na důležité projekty v oblasti životního prostředí, ve včelařství například projektem přeshraniční spolupráce nazvaným Včely neznají hranice, kdy mimo vyšetření moru včelího plodu proběhla setkání včelařů z obou stran hranice. Pro včelaře už chystáme další projekt, kde chceme více zapojit školy a mladou generaci. Usiluji o to, aby mezi dětmi a mládeží rostl zájem o přírodu, techniku i tradiční regionální řemesla. Zároveň jsme vytvořili nové programy pro zemědělce a místní potravinové producenty, které posilují nejen regionální soběstačnost, ale i péči o krajinu. Díky tomu se nám daří budovat odolnější a udržitelnější kraj.

Hejtmanství letos rozdělí téměř 1,9 milionu korun mezi zemědělce, potravináře a vinaře. Co tento dotační program v praxi znamená pro konkrétní farmáře a malé výrobce na Slovácku?

Dotace ve výši 1,9 milionu korun ze Zlínského kraje nám umožní podpořit farmáře a malé výrobce na Slovácku, Valašsku a Kroměřížsku. Díky této částce mohou uskutečňovat své projekty zaměřené na dlouhodobě udržitelný rozvoj zemědělství, potravinářské výroby i zpracování vína. Podporu nabízíme především na vzdělávací a propagační aktivity, jako jsou publikace, výukové materiály nebo videospoty, které pomohou zvýšit povědomí o regionálních produktech. Zaměřujeme se také na rozvoj systému zásobování veřejných institucí, aby se regionální potraviny dostávaly do škol, zdravotnických i sociálních zařízení. A velký důraz klademe i na propagaci zemědělství přímo ve školách, protože chceme posílit zájem mladé generace o toto odvětví. Program také podporuje významné regionální akce, například Dožínky, ale také motivuje farmáře nebo přímo agrární komory organizovat dny otevřených farem, zemědělských a potravinářských výrob. Celkově tak program podporuje rozvoj regionálních produktů, zvyšuje jejich prestiž a pomáhá i cestovnímu ruchu v celém Zlínském kraji.

V podmínkách dotací se mluví o využívání regionálních potravin ve školách, nemocnicích či sociálních zařízeních. Jak daleko jsme od chvíle, kdy bude „normální“, že děti v jídelnách jedí místní jablka, mléko nebo maso? Co tomu dnes nejvíc brání – legislativa, cena, nebo spíš odvaha zřizovatelů a ředitelů?

Upřímně věřím, že k tomu, aby bylo úplně normální vidět v jídelnách místní jablka, mléko nebo maso, máme už opravdu dobře nakročeno. Každý rok přibývá škol i sociálních zařízení, která regionální potraviny používají, a zkušenosti jsou většinou velmi pozitivní. Legislativa tomu dnes zásadně nebrání. Největší překážkou bývá spíš obava z nových postupů – jestli budou dodavatelé schopni dodávat pravidelně, jestli to nebude složité na organizaci. Praxe ale ukazuje, že když se škola s farmářem nebo výrobcem propojí, funguje to překvapivě dobře. Co se týče ceny, rozdíly se rychle vyrovnávají a u mnoha komodit už je regionální produkce zcela srovnatelná. Navíc získáváme i něco navíc – čerstvost, kvalitu a podporu místní ekonomiky. Proto posilujeme podporu jak pro producenty, tak pro školy a další instituce. Chceme jim ukázat, že se není čeho bát. A jsem přesvědčena, že během několika let bude pro většinu zařízení naprostou samozřejmostí vařit z místních surovin – a že to ocení nejen děti, ale i jejich rodiče.

Festival Chutě Zlínského kraje v Luhačovicích i značka Chuť Zlínského kraje mají obrovský potenciál. Jakou ambici s nimi máte? Má z toho být „gastrovýkladní skříň“ celého kraje, nebo spíš platforma pro menší producenty, kteří by se jinak do povědomí lidí vůbec nedostali?

Naše ambice je vlastně dvojí – a obě se krásně doplňují. Festival Chutě Zlínského kraje i značku Chuť Zlínského kraje vnímám jako přirozenou „gastrovýkladní skříň“ našeho regionu. Chceme ukázat, že Zlínský kraj má nejen skvělé suroviny a tradiční řemesla, ale také moderní, poctivé a nápadité výrobce, kteří si zaslouží být vidět i za hranicemi regionu. Zároveň ale nechceme, aby šlo jen o velká jména. Právě naopak – obrovskou hodnotu vidím v tom, že tato platforma otevírá dveře menším farmářům, rodinným firmám a výrobcům, kteří by se k zákazníkům sami dostávali mnohem složitěji. Festival i značka jim dávají příležitost představit se, získat nové odběratele, a hlavně – budovat si místo v povědomí lidí. Do budoucna bych byla ráda, kdyby Chutě Zlínského kraje fungovaly jako jednotná, silná značka, která propojí producenty, gastronomii, cestovní ruch i školy. Aby kdokoliv, kdo ochutná produkty s touto značkou, věděl, že dostává to nejlepší z našeho regionu.

V seriálu Chuť Zlínského kraje jste mluvila třeba o moštu z Valašských Klobouk, který chutná „jako od babičky“. Proč je podle vás důležité, aby kraj nejen rozdával dotace, ale také vyprávěl příběhy konkrétních lidí, sadů, vinohradů a farem? Vidíte, že právě ten „příběh“ pomáhá producentům reálně prodávat a růst?

Příběhy dávají produktům duši. Samotné dotace jsou důležité, protože pomáhají farmářům a producentům zajišťovat výrobu a rozvoj, ale lidé dnes chtějí vědět, odkud jejich jídlo pochází, kdo za ním stojí a jak vzniká. Když mluvíme třeba o moštu z Valašských Klobouk, který chutná „jako od babičky“, lidé si produkt lépe zapamatují, propojí se s ním emocionálně a mají chuť ho vyzkoušet. Ano, příběh opravdu pomáhá producentům prodávat a růst. Ukazuje hodnotu práce a tradice, podporuje regionální značku a často rozhoduje o tom, že zákazník sáhne právě po místním produktu. Proto se snažíme nejen podporovat výrobce finančně, ale také jejich příběhy aktivně vyprávět – ať už prostřednictvím seriálu, festivalů nebo kampaní značky Chuť Zlínského kraje.

Slovácko je krajem vína a Zlínský kraj dlouhodobě podporuje např. vinařské akce. Jakou roli mají podle vás vinaři v obrazu kraje? Je to už plnohodnotná „vlajková loď“, nebo máme pořád rezervy v tom, jak víno a vinohrady propojovat s cestovním ruchem a třeba i s klimatickou adaptací?

Vinaři jsou pro Zlínský kraj jako třešnička na dortu – tvoří tradici, kulturu i část identity kraje. Slovácko je krajem vína a víno už dnes má potenciál stát se skutečnou „vlajkovou lodí“ regionu. Přesto pořád vidíme prostor pro vylepšení – hlavně v tom, jak propojit vinohrady a víno s cestovním ruchem, zážitky a ochutnávkami, aby turisté nejen ochutnali, ale odnesli si také nezapomenutelný zážitek. A pak je tu i ekologická stránka věci – vinohrady mohou pomáhat zadržovat vodu, podporovat biodiverzitu a ukazovat, že kvalitní víno jde ruku v ruce s péčí o krajinu. Naším cílem je podporovat vinaře tak, aby vyráběli skvělé víno, bavili lidi a zároveň ukazovali, že udržitelný rozvoj může být i chutný a zábavný.

Nový dotační program na drony s termovizí, které mají chránit srnčata při sečích, zaujal i laiky. Jak těžké je hledat rovnováhu mezi zemědělskou výrobou, myslivostí a ochranou přírody, když sedíte u jednoho stolu s farmáři, myslivci i ochranáři?

Najít rovnováhu mezi zemědělstvím, myslivostí a ochranou přírody je náročné, ale zároveň inspirující. Když sedíte u jednoho stolu s farmáři, myslivci a ochranáři, každý má své zkušenosti a obavy, a právě otevřený dialog nám pomáhá hledat chytrá, férová řešení, která fungují pro všechny. Nové technologie, třeba drony s termovizí, nám ukazují, že to jde. Pomohou nám chránit srnčata při sečích a zároveň usnadní práci zemědělcům. A co mě těší nejvíc – právě díky takovým inovacím se do přírody a myslivosti vrací zájem mladých lidí. Vidí, že jde dělat věci moderně, bezpečně a s respektem k přírodě, a to je obrovská naděje pro budoucnost našeho kraje.

Zlínský kraj rozjíždí projekt, ve kterém budou studenti gymnázií ve Zlíně, Kroměříži, Uherském Hradišti i Rožnově měřit kvalitu ovzduší a pracovat s reálnými daty. Co přesně budou mladí lidé na školách dělat a jak chcete zajistit, aby jejich měření neskončila jen jako „hezký projekt do hodin“, ale promítla se do konkrétních kroků obcí a kraje – třeba při řešení lokálních topenišť?

Ve Zlínském kraji jsme spustili nový edukativní projekt ve spolupráci se společností ENVItech Bohemia, který zapojí studenty gymnázií do praktického měření kvality ovzduší a základních meteorologických parametrů. Studenti budou sledovat prachové částice a porovnávat naměřená data s oficiálními údaji Českého hydrometeorologického ústavu. Výsledky zpracují ve formě seminárních prací a představí je na závěrečné studentské konferenci. Cílem je propojit teoretické znalosti s reálnou praxí, aby studenti lépe pochopili souvislosti mezi lidskou činností a změnami v životním prostředí. Projekt zároveň přivádí mladou generaci k aktivnímu zájmu o ochranu přírody a technologie a motivuje je k dalšímu studiu v této oblasti. Aby měření neskončilo jen jako „hezký projekt do hodin“, chceme data využít konkrétně, výsledky studentů budou předány obcím a krajským odborným útvarům, aby tato pomocná data doplnila údaje naměřené na oficiálních stanicích a mohla pomoct při řešení lokálních problémů. Hlavním cílem je ale zvýšit zájem studentů o techniku a následně o studium technických oborů, kde nám absolventi významně chybí. Zájem o aktivní účast na tomto projektu ukazuje, že mladí lidé mohou být platnými partnery při zlepšování životního prostředí ve svém kraji. Ve spolupráci se školami a zapojování studentů do obdobných prakticky laděných projektů bychom chtěli pokračovat, protože v oblasti životního prostředí máme mnoho velkých témat, která se pro toto přímo nabízí.

Když se podíváme dopředu, řekněme na horizont deseti let, jak by podle vás měl „vypadat a chutnat“ Zlínský kraj? Co byste si přála, aby tehdy lidé z celého Zlínského kraje říkali o kvalitě vzduchu, o krajině kolem sebe a o tom, co mají na talíři?

Když se dívám dopředu na horizont deseti let, přeji si, aby Zlínský kraj byl místem, kde lidé opravdu dýchají čistý vzduch, kde krajina kolem nich je pestrá, udržitelně obhospodařovaná a plná života – od lesů a luk po vinohrady a sady. A abychom měli krajinu nejen krásnou, ale také funkční a odolnou vůči změnám klimatu. A co bych chtěla, aby lidé říkali o tom, co mají na talíři? Aby jim bylo jasné, že jídlo, které jedí, pochází od místních farmářů a producentů, že je čerstvé, chutné a zároveň šetrné k přírodě. Aby každý talíř vyprávěl příběh regionu – ať už jde o jablka, mléko, víno nebo tradiční výrobky, a aby lidé měli radost z toho, že podporují místní výrobce a tradici. Chci, aby Zlínský kraj byl synonymem kvality, udržitelnosti a zdraví – aby si lidé říkali: „Tady je fajn žít, dýchat a jíst“.