Patří k politikům, kteří se nevyjadřují jen k vysoké politice v Praze, ale dlouhodobě sledují i to, co skutečně hýbe životem měst, obcí a venkova.

Senátor Josef Bazala v rozhovoru pro DOBRÝ DEN S KURÝREM mluví o tom, proč je pro rozvoj regionů klíčová kontinuita ve vedení radnic, kde vidí rizika připravované novely stavebního zákona, co musí Česko udělat pro větší energetickou stabilitu i proč by zemědělství nemělo být vnímáno jen jako výroba surovin. Otevřeně se vyjadřuje také k významu silných firem na Slovácku, k roli tradic ve veřejném prostoru i ke svému rozhodnutí opustit stranické funkce.

Ve vašich vystoupeních je vidět, že se dlouhodobě vracíte k rozvoji Starého Města, ať už jde o bytovou výstavbu, nové volnočasové centrum nebo proměnu dalších lokalit. Když se na to podíváte nejen jako senátor, ale i jako bývalý starosta, co je dnes podle vás pro rozvoj měst a obcí nejtěžší? Peníze, povolovací procesy, majetkoprávní vztahy, nebo spíš odvaha politiků dělat rozhodnutí, která se projeví až za řadu let?

Myslím, že největším problémem je nestabilita ve vedení měst. Když se střídají různé politické reprezentace, často prosazují odlišné priority a chybí kontinuita. Podobně komplikované je i to, když se jednotliví zastupitelé snaží za každou cenu prosadit projekty v místech, kde sami žijí, místo aby se dbalo na rozvoj města jako celku.

Většina obcí a měst má přitom zpracované dlouhodobé rozvojové strategické plány. Pokud se jich vedení drží, dříve nebo později dojde i na jejich realizaci. Důležitá je také koordinace na regionální úrovni, například při výstavbě sítí cyklostezek, které dávají smysl tehdy, když na sebe navazují napříč obcemi a mají podporu z dotačních programů. Myslím, že právě na Uherskohradišťsku se v tomto směru máme čím pochlubit.

V Senátu jste řešili novelu stavebního zákona a vy sám jste byl jejím zpravodajem. Říkáte, že návrh může v některých ohledech vycházet vstříc developerům, ale otázkou je, zda to nebude na úkor obcí a obyvatel. Kde podle vás leží hranice mezi potřebou urychlit výstavbu a ochranou práva samospráv a lidí mluvit do toho, co se v jejich okolí staví?

Stavební zákon je v současné době projednáván v Poslanecké sněmovně jako poslanecký návrh. Domnívám se, že vláda nezvolila ideální strategii pro schvalování tak zásadní normy. Je sice snaha celý proces maximálně urychlit, což je do určité míry pochopitelné, ale u zákona, na který je navázáno zhruba čtyřicet dalších právních předpisů, je takový postup velmi rizikový. Chybí standardní meziresortní připomínkové řízení, které by pomohlo odhalit slabá místa návrhu.

Navíc i samotní vládní poslanci přicházejí s dalšími pozměňovacími návrhy, takže výsledná podoba zákona se průběžně mění a není dostatečně stabilní ani předvídatelná. Je proto pravděpodobné, že ještě nějakou dobu potrvá, než se návrh skutečně „vykomunikuje“ a dopracuje do podoby, která může zamířit do Senátu. V tuto chvíli to bohužel nevzbuzuje přílišnou důvěru. Spíše to připomíná situaci kolem minulé novely stavebního zákona, kterou také provázely značné komplikace. Obávám se, aby se celý proces neopakoval a nepřinesl více problémů než skutečných řešení.

Opakovaně zdůrazňujete, že energetika nemá být ideologie, ale odpovědnost, a zároveň připomínáte, jak rychle mohou války a mezinárodní konflikty zasáhnout ceny energií i pohonných hmot. Co by podle vás měla Česká republika dělat, aby byla energeticky stabilnější, méně zranitelná vůči vnějším otřesům a aby se to pozitivně promítlo i do života běžných domácností?

Energetická situace se v posledních letech výrazně zkomplikovala a ukázala, jak zranitelný může být stát, který není dostatečně připravený. Dlouhodobě jsme podcenili jak výstavbu nových jaderných zdrojů, tak rozvoj obnovitelných energií. Zároveň se ukázalo, že evropské cíle byly nastaveny velmi ambiciózně, ale realita, zejména po válce na Ukrajině, odkryla naši silnou závislost na dovozu strategických surovin.

Je fér říct, že vláda Petra Fialy udělala důležité kroky k omezení závislosti na ruském plynu a ropě, což bylo správné a nutné rozhodnutí. Následné napětí na Blízkém východě ale znovu ukázalo, že energetická bezpečnost není jednorázový úkol, ale dlouhodobý proces, ve kterém musíme počítat s různými krizovými scénáři.

Do budoucna je podle mě klíčové postupovat pragmaticky. To znamená urychlit výstavbu nových jaderných zdrojů jako stabilního pilíře energetiky, zároveň výrazně zrychlit rozvoj obnovitelných zdrojů a více podpořit komunitní energetiku, která posiluje soběstačnost obcí i domácností. Současně si musíme přiznat, že po určitou přechodnou dobu bude nutné udržet i výrobu elektřiny z uhlí, protože jde o jediný zdroj, který máme skutečně doma a který může pomoci překlenout období transformace.

Pokud se podaří tyto kroky skloubit, můžeme dosáhnout větší stability, nižší zranitelnosti vůči vnějším šokům a v konečném důsledku i dostupnějších cen energií pro běžné domácnosti.

Velký prostor věnujete také zemědělství a venkovu. Mluvíte o potravinové bezpečnosti, nízké přidané hodnotě české produkce i o tom, že venkov nemůže žít bez silných zemědělců. Co by podle vás mělo být dnes absolutní prioritou, aby české zemědělství nebylo jen dodavatelem surovin, ale skutečným motorem prosperity venkova a regionů? Když mluvíte o zemědělství, často nezůstáváte jen u ekonomiky, ale připomínáte i krajinu, tradice, cestovní ruch a život obcí. Neobáváte se, že právě tahle širší role zemědělství se v politických debatách ztrácí a že se na venkov často nahlíží příliš úřednicky a od stolu z Prahy?

Jednoznačně to zaznělo i na konferenci „Budoucnost českého zemědělství 2026“, kterou jsem měl možnost spolupořádat s Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu v Senátu. Shoda tam panovala v tom, že české zemědělství stojí na křižovatce, a to nejen ekonomické, ale i bezpečnostní.

Vstupujeme do nového plánovacího období EU, kde bude méně finančních prostředků, a zemědělci se s tím budou muset vyrovnat v tvrdším konkurenčním prostředí. Český trh je relativně malý, ale zároveň chceme udržet kvalitní a cenově dostupné potraviny. Do toho vstupuje tlak dovozů, ať už z Ukrajiny, nebo ze zemí Jižní Ameriky, kde jsou často jiné podmínky výroby.

Za klíčové proto považuji posílení potravinové bezpečnosti, a to i v kontextu současné bezpečnostní situace v Evropě a ve světě. Musíme být schopni vyrobit co nejvíce základních potravin doma, nevyvážet suroviny s nízkou přidanou hodnotou a naopak podporovat jejich zpracování přímo v Česku.

Zemědělství však není jen ekonomika, jednoznačně patří k životu venkova a má zásadní vliv na místní komunity, drobné zemědělce a jejich rodiny. Je také propojeno s turistickým ruchem, který může být významným motorem prodeje regionálních potravin a současně dělat dobrou reklamu regionu. Navíc je na zemědělství navázána celá řada dalších odvětví a velkou výzvou je generační obměna.

Do budoucna proto musíme podporovat inovace a moderní technologie a zároveň vytvářet podmínky, aby se vyplatilo produkovat a zpracovávat potraviny u nás.

Velkou radost jste měl i z úspěchu staroměstské firmy Ray Service, která se zapojí do výroby pro letouny F-35. Vnímáte to jen jako úspěch jedné silné regionální firmy, nebo jako důkaz, že Slovácko a Uherskohradišťsko mají mnohem větší průmyslový, technologický a strategický význam, než si možná část republiky připouští?

Určitě nejde jen o úspěch jedné firmy. V regionu máme několik silných a inovativních podniků a je skvělé vidět, že se prosazují i na mezinárodní úrovni. Takové úspěchy potvrzují, že Slovácko a Uherskohradišťsko mají významný průmyslový, technologický i strategický potenciál, který mnohdy není v celostátním měřítku dostatečně vnímaný.

Pro mě osobně je největší radostí, když naši spoluobčané uspějí, ať už v regionu, na národní úrovni, nebo v mezinárodní konkurenci. Kvalitní a stabilní zaměstnavatelé totiž přímo ovlivňují životní úroveň a spokojenost lidí v regionu a zároveň posilují jeho dlouhodobý rozvoj a prestiž.

Každý, kdo vás zná, ví, že máte silný vztah k tradicím. Zároveň jste kritický k tomu, když politici berou lidovou kulturu jen jako kulisu. Jak jste vnímal Den krojů v Poslanecké sněmovně a hlasování o zákonu, který má vyhlásit 30. března jako Den české vlajky?

Mám ke kroji velmi osobní vztah, provází mě od dětství a vnímám ho jako přirozenou součást prostředí, odkud pocházím. Nosil jsem ho při důležitých životních událostech, dlouhá léta jsem v něm vystupoval a dodnes ho oblékám při tradičních akcích. Právě proto si myslím, že kroj patří tam, kde má své kořeny, tedy do života komunit, které ho po generace utvářely. Nikdy jsem ho nevnímal jako nástroj politiky.

Co se týká Dne krojů v Poslanecké sněmovně, mám rozpaky, když se lidová kultura využívá spíše jako kulisa než jako autentický projev tradice. Tradice si zaslouží úctu, ne marketing. Podobně vnímám i návrh na zavedení Dne české vlajky. Nezaznamenal jsem silnou společenskou poptávku a působí to na mě spíše jako symbolické gesto. V dnešní době bych očekával důraz především na skutečné priority, jako je bezpečnost, ekonomická stabilita a základní hodnoty.

V posledních měsících jste postupně opustil všechny stranické funkce, včetně role předsedy okresní organizace KDU-ČSL na Uherskohradišťsku. Proč jste se k tomuto kroku rozhodl právě teď?

Již před rokem jsem avizoval, že se v dalším období nebudu ucházet o žádnou stranickou funkci. Jako člen zastupitelstva Zlínského kraje a senátor jsem i nadále zván na jednání. Chtěl jsem tím dát prostor mladším, aby se připravili a postupně převzali vedení. Okresní výbor je dnes věkově mladší, což vnímám velmi pozitivně.

Do krajských voleb v roce 2028 již kandidovat nehodlám, a proto je pro mě důležité, aby se vyprofilovali další lídři. Pokud na podzim uspěji v Senátu, budu součástí týmu, pokud ne, práce bude pokračovat s novým vedením. Myslím, že je to správný krok pro kontinuitu a stabilitu strany.